Wikipedie

Klášter Křesobor

klášter Křesobor
(přesměrováno z Klášter Krzeszow)

Křesoborský klášter (česky také Křešov, polsky Klasztor w Krzeszowie, německy Abtei Grüssau), je benediktinský klášter v dolnoslezském Krzeszowě v Polsku, asi 16 km severovýchodně od Žacléře. Od roku 1947 je sídlem komunity benediktinek.

Klášter Křesobor
Klasztor w Krzeszowie
Křesoborský klášter od severozápadu
Křesoborský klášter od severozápadu
Lokalita
StátPolskoPolsko Polsko
KrajDolnoslezské vojvodství
MístoKrzeszów
Souřadnice50°43′58,37″ s. š., 16°4′5,16″ v. d.
Krzeszów
Krzeszów
Základní informace
ŘádŘád svatého Benedikta, cisterciáci
ZakladatelPřemyslovci
Založení1242, 1292
Zrušení1289, 1810
Obnovení1947
Mateřský klášterOpatovický klášter
Odkazy
WebLogo Monument historie Polska
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dějiny editovat

Založení kláštera editovat

 
Znak opatství
 
Budovy konventu a knihovny v Křesoboru
 
Průčelí baziliky Nanebevzetí P.Marie
 
Sochy sv. Scholastiky, Benedikta, Mojžíše, Řehoře Velikého, Bernarda z Clairvaux a Luitgardy v průčelí kostela, Brokoffova dílna, 1728-1731
 
Interiér baziliky Nanebevzetí Panny Marie

Mužský klášter benediktinů založila 8. května 1242 Anna Česká, vdova po slezském a polském knížeti Jindřichovi II. Pobožném, jenž padl v bitvě u Lehnice. Klášter byl osídlen benediktinskými mnichy z Opatovického kláštera. Roku 1289 benediktini klášter opustili, ale už v roce 1292 ho osídlili cisterciáci. Roku 1392 se Vévodství slezské Svídnice a s ním i klášter, stalo součástí Zemí Koruny české.

Za husitských válek v letech 1426-1427 byl klášter zničen a 70 mnichů bylo zavražděno. V polovině 15. století byl kostel obnoven, klášter však znovu utrpěl za Třicetileté války. Během poslední třetiny 17. století opat Bernard Rosa (1660-1696) pozvedl klášter k novému rozkvětu, podporoval rekatolizaci země. Založil v klášteře kostel sv. Josefa, založil laické bratrstvo sv. Josefa, šířil kult Svaté rodiny. Přijímal do řádu absolventy broumovského benediktinského gymnázia, roku 1689 založil vlastní klášterní gymnázium, také pro stipendisty z nemajetných rodin. Roku 1663 opat zavedl mariánská procesí z Křesoboru do Varty a dále přes Broumov do Kladska, jehož se například v roce 1671 účastnil německý lékař a mystický básník Johann Schäfler, zvaný Angelus Silesius, jehož opat podporoval. [1].

Styky kláštera s českým prostředím nepřestaly ani po připojení Slezska k Prusku. Uměnímilovný opat Benedikt II. Seidl (vládl v letech 1734-1763) býval hostem divadelních a hudebních představení, pořádaných opatem Bennem II. Löblem v Broumovském klášteře[2].

Po připojení Slezska k Prusku v roce 1742 se z klášterního kostela stal rovněž farní kostel a přestavba kláštera mohla začít až 1768, jenže už roku 1810 byl klášter v sekularizaci zrušen.

20. století editovat

Po první světové válce byli němečtí mniši z pražského Emauzského kláštera v tehdejším Československu nuceni opustit město, přesídlili roku 1919 do prázdných klášterních budov v Křesoboru, tehdy patřícímu k Výmarskému Německu. Papež Pius XI. v roce 1924 klášter znovu povýšil na opatství, avšak již v roce 1940 klášter zrušila nacistická vláda a budovy zkonfiskovala pro účely sběrného tábora. Během bombardování Berlína v roce 1942 sem byla také přemístěna značná část sbírek Berlínské státní knihovny včetně vzácných hudebnin.

Postupimskou dohodou z roku 1945 dolnoslezské území připadlo pod polskou správu. Ačkoliv byl po válce klášter navrácen mnichům, byli jako etničtí Němci v květnu 1946 ze Slezska polskou vládou vyhnáni. Další osudy konventu tohoto kláštera se proto spojily s řádem svatého Benedikta a s klášterem Bad Wimpfen v Bádensku-Württembersku, kam německá komunita z Křesoboru přesídlila roku 1947. Bývalé opatství přešlo do rukou Poláků, kteří Křesobor téhož roku znovu osídlili polskými benediktinskými řeholnicemi, vysídlenými ze Lvova, benediktinky zde působí dodnes.

Zajímavost editovat

V roce 1946 byl na zpáteční cestu z kláštera do Berlína vypraven konvoj, naložený tisíci rukopisy i svitky hudebnin. Byly mezi nimi autografické partitury W. A. Mozarta (téměř čtvrtina jeho známé hudební tvorby), L. van Beethovena, Johanna Sebastiana Bacha a dalších skladatelů. Konvoj se z neobjasněných příčin ztratil. Některé svazky se v roce 1965 objevily ve Východním Německu, zbytek sbírky zvané Berlinka je v knihovně Jagellonské university v Krakově. Její status "krádeže umění" je dodnes předmětem sporů.

Památky editovat

Klášter Křesobor patří mezi nejcennější umělecké památky vrcholného baroka ve Slezsku. Na jeho stavbě i výzdobě se podíleli umělci českého a slezského baroka, například Kilián Ignác Dientzenhofer, sochaři Ferdinand Maxmilián Brokoff a jeho žák Antonín Dorazil, malíři Petr Brandl, Joseph Anton Lachel, Michael Leopold Willmann a jeho nevlastní syn Jan Kryštof Liška.

Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie editovat

 
Křešovská madona na hlavním oltáři, Čechy, kolem poloviny 14. století
 
Hlavní oltář s obrazem Petra Brandla, sochami z Brokoffovy dílny a Křešovskou madonou pod červeným baldachýnem
 
Varhany na empoře kostela Nanebevzetí P. Marie
 
Průčelí kostela sv. Josefa
 
Socha sv. Jana Nepomuckého na mostě nad říčkou Zadrnou

Vrcholně barokní dvouvěžová bazilika z let 1732-1736, zřejmě ovlivněná stavbami Kryštofa a Kiliana Ignáce Dientzenhoferů.

Exteriér

V průčelí je osazeno šest pískovcových soch v nadživotní velikosti: zleva sv. Scholastika a sv. Benedikt, Mojžíš s deskami Starého zákona, (kartuše s nápisem), sv. Řehoř Veliký, vpravo sv. Bernard z Clairvaux a sv. Luitgarda. Z nich pouze sochy Mojžíše a Řehoře tesal Brokoff, čtyři sochy řádových patronů v hábitech jsou od jeho žáka Antonína Dorazila[3]

Interiér

Trojlodní bazilika na půdorysu průniku tří elips má 12 oltářů v 6 mělkých kaplích, nad nimi vedou empory; klenby jsou stlačené, dělené pasy, 2 chórové kaple sv. Bernarda a sv. Benedikta byly vyhrazeny pro řeholníky.

  • Hlavní oltář: pod královskou korunou s červeným baldachýnem je vystaven gotický deskový obraz poutní madony Křešovské; původem česká ikona ze 14. století byla přenesena mnichy z Opatovického kláštera do Slezské Středy při jejich útěku před husity v roce 1421[4]; dřevěné bíle štafírované sochy pocházejí z Brokoffovy dílny. Petr Brandl namaloval obraz Nanebevzetí Panny Marie na hlavním oltáři i obraz Almužníka sv. Jana Nepomuckého na bočním oltáři při jižní stěně.

Bohatou sochařskou a řezbářskou výzdobu, včetně kazatelny, chórových lavic a varhanní skříně podle návrhů F. M. Brokoffa vytvořil jeho žák Anton Dorazil a J. A. Lachel, Další oltářní obrazy: sv. Jana křtitele a sv. Jana Evangelisty, sv. Františka Xaverského, sv. Voršily, sv. Čtrnácti svatých pomocníků, šest obrazů: sv. Mikuláše, Mystické zasnoubení sv. Kateřiny, Loučení sv. Petra se sv. Pavlem, sv. Josefa pěstouna Páně, sv. Marie Magdalény a Zázrak ve Špýru v chórové kapli sv. Bernarda namaloval Felix Antonín Scheffler z Prahy v letech 1741-1746. Na oltáři Dítěte Ježíše stojí kopie Pražského Jezulátka přivezená z Kladska.

  • Varhany z let 1732-1736 postavil Michaela Engler z Vratislavi po nákladné opravě patří k nejlepším ve Slezsku; sochařská výzdoba skříně je z Brokoffovy dílny.
  • Kaple sv. Marie Magdalény - obraz světice namaloval Felix Antonín Scheffler
  • Loretánská kaple z roku 1728 má na oltáři černou madonu z roku 1676, kterou vyřezal Georg Schrötter
  • Knížecí kaple - barokní z let 1738-1745, kupoli vysokou 9,4 metru vymaloval Jiří Vilém Neunhertz, štukatury vytvořil Ignatius Provisore; oltářní obrazy sv. Václava, sv. Hedviky Slezské a Všech svatých namaloval Felix Antonín Scheffler, mauzoleum zakladatelů - slezských Piastovců svídnicko-javorských: dva gotické sarkofágy s ležícími postavami knížat ve zbroji a s novodobou polychromií: Bolek I. Surový († 1301) a Bolek II. Malý († 1368).

Kostel svatého Josefa editovat

Jednolodní vrcholně barokní stavba z let 1692-1695 nemá věže, západním průčelí je členěno pilastry a plastickou dekorací. Založil jej opat Rosa severozápadně od opatského kostela a uvedl do něj zbožné laické bratrstvo sv. Josefa. Cyklus fresek ze života sv. Josefa vytvořili Michael Leopold Willmann, Jan Kryštof Liška a dokončil Jiří Vilém Neunhertz.

Klášter editovat

  • V přízemí hlavní budovy konventu se zachovala pozdně gotická kapitulní síň a barokní dvoupatrová knihovna.
  • Dům pro hosty je třípodlažní barokní palác.
  • Řádový hřbitov, před vchodem kamenná barokní skupina Kalvárie s P. Marií, sv. Janem a truchlící Marií Magdalénou

Okolí editovat

  • Křížová cesta, má 38 sousoší zastavení ve zčásti uzavřených kaplích, vede krajinou.
  • Sousoší Narození Páně v Betlémě - asi 2 km západně od kláštera
  • Socha sv. Jana Nepomuckého - na můstku přes říčku Zadrnou

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Krzeszów Abbey na anglické Wikipedii a Kloster Grüssau na německé Wikipedii.

  1. ↑ VILÍMKOVÁ Milada-PREISS Pavel, Ve znamení břevna a růží. Vyšehrad Praha 1989, s.166
  2. ↑ VILÍMKOVÁ Milada-PREISS Pavel, Ve znamení břevna a růží. Vyšehrad Praha 1989, s. 248
  3. ↑ BLAŽÍČEK Oldřich J., Sochařství baroku v Čechách. SNKLHU Praha 1958, s. 133
  4. ↑ KOŘÁN, Ivo: Madony ochránkyně českých klášterů a milostný obraz P. Marie v Křešově. In: Krzeszów. Uświęcony łaska (sborník). Wrocław : Wydawnictwo Uniwesytetu Wroclàwskiego, 1997 Acta Universitatis Wratislaviensis. 1982, ISBN 83-229-1275-7, s. 17-25

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Klášter_Křesobor&oldid=23432715“