Klangrede
Znějící mluva, či znějící řeč, německy Klangrede je princip hudební formy a tvorby zejména v 18. století. Výraz Klangrede formuloval Johann Mattheson ve své práci Der vollkommene Capellmeister / Dokonalý kapelník.[1] Nezřídka se Klangrede kombinuje s jinými hudebními formami.[2]
Příklady editovat
Formě „znějící mluvy“ přibližně odpovídá:
"Obrázková árie" (Bildnis-Arie „Dies Bildnis ist bezaubernd schön“) Tamina, či árie Paminy („Ach, ich fühls“) z Mozartovy opery Kouzelná flétna. Pamina: Ach, ich fühl’s, es ist verschwunden
Také Erlkönig od Franze Schuberta můžeme považovat za příklad Klangrede.
Rovněž u instrumentální hudby, jako u Bachova Dobře temperovaného klavíru I (fuga c-moll nebo fuga b-moll) lze hovořit o Klangrede.[3]
Literatura editovat
- Reinhard Amon, Gerold Gruber: Klangrede. In: Lexikon der musikalischen Form. Doblinger, Wien 2011, ISBN 978-3-902667-27-4, S. 182–184.
- Nikolaus Harnoncourt: Musik als Klangrede: Wege zu einem neuen Musikverständnis. (Erstauflage) Residenz, Salzburg 1982, ISBN 3-7017-1379-0 (als Taschenbuch ISBN 3-7618-1098-9).
- Manfred Peters: Johann Sebastian Bach. Was heißt „Klang=Rede“?. Edition Text&Kritik, München 2003, ISBN 978-3-88377-731-3.
- Manfred Peters: Johann Sebastian Bach als Klang-Redner. Die Dispositio der römischen Oratorie als Beitrag zum Formverständnis ausgewählter Instrumentalfugen. Pfau, Saarbrücken 2005, ISBN 978-3-89727-300-9.
- Manfred Peters: Johann Sebastian Bach als Klang-Redner (II). Die Instrumentalkonzerte. Pfau, Saarbrücken 2010, ISBN 978-3-89727-425-9.
- Manfred Peters: Johann Sebastian Bach als Klang-Redner (III). 14 + 1: Die Inventionen. Pfau, Saarbrücken 2013, ISBN 978-3-89727-489-1.
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Klangrede na německé Wikipedii.
- ↑ Der vollkommene Capellmeister. (PDF) Hamburg 1739
- ↑ Amon, S. 182.
- ↑ Amon, str. 184.
