Klášter Lilienfeld

Klášter Lilienfeld (latinsky: Campus liliorum, česky: Pole lilií) je dosud činné cisterciácké opatství s kostelem Nanaebevzetí Panny Marie, ležící v Lilienfeldu v Dolním Rakousku, v předhůří Alp.

Klášter Lilienfeld
Lilienfeld Stiftskomplex.JPG
Lokalita
StátRakouskoRakousko Rakousko
MístoLilienfeld
Souřadnice
Základní informace
ŘádCisterciácký řád
ZakladatelLeopold VI. Babenberský
Založení13. století
Zrušení1789
Mateřský klášterKlášter Heiligenkreuz
Odkazy
Kód památky80223
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

DějinyEditovat

 
Pohled na opatství z roku 1747
 
Barokní socha fundátora kláštera, Leopolda VI. Babenberského, na portálu kostela
 
Křížová chodba

Cisterciácké opatství zde roku 1202 založil rakouský a štýrský vévoda Leopold VI. Babenberský. Největší středověký klášter v Rakousku se stal rodovým klášterem rodu Babenberků. Donace rozšířil Fridrich II. Babenberský, řečený Bojovný (12101246), Leopoldův 3. syn, poslední vévoda z rodu Babenberků. Klášter byl osídlen mnichy z mateřského kláštera v Heiligenkreuzu a vystavěn tamní hutí ve slohu rané cisterciácké gotiky.

V roce 1217 se zde vévoda Leopold VI. sešel s mnoha šlechtici ze svého panství, aby odtud zahájili pátou křížovou výpravu. Po návratu z výpravy vévoda opatství daroval relikvii ze Sv. Kříže, kterou přivezl z Konstantinopole.[1] Zemřel během mírových jednání 28. července 1230 v italském San Germanu. Jeho ostatky byly převezeny do Lilienfeldu, kde se dne 30. listopadu 1230 konal slavný pohřební obřad, spojený s vysvěcením nového kostela a kláštera. Na památku zakladatele zasvětil pasovský biskup Ulrich v kostele čtyři oltáře křižáckým světcům: archandělu Michaelovi, Vilémovi Vyznavači, Janu Křtiteli a sv. Ondřejovi. Fundaci svého otce potvrdil a rozhojnil Leopoldův třetí syn, Fridrich II. Babenberský, řečený Bojovný (12101246), poslední vévoda z rodu Babenberků. Jeho sestra, Markéta Babenberská, česká královna a první manželka Přemysla Otakara II., byla pohřbena také v lilienfeldském kolegiátním kostele.

Ve 14. století proslavili zdejší skriptorium opat Ulrich a mnich Christan (Christian). Mniši se starali o chudé a nemocné a zajišťovali ubytování pro hosty. ell v Türnitzu, byla pohřbena v presbytáři kolegiálního kostela Lilienfeld. Po opakovaných vpádech husitů musel opat Petr Krotenthaler dát opatství opevnit. V době reformace opustilo klášter i řeholi mnoho mnichů, k roku 1587 jich zůstalo jen šest.[2]

Během 17. století nastal opětovný rozkvět kláštera, opat Ignaz Krafft († 1638) založil teologicko-filozofické učiliště, činné až do 19. století. Opat Mattheus Kollweiss (1650–1695) byl generálním opatem cisterciáckého řádu a císařským komisařem pro rekatolizaci dolního Rakouska. Zdejší laické bratrstvo sv. Josefa mělo roku 1781 200.000 členů. Když klášter zbankrotoval v důsledku velkolepých stavebních projektů na farách svého panství, prohlásil prý císař Josef II., "už je čas ho zrušit" a 24. března 1789 tak učinil, přestože kláštery se školou měly být zachovány.[3]. Mnohá umělecká díla byla následně zničena, gotické sklomalby přeneseny do Svatoštěpánského dómu ve Vídní, cenné rukopisy odvezeny do c. a k. Dvorní knihovny ve Vídni, olověná kašna z křížové chodby prodána jako kov k roztavení slévárně. Zrušeny byly také poutní cesty do Mariazell, které zde měly své výchozí místo. Zkázu dovršil požár z roku 1810. Od roku 1812 začala obnova kláštera. Pkračovala systematicky až do druhé světové války, kdy klášter obsadili nacisté a počátkem roku 1945 došlo k vyplenění budov. 9. dubna 1976 papež Pavel VI. prohlásil klášterní kostel za basiliku minor.

Česko-rakouské stykyEditovat

Mezi profesy a mnichy v Lilienfeldu byli a jsou tradičně zastoupeni Češi. V profesní knize kláštera lze napočítat tři desítky českých jmen a další pocházeli z německých jazykových oblastí Čech.[4] V období biedermeieru opat Ambrož Bečička (1825–1865) založil nynější klášterní park a zabýval se pěstováním exotických rostlin. V současnosti patří do zdejší komunity český kněz Jáchym Zítko.

ArchitekturaEditovat

První stavební plány kostela a kláštera vytvořila cistercko-burgundská stavební huť, přišlá z Heiligenkreuzu. Její členové v letech 1218-1220 postavili také palácovou kapli v Klosterneuburgu. Závěr trojlodní baziliky s příčnou lodí a pravoúhlým chórem měl vzory v Clairvaux, Pontigny nebo v Citeaux. K příčné lodi z jižní strany přiléhá sakristie a za ní kapitulní síň, do které se vstupuje z křížové chodby. Z křížové chodby na jižní straně vybííhá do rajského dvora klenutá architektura studničního stavení. Také ostatní budovy kláštera jsou situovány po jižní straně od kostela. V 17. století byly k dosavadní architektuře přistavěny z východu, jihu a západu barokní trakty: konvent, knihovna, prelatura a trakt pro hosty. Počátkem 18. století byla propadlá střecha v křížení kostela nahrazena věží a zřízena západní empora. Stavební úpravy dovršil opat Chrysostomus Wieser mezi léty 1730-1746.

Kostel Nanebevzetí Panny MarieEditovat

S délkou 83 metrů jde o největší stojící kostel v dolním Rakousku. Gotické vstupní průčelí s ústupkovým portálem je rámováno barokním volutovým štítem na sloupech, po stranách jsou barokní sochy zakladatelů Leopolda VI. a Leopolda III., na římse sousoší Svaté rodiny mezi dvěma anděly. Tesané nápisy označují patrocinium kostela (Templum honoribus beatae Mariae Virginis Assumptae dicatum) a stavbu za vlády Ferdinanda III. "svatého a spravedlivého. Interiér má raně gotické architektonické články (sloupy, křížové klenby a konzoůy) a barokní zařízení:

  • Hlavní oltář, chórové lavice a kazatelna: vytvořil je laický bratr Ludwig Kogel († 1741), mramorové části tesané z červeného lilienfeldského mramoru a z černého mramoru Türnitzkého; dřevěné části černě mořené nebo přírodní s intarziemi; obraz Nanebevzetí Panny Marie s apoštoly u prázdného hrobu namaloval Daniel Gran
  • čtyři oltářní obrazy u pilířů v lodi namaloval Martin Altomonte († 1745)
  • oltářní obrazy v chóru namaloval Johann Georg Schmidt zvaný Wiener-Schmidt
  • Caesariova gotická kaple s alabastrovým reliéfem Krista na hoře Olivetské v barokním oltáři
  • Kaple sv. Josefa - klasicistní oltář z roku 1822
  • epitafy opatů
  • Velké varhany na západní empoře postavil Ignaz Gatto z Kremže v letech 1767-1768; malé varhany v chóru jsou z roku 1740
  • Šest gotických sklomaleb, náměty: Život Kristův a Mariin - vsazeny v oknech křížové chodby, z 1. třetiny 14. století
  • Sakristie - raně barokní, starozákonní a novozákonní scény malované na klenbě

Pohřbeni v klášterním kosteleEditovat

KlášterEditovat

  • Křížová chodba z let 1230-1260, 2 okenní sklomalby z. třetiny 14. století (Zvěstování a Korunování P. Marie, Král Manasse), u vchodu do kapitulní síně gotická socha Krista bolestného
  • Studniční stavení s kamennou kašnou
  • Cellarium - dvoulodní raně gotický sál s křížovými klenbami
  • Barokní sloup se sochou Panny Marie Immaculaty na nádvoří

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. V současnosti je relikvie ve tvaru dvojramenného kříže adjustována v oltářním kříži se smaltovanými destičkami z roku 1882 od zlatníka Hermelinga z Kolína nad Rýnem
  2. Verena Friedrich–Pius Maurer O.Cist.: Das Zisterzienserstift Lilienfeld. Passau 2007, s. 5
  3. Verena Friedrich–Pius Maurer O.Cist.: Das Zisterzienserstift Lilienfeld. Passau 2007, s. 6
  4. Eugen Müller, O.Cist.: Professbuch Zisterzienserstiftes Lilienfeld. EOS Verlag Sankt Ottilien 1996, ISSN 0303-4224

LiteraturaEditovat

  • Verena Friedrich–Pius Maurer O.Cist.: Das Zisterzienserstift Lilienfeld. Kunstverlag Peda: Passau 2007, ISBN 978-389643-641-2

Externí odkazyEditovat