Kleptokracie
Kleptokracie (ze starořeckého κλέπτειν (kleptein) = krást a obecné koncovky označující formu vlády -kracie κρατία (kratia) = vláda, tedy něco jako „zlodějovláda“, vláda zlodějů) je zřízení, ve kterém hraje klíčovou roli osobní obohacování držitelů moci. Veřejné prostředky jsou vyváděny na osobní účty mocných a jejich klientely. Vzniká tak vrchní vrstva („věrchuška“) mocných a bohatých, kteří defraudované bohatství používají k vlastnímu obohacení, eventuálně k udržení moci (získání přátel a spojenců).
Kleptokracie bývají většinou diktatury a oligarchie, ale mohou se skrývat i za fasádou demokratického zřízení. Kleptokracie je „ukradený stát“, který místo občanům patří zlodějům. V kleptokracii je korupční jednání normou a prostředkem udržení moci.[1]
Označení kleptokracie se vyskytlo v popisu poměrů panujících v Sovětském svazu a Rusku jak za Jelcina, tak za Putina, stejně jako v dalších následnických státech. Jako kleptokracie bývají označovány mnohé autokratické režimy. Trojici nejkřiklavějších případů tvoří dle žebříčku mezinárodní protikorupční organizace Transparency International vláda Suharta v Indonésii, Ferdinanda Marcose na Filipínách a Mobutu Sese Seka v Zairu.[2] Další často zmiňované příklady zahrnují režimy Mubáraka v Egyptě, Hun Sena v Kambodži či dos Santose v Angole. Někdy se termín užívá rovněž pro označení narkostátu Manuela Noriegy na Panamě.[3]
Citace
editovatRůzné formulace, kterými se definuje kleptokracie:
- Kleptokracie je forma autokratické vlády, vláda zlodějů nebo velmi špatná vláda. Cílem této vlády je nahromadit - nakrást co největší bohatství buď pro sebe sama, nebo pro určitý okruh lidí. Tento systém využívá daní a zdanění, státních zakázek a pod., aby si mohl přivlastnit co nejvíce finančních prostředků a majetku. …legalizovaná státní lichva je také typickým znakem kleptokracie.[4]
Reference
editovat- ↑ ACEMOGLU, Daron; VERDIER, Thierry; ROBINSON, James A. Kleptocracy and Divide-and-Rule: A Model of Personal Rule. Journal of the European Economic Association. 2004-05-01, roč. 2, čís. 2–3, s. 162–192. Dostupné online [cit. 2024-02-27]. ISSN 1542-4766. DOI 10.1162/154247604323067916. (anglicky)
- ↑ FLOWS, Capital. Mohamed Suharto - pg.1. Forbes [online]. [cit. 2018-03-08]. Dostupné online.
- ↑ U.S. G.P.O. Drugs, law enforcement, and foreign policy : a report [online]. Washington: U.S. G.P.O., 1989 [cit. 2024-02-27]. Dostupné online.
- ↑ KELLNER, Petr. Na prahu autoritativního režimu. Britské listy [online]. 2012-01-13. Dostupné online. ISSN 1213-1792.