Wikipedie

Ketupa Pelova

druh ptáka rodu Scotopelia

Ketupa Pelova, také ketupa Peliova (Scotopelia peli, Strix peli) je druh sovy z čeledi puštíkovití (Strigidae) a rodu Scotopelia. Druh popsal Charles Lucien Jules Laurent Bonaparte v roce 1850.[2] Je monotypický, může se však u něj vyskytovat řada vzorů a zbarvení.[3] Dle Mezinárodního svazu ochrany přírody je řazen mezi málo dotčené druhy.

Jak číst taxoboxKetupa Pelova
Ketupa Pelova
Ketupa Pelova
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádsovy (Strigiformes)
Čeleďpuštíkovití (Strigidae)
Rodketupa (Scotopelia)
Binomické jméno
Scotopelia peli
(Bonaparte, 1850)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Výskyt editovat

Ketupa Pelova se vyskytuje v asi 30 zemích Afriky jižně od pouště Sahara.[4] Obývá oblast táhnoucí se ze Senegalu a Gambie na východ až do Somálska a dále na daleký jih (Namibie, Jihoafrická republika).[5] Ve Svazijsku pravděpodobně vymizela.[6] K životu dávají ketupy přednost lesům poblíž močálů, menších jezer či řek, žijí především v povodí řek Zambezi a Kongo.[7] Najít je lze i na lesnatých ostrovech velkých řek a jezer (pokud jsou blízko břehu). Žijí až do výšky 1 700 m n. m.[8]

Popis editovat

Ketupa Pelova se řadí mezi největší druhy sov,[9] měří 51 až 61 cm, hmotnost se odhaduje na 2 055 až 2 325 g. Délka jednoho křídla dosahuje 42,3 až 44,5 cm, celkové rozpětí křídel přes 1,5 m.[8] Hlava je velká a kulatá a kvůli načechranému peří působí rozcuchaným dojmem, ocas je krátký. Černohnědé oči působí „bezedně”.[4] Kvůli tomu, že ketupa Pelova loví převážně ryby, jí na končetinách neroste peří, aby se nenamočila, a na pařátech má šupinky, jež umožňují lepší úchop. Na rozdíl od většiny sov nelétá neslyšně a mávání mohutnými křídly vydává značný hluk.[5][7] Sova může mít různé zbarvení, obvykle je rezavohnědé s tmavými skvrnkami a několika proužky na hřbetě, světlejší na břiše (opět s proužkováním), rovněž křídla a ocasní peří mají proužkovaný vzor. Na hrdle je bílé peří a jeho barva vyniká především při zpěvu. Zobák má černé zbarvení. U tohoto druhu není vyvinut zřetelný pohlavní dimorfismus, samice bývají světlejší.[3][8] Mladí jedinci jsou převážně bělaví se žlutavým nádechem. Ptáci opouštějící hnízdo již vypadají podobně jako dospělci, ale jsou světlejší.[3]

Záměna editovat

Záměna může nastat s druhem ketupa Bouvierova (Scotopelia bouvieri), která žije především v nížinatých pralesních oblastech v Kongu, je však světlejší, má žlutý zobák a tmavé peří na hlavě. Podobná je také ketupě červenavé (Scotopelia ussheri).[7]

Chování editovat

 
Mládě

Ketupa Pelova je převážně noční druh, avšak někdy může být aktivní i za dne. Den tráví obvykle v párech na větvích ve stínoví vysokých stromů. Místo hřadování lze většinou odhalit podle odhozených zbytků potravy.[7] Jedno místo mohou obývat i delší dobu. Samci vydávají hluboké volání, jež je slyšet do vzdálenosti až 3 km, houkání samic je vyšší, ale podobné. Volání sovy opakují v kratších intervalech (asi 10 sekund). Hlasově jsou tyto sovy nejaktivnější za měsíčních nocí, především před východem slunce.[8] Potravu tvoří především ryby; preferuje ty s hmotností od 100 do 200 g, ale dovede lapit i dvoukilového jedince. Mimoto se živí i ostatními vodními živočichy, například žábami, kraby či hmyzem, avšak umí ulovit i malého krokodýla.[5] Lov probíhá obvykle z větve, která visí nad vodou, někdy však také ketupa vybírá kořist v mělkých vodách poblíž písčin. Není spolehlivě objasněno, jak sova kořist lokalizuje, ale patrně podle drobných vlnek na vodě. Poté se snese dolů a uchopí ji pařáty.[4] Pouze zřídka se při lovu sama namočí.[8]

 
Kresba dvou ketup Pelových z roku 1859

Rozmnožování editovat

Rozmnožování ketup Pelových nastává převážně od února do dubna, v jižní Africe od května do července.[5] Je načasováno tak, aby se mláďata narodila v období sucha, kdy jsou vodní hladiny nižší a je snazší ulovit kořist. Ketupy Pelovy vytvářejí monogamní páry, které si střeží své území před ostatními ketupami. Vejce velká 5,2 × 6,2 cm[3] klade samice do hnízda uvnitř dutiny ve stromě ve výšce 3–12 m. Snůška může činit až 2 vejce, avšak obvykle přežije pouze jedno z mláďat.[5] O vejce se stará pouze samička, zatímco samec jí donáší potravu. V případě, že nějaký nepřítel napadne hnízdící samici ketupy, ta vydává hlasité zvuky a předstírá zranění. Po inkubační době, jež trvá zhruba 32 dní, se vylíhnou mláďata o váze 60–70 g. Mláďata rychle rostou a vzletnosti dosahují při hmotnosti 1,4 až 1,7 kg.[3] Na domovském území zůstávají 6–9 měsíců.[8] Pohlavní dospělosti dosahují ve dvou letech věku.[5]

Ohrožení editovat

Nebezpečí pro ketupu Pelovu představuje vysoušení vodních oblastí, které obývá, znečišťování vod, nadměrný rybolov, kácení stromů a také stavby přehrad. Následkem toho její počty klesají a lokálně začíná být vzácná.[5][9] Má však velký areál rozšíření, který nedosahuje hodnot pro zranitelné druhy a jeho populace je pravděpodobně početná a stabilní. Z těchto důvodů Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí ketupu Pelovu jako málo dotčený druh.[6] Vyskytuje se v řadě chráněných oblastí, například v Krugerově národním parku, a je zapsána na přílohu II Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin.[5]

Chov v zoo editovat

Tento druh sovy patří mezi extrémně vzácně chované.

V září 2019 byly v rámci Evropy chovány pouze v jedné zoo – v Zoo Praha[10], kam byly v červenci 2019[11] přivezeny dva páry, a to z neveřejného chovatelského areálu Monticello v severní Itálii. Chov v evropských veřejných zařízeních tak byl obnoven po dvaceti letech. Zoo tyto rybí sovy získala na základě úspěchů v chovu ketup malajských. Expozičně byla ketupa Pelova představena v září 2019[12], a to v rámci voliér tropických sov u pavilonu tučňáků v dolní části zoo.

Zoo Praha byla v roce 2019 dokonce jedinou veřejnou institucí na světě, která ketupu Pelovu chová.[13] Počátkem roku 2024 se v pražské zoo vylíhlo první mládě, o které ovšem rodiče ztratili po několika dnech zájem. Chovatelé se proto rozhodli umístit mládě do inkubátoru a dokrmovat ručně – holátky myší a potkanů, později i rybami. Odrostlé mládě v dobré kondici bylo na konci března 2024 vráceno zpět do blízkosti a následně do přímé společnosti rodičů, což je důležitý krok pro další vývoj mladého ptáka. Pražská zoologická zahrada se stala první zoologickou zahradou na světě, která ketupu Pelovu úspěšně odchovala.[14]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ ketupa Pelova [online]. Biolib.cz [cit. 2016-07-27]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e OISEAUX.NET. Chouette-pêcheuse de Pel - Scotopelia peli - Pel's Fishing Owl. www.oiseaux.net [online]. [cit. 2016-07-27]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c MIKKOLA, Heimo. Owls of the World : A Photographic Guide. 2. vyd. Buffalo: A&C Black, 2014. 536 s. Dostupné online. ISBN 147290592X, ISBN 9781472905925. S. 304–306. 
  5. ↑ a b c d e f g h Pel’s fishing-owl videos, photos and facts - Scotopelia peli. ARKive [online]. [cit. 2016-07-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-04-25. (anglicky) 
  6. ↑ a b Scotopelia peli (Pel's Fishing-owl, Pel's Fishing Owl, Pel's Fishing-Owl). www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2016-07-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-06-02. 
  7. ↑ a b c d KEMP, A.; KEMP, M. Sasol Birds of Prey New Ed. [s.l.]: Struik, 2006. 347 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-16. ISBN 1770073698, ISBN 9781770073692. S. 262–263.  Archivováno 16. 8. 2016 na Wayback Machine.
  8. ↑ a b c d e f PAGES, The Owl. Owls of The World - The Owl Pages. The Owl Pages [online]. [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b FARNDON, John. Atlas zvířat. Překlad Jaroslava Novotná. 1. vyd. Praha 9: Columbus, 2005. 128 s. ISBN 80-7249-205-5. S. 113. 
  10. ↑ Zootierliste [online]. [cit. 2019-09-26]. [zootierliste.de Dostupné online]. 
  11. ↑ Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-11-01]. Dostupné online. 
  12. ↑ Zoo Praha chová jako jediná v Evropě největší africkou "rybí sovu". Zoo Praha [online]. [cit. 2019-09-26]. Dostupné online. 
  13. ↑ Výroční zpráva 2019. Zoo Praha [online]. [cit. 2020-08-07]. Dostupné online. 
  14. ↑ První zoo na světě! Zoo Praha rozmnožila ketupu Pelovu. Zoo Praha [online]. [cit. 2024-04-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ketupa_Pelova&oldid=23810938“