Kjúšú K11W
Kjúšú K11W Širagiku byl pozemní pokračovací cvičný letoun japonského císařského námořnictva. Šlo o pětimístný jednomotorový celokovový (K11W1) nebo celodřevěný (K11W2) středoplošník s pevným podvozkem ostruhového typu.
| Kjúšú K11W Širagiku | |
|---|---|
 Kjúšú K11W od Tokušima kókútai | |
| Určení | cvičný letoun |
| Výrobce | Kjúšú Hikóki K. K. |
| První let | 1942 |
| Zařazeno | 1943 |
| Uživatel | Japonské císařské námořní letectvo |
| Výroba | listopad 1942 až srpen 1945[1] |
| Vyrobeno kusů | 798[1] |
| Varianty | Q2W1 Nankai |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vznik editovat
K11W vznikl jako pokračovací cvičný letoun pro školení kompletních osádek bombardovacích letounů. Propozice pro jeho vývoj vydalo japonské námořní letectvo v roce 1940 jako náhradu za stroje Micubiši K3M. Specifikace 15-Ši požadovala rozmístění pracovních prostorů cvičené osádky shodně s budoucími dvoumotorovými operačními letouny. Vývoj byl svěřen společnosti Watanabe Tekkošo K. K., od roku 1943 Kjúšú Hikóki K. K., která sídlila v okolí města Fukuoka na ostrově Kjúšú.
Vývoj editovat
Prototyp K11W1, zalétaný v listopadu 1942, měl ještě zatažitelný podvozek, sériové stroje létaly s pevným samonosným. Pohon zajišťoval vzduchem chlazený hvězdicový devítiválec Hitači GK2B Amakaze 21 o maximálním výkonu 378 kW, opatřený krytem NACA a pohánějící dvoulistou dřevěnou nestavitelnou vrtuli. V horní kabinové části nad křídlem byla pod průběžně zaskleným krytem nejprve pilotní kabina, za ní se nacházelo pracoviště radisty/střelce. Ten ovládal směrem vzad zaměřený pohyblivý kulomet vzor 92 ráže 7,7 mm. Ve spodní části trupu za zadním křídlovým nosníkem byla druhá kabina pro bombometčíka a navigátora. Spolu s nimi seděl instruktor. Další výzbroj mohly tvořit dvě pumy po 30 kg.
Vzhledem k deficitu barevných kovů byla v roce 1944 zkonstruována a následně vyráběna celodřevěná verze K11W2. Příležitostně byla nasazována pro přífrontovou dopravu a k protiponorkovému hlídkování při pobřeží.
Vývoj pokračoval z K11W2 odvozeným prototypem speciálního protiponorkového letounu Q2W1 Nankai s technologicky zjednodušeným drakem. Při premiérovém letu v lednu 1945 havaroval během přistání a celý vývojový program byl zrušen.
Před kapitulací Japonska byly obě verze Širagiku upravovány na sebevražedné demontáží veškerého nepotřebného vybavení s instalovanou 250kg pumou v trupu.
Specifikace editovat
Údaje dle[2]
Technické údaje editovat
- Osádka:
- Rozpětí: 15,00 m
- Délka: 10,24 m
- Výška: 3,93 m
- Nosná plocha: 30,50 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 1 677 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 2 800 kg
- Pohonná jednotka:
Výkony editovat
- Maximální rychlost v 1 700 m: 230 km/h
- Cestovní rychlost v 1 000 m: 175 km/h
- Výstup na 3 000 m: 19,5 min
- Dostup: 5 620 m
- Dolet: 1 760 km
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b FRANCILLON, René J. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1994. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Kyushu K11W Shiragiku (White Chrysanthemum), s. 332. (anglicky)
- ↑ Václav Němeček, Kyushu K11W Shiragiku, Letectví+Kosmonautika, 1983, str. 471, č.12
Literatura editovat
- FRANCILLON, René J. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1994. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Kyushu K11W Shiragiku (White Chrysanthemum), s. 330 až 332. (anglicky)
- NĚMEČEK, Václav. Kyushu K11W Shiragiku. Letectví a kosmonautika. Červen 1983, roč. LIX., čís. 12, s. 471.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kjúšú K11W na Wikimedia Commons - Kjúšú K11W Širagiku
- Kamufláže letounu Kjúšú K11W Širagiku Archivováno 10. 7. 2016 na Wayback Machine.
