Kobylkové z Kobylího

Kobylkové z Kobylího byl starý moravský vladycký rod, známý již od 15. století. Píše se podle tvrze a vsi Kobylí, 6 km SZ od Krnova. Ves Kobylí (nyní část Krásných Louček, náležejících ke Krnovu) se poprvé uvádí v r. 1377 v listině o rozdělení opavského knížectví, kdy ji držel lénem Drslav z Kobylího. Podle dochovaných historických zpráv zde byla nejpozději v 15. století vybudována nevelká zemanská tvrz, která je však poprvé připomínána až v r. 1557. V letech 1442–1557 ji spolu s přilehlým statkem spravovali Kobylkové z Kobylího. Po nich tento majetek převzali Beřkovští ze Šebířova a Geraltovští z Geraltovic. Jednotliví členové rodu měli v držení další statky v mnoha částech Moravy. Zastávali rovněž různé úřady v zemské a hospodářské správě. Rozsahem držených majetků se dokonce vyrovnali mnohým starobylým panským rodům.

ErbEditovat

 
Erb Kobylků z Kobylího

V modrém štítě červeně lemovaném je umístěn půlčerně oděný mouřenín, rostoucí ze spodního okraje štítu. Má zdvižené ruce, bílý pás, zlaté lemování rukávů a zlatý límec. Je otázkou, zda červený lem nebyla jen náhodná ozdoba, poněvadž existují vyobrazení kobylkovského znaku i bez lemu. Předmět, z něhož vyčnívají v klenotu tři pštrosí pera (krajní modré, středové červené), je popisován jako prkno.

  • O erbu Kobylků se vypráví pověst, že znamením polovičního mouřenína odměnil legendárního předka rodu sardinský král za přemožení korsického Maura. Historicky rod Kobylků ovšem můžeme sledovat až od 15. století.

Nejvýznamnější členovéEditovat

Jan starší Kobylka z Kobylího (1545–1630) byl synem mírovského hradního hejtmana Jindřicha Kobylky z Kobylího Ten v roce 1557 vystoupil z biskupské služby, stal se luteránem a v této víře vychoval i své syny Jana st. a Václava (†1632). Po smrti Vavřince Edera ze Štiavnice, mj. držitele sovineckého a rabštejnského panství, se jeho jediná dcera a dědička Anna Ederovna ze Štiavnice provdala r. 1592 za Jana st. Kobylku. Ten se tímto stal spolumajitelem a po její smrti majitelem jednoho z největších severomoravských panství, což jej přivedlo mezi nejbohatší moravské rody.

Roku 1605 byl Jan starší Kobylka z Kobylího vyslán moravskými stavy do Slezska vyjednat pomoc proti vojskům sedmihradského vévody Štěpána Bočkaje, pustošícím jihovýchodní Moravu.

Dne 18. ledna 1607 Anna zemřela a Jan starší Kobylka se stal jediným pánem a majitelem celého Ederovského majetku. Tehdy začala jeho úspěšná kariéra v oblasti veřejného života. Od roku 1608 byl stálým přísedícím zemského soudu. Často byl pověřován vyslaneckými úkoly. V roce 1615 se stal jedním ze čtyř rytířských členů komise, která měla jednat o napravení a uspořádání zemského zřízení. Tato komise připravila návrh, pro jehož dokončení byli zvoleni tři páni a tři rytíři, mezi nimi i Jan st. Kobylka. Za tuto záslužnou činnost mu byl v roce 1616 propůjčen titul Rada jeho milosti císaře římského, uherského a českého krále. V roce 1618 byl zvolen do osmičlenné komise strany Pod obojí, která měla projednat a objasnit některé nejasnosti v náboženských artikulích (článcích), sjednaných mezi katolickými a evangelickými moravskými stavy. V roce 1619 byl horlivý evangelík Jan zvolen mezi 30 moravských direktorů, jimž byla svěřena správa země, když se Morava společně s Čechami postavila proti císaři. Byl radou zimního krále Bedřicha Falckého. Spolupracoval na vzniku spojenectví moravských, uherských a slezských krajů v roce 1620.

Po Bílé hoře hledal pomoc a ochranu u zemských knížat a stavů, i u Bethlena Gábora. Toto vše přičetl k tíži Janu st. Kobylkovi po Bílé hoře v roce 1622 generální zemský komisař kardinál Dietrichštejn a připravil pro něj tvrdý trest za jeho protestantské aktivity. Jan st. Kobylka si ale vykoupil milost velkými půjčkami císaři. Proto byl uznán i jeho protest proti dekretu z 15. března 1622, kterým bylo sovinecké panství zkonfiskováno a propůjčeno jako léno knížeti Karlovi z Lichtenštejna. Panství však Kobylka neudržel a byl donucen jej hluboko pod cenou (za 200 000 zlatých) prodat dne 18. ledna 1623 Řádu německých rytířů. Žil pak ve Šternberku a Olomouci a podruhé se oženil s Mandalenou Přepyskou z Rychmburka. Převážnou část získaných peněz rozpůjčoval na svoji ochranu. Nakonec zemřel opuštěn a chudý, někdy po roce 1630. V matrice vsi Brunzejf se o něm psalo, že před smrtí přestoupil na katolickou víru – zřejmě pod nátlakem bělohorských vítězů a z obav před vypovězením ze země.

Další členové roduEditovat

  • (1447 –1467) bratři Smil a Oldřich s Kobylího
  • (1540 – 1605) Mikuláš st. Kobylka Z Kobylího
  • (1556 – 1584) Burian Kobylka z Kobylího (od roku 1571 hradní hejtman na Sovinci)
  • (1569 – ?) Václav Kobylka z Kobylího
  • (? – 1637) Jan Burian Kobylka z Kobylího
  • (? – 1666) Mikuláš Vilém Kobylka z Kobylího
  • (? – 1705) Vilém Kobylka z Kobylího ad.

Sídla a panstvíEditovat

Příbuzenské svazkyEditovat

Příbuzenskými svazky byli Kobylkové z Kobylího spojeni s rody z Kornic, z Broumova, Bukůvky z Bukůvky, Edery ze Štiavnice, Horeckými z Horky, Martinovskými z Rozseče, Podstatskými z Prusinovic, Lichnovskými z Voštic, ze Zástřizl, Zoubky ze Zdětína ad.

Související odkazyEditovat