Kognitivní proces

věci, které mohou jedinci dělat se svou myslí

Kognitivní (poznávací) procesy (z latinského cognoscere = poznávat) lze charakterizovat jako děje, díky nímž jedinec poznává svět a sám sebe. Kognitivní proces se často používá jako synonymum pro duševní proces.[2][nenalezeno v uvedeném zdroji] Podle toho, jak člověk informace z interní a externí reality zpracovává, se procesy děli do základních kategorií: vnímání, paměť[rozpor], učení, představivost[rozpor], myšlení (spolu s tím i tvořivost), pozornost a řeč. Soubor těchto kategorií se nazývá kognitivní systém. Kognitivní procesy můžeme rozdělit do dvou skupin „podle toho, zda vyžadují, nebo nevyžadují vědomou pozornost. Automatické procesy tuto vědomou kontrolu nevyžadují, z větší části je tedy vykonáváme bez vědomé pozornosti. Tyto procesy nevyžadují téměř žádné úsilí a ani záměr. Probíhají poměrně rychle a mohou probíhat paralelně. Oproti nim kontrolované (řízené) procesy jsou přístupny vědomé kontrole a dokonce ji vyžadují. Tyto činnosti probíhají sériově, jedna za druhou. Následující tabulka shrnuje rozdíly mezi těmito dvěma typy zpracování.[3]

Cognitive Bias Codex vytvořili John Manoogian III a Buster Benson. Tento obecný kodex představuje 4 kategorie s informacemi, z kterých vyvozuje, jak lidský mozek na informace reaguje a jak je vnímá.[1]Tento obrázek potřebuje přeložit do češtiny. Pokud nebude do 30 dnů přeložen, bude z článku odstraněn.
Čas označení je 6. 5. 2022 07:37:55 SE(L)Č, tj. odstraněn bude 5. 6. 2022 07:37:55 SE(L)Č.

Kognitivní procesy vs. kognitivní dispoziceEditovat

Důležitou součástí kognitivních procesů jsou kognitivní dispozice. Rozdíl mezi těmito dvěma pojmy je, že kognitivní dispozice představují stabilní předpoklad umožňující vykonávat daný proces. Díky tomuto rozlišení je následně terminologicky odlišováno vnímání (proces) od vnímavosti (dispozice), představování si (proces) od představivosti[rozpor] (dispozice), pamatování si (proces) od paměti[rozpor] (dispozice).

HistorieEditovat

Kognitivními procesy se od 50.– 60. let 20. století zabývá kognitivní psychologie. Avšak měla by být spíše nazývána kognitivistická psychologie, neboť zdůrazňuje rozhodující vliv kognitivních procesů a struktur ve fungování psychiky vůbec.[4]Před ustavením psychologie coby samostatného empirického vědeckého oboru se tématu vybraných kognitivních procesů výzkumně věnovala tzv. psychofyzika. Zkoumala kauzální vztahy mezi vnějšími stimuly působícími na smyslové receptory a subjektivními reakcemi jedince v reakci na ně v podobě jednotlivých smyslových počitků. Tyto procesy se snažila kvantifikovat a matematizovat. Formuloval a zkoumala různé podnětové prahy a zároveň na základě výzkumných zjištění postulovala několik zákonitostí – např. Weberův-Fechnerův zákon. Mezi její představitele patří Ernst Heinrich Weber, Gustav Theodor Fechner a Hermann von Helmholz.[5] Jeden z posledních předchůdců kognitivismu byl behaviorismus, který navazoval na asocianismus. Behaviorismus vnímal mysl a procesy v ní probíhající, a tedy i kognitivní procesy, jako černou skříňku, k níž není možné vědeckými metodami proniknout.[6]

ReferenceEditovat

  1. NORTJE, Alicia. What Is Cognitive Bias? 7 Examples & Resources (Incl. Codex). PositivePsychology.com [online]. 2020-08-05 [cit. 2022-05-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. APA Dictionary of Psychology. dictionary.apa.org [online]. [cit. 2022-05-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. DORAZILOVÁ, Aneta. Skripta k předmětu Psychologie obecná a osobnosti: Kognitivní psychologie [online]. [cit. 2022-05-04]. Dostupné online. 
  4. NAKONEČNÝ, Milan. Psychologie téměř pro každého. 1. vyd. Praha 2: Akademie věd České republiky, 2004. 318 s. ISBN 80-200-1198-6. 
  5. PLHÁKOVÁ, Alena. Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia, 2011. 
  6. STERNBERG, Robert. Kognitivní psychologie. 2. vyd. Praha: Portál, 2009. 

Externí odkazyEditovat