Otevřít hlavní menu

Klášter řádu sv. Voršily (Kutná Hora)

klášter a kulturní památka České republiky v obci Kutná Hora

Klášter řádu sv. Voršily též Klášter voršilek v Kutné Hoře či Kutnohorský dům sester voršilek se nachází v ulici Jiřího z Poděbrad ve městě Kutná Hora. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]. Byl založen roku 1712 z pražského novoměstského konventu u sv. Voršily z iniciativy sester Trauttmansdorfových, v letech 1735-1743 byla vystavěna tři křídla budovy, k nim byl v letech 1897-1901 přistavěn klášterní kostel Nejsv. Srdce Ježíšova.[2] Dívčí škola a penzionát, původně německojazyčné, byly jako první v celé zemi roku 1807 počeštěny. Roku 1949 byla činnost násilně ukončena a roku 1950 sestry odvezeny do internačního tábora v Broumově. Do restitucemi vráceného kláštera se voršilky vrací v roce 1994. Na dlouhou tradici zdejšího školství navazuje osmileté Církevní gymnázium, které započalo svou činnost v září 1993.

Klášter řádu sv. Voršily
Novobarokní (1898-1901) kostel Kláštera řádu sv. Voršily v Kutné Hoře
Lokalita
Stát ČeskoČesko Česko
Místo Kutná Hora-Vnitřní Město
Ulice Jiřího z Poděbrad
Souřadnice
Odkazy
Kód památky 24045/2-1043 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kostel uvnitř

Obsah

HistorieEditovat

Sestry Eleonora a Maxmiliána, hraběnky z Trauttmannsdorf-Weisbergu se po pobytu v novoměstském klášteře voršilek v Praze a po cestování a průzkumu situace z let 1708-1709 rozhodly zvolit pro svůj klášter Kutnou Horu. První řeholnice v čele s matkou představenou Annou Aloisií Klusákovou z Kostelce (1672-1754) přišly do provizorní stavby v Libušině ulici 24. května 1712, od června 1712 začaly vyučovat první žákyně. Stavbu konventu vedl kutnohorský stavitel podle projeku Kiliána Ignáce Dientzenhofera v letech 1735-1743[2]. Z původního záměru na pětikřídlou budovu s nárožním centrálním kostelem byla dokončena jen tři křídla konventu. Sochařskou výzdobu sestávající ze soch andělů a plastického erbu Trauttmannsdorfů nad hlavním vchodem tesal kutnohorský sochař Jan Brázda v letech 1738-1739[3].

V létě roku 1742 budova posloužila jako lazaret pro téměř tři stovky raněných pruských vojáků, kteří 17. května 1742 porazili rakouské císařské vojsko v bitvě u Chotusic.[4] 16. září 1743 se začalo vyučovat v nové budově a klášter se díky schopnostem i financování sester Trauttmansdorfových a politickému věhlasu jejich otce Jana Bedřicha( nejvyššího zemského komorníka Království českého) brzy zařadil k nejvýznamnějším v habsburské monarchii. Proto jej 21. srpna 1750 navštívila císařovna Marie Terezie.

Konvent se zabýval výchovou a vzděláváním dívek. Jeho součástí byla škola, penzionát, kaple a zahrada. Roku 1807 byla zásluhou katechety a vlasteneckého kněze Josefa Herzana zřízena žákovská knihovna. Německé dívky se zde učily češtině, což při své návštěvě ocenila spisovatelka Gabriela Preissová. V letech 1897-1901 architekt Friedrich Ohmann navrhl novobarokní nárožní centrální stavbu kostela Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, která byla inspirována dílem K.I. Dientzenhofera.[2] Patří k jeho nejvýznamnějším neobarokním stavbám. Od školního roku 1948-1949 byly škola násilně zrušena a 28. září 1950 ve 4 hodiny ráno státní bezpečnost řeholní sestry nahnala do autobusu a odvezla k internaci a nuceným pracem do kláštera v Broumově. Vzápětí byla vystěhováváno nebo rovnou ničeno vnitřní zařízení i archiv. Budovu ve správě ministerstva vnitra od roku 1964 využíval okresní archiv. V letech 1983-1985 byly budovy nákladně opraveny a na někdejším klášterním dvoře zřízen Sad přátelství a parkoviště.

V letech 1985-1990 byla v přízemí konventu zřízena muzejní expozice mobiliárních fondů Středočeské pobočky Národního památkového ústavu.

Program záchrany architektonického dědictvíEditovat

V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo v letech 1995-2014 na opravu památky čerpáno 2 300 000 Kč.[5]

Čerpané finanční prostředky (v tisících Kč)
rok 2012 2013 2014
částka 600 800 900

SoučasnostEditovat

Roku 1991 byly budovy v restituci vráceny voršilkám, které se do Kutné Hory vrátily na dvacet let (1994-2013). V podstatné části kláštera je osmileté Církevní gymnázium, zřizované zpočátku sestrami voršilkami a po jejich odchodu Biskupstvím královehradeckým. Osmileté církevní gymnázium zde v současnosti provozuje Biskupství královéhradecké. V kostele se pořádaji dětské mše a také měsíční bohoslužby pro starší studenty zdejšího gymnázia včetně té poslední po maturitách, spojené se slavnostním zakončením osmiletého studia.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-09-17]. Identifikátor záznamu 135084 : Klášter voršilek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b c NPÚ Památkový katalog online
  3. Štroblová-Altová, 2003, s.447
  4. "Krátký výtah z dějin konventu řádu sv. Voršily v Kutné Hoře od roku 1712 – 1912" z roku 1912 od kutnohorské nejmenované voršilky uvádí, že ranění vojáci v novostavbě kláštera byli od  6. 6. 1742 do 16. 7. 1742.
  5. MATOUŠKOVÁ, Kamila. 20 let Programu záchrany architektonického dědictví. Praha: Min. kultury, Národní památkový ústav, 2015. 134 s. ISBN 9788074800238, ISBN 8074800237. OCLC 935878025 S. 100-101. 

LiteraturaEditovat

  • Dějěpis kláštera woršulinského na Horách Kutných, Pospíšilovská tiskárna Praha 1843, reprint in: Kutnohorsko č. 2/1999, s. 35-48.
  • Helena Štroblová - Blanka Altová: Kutná Hora. Nakladatelství Lidové noviny Praha 2003, s. 446-447.
  • Vladislav Dudák: Kutnohorský poutník aneb Kutnou Horou ze všech stran. Nakladatelství Baset Praha 2004, s. 247-250.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat