Magnetofon

(přesměrováno z Kazetový magnetofon)

Magnetofon (v obecné češtině „magneťák“, „magič“; kotoučový m. „kotoučák“; kazetový m. „kazeťák“) je elektro-mechanický přístroj, který zachycuje informace na podlouhlý pás zmagnetovatelného materiálu, obvykle na speciální magnetofonové pásky. Nejčastěji je používán k záznamu a reprodukci zvuku, ale existují i tzv. měřicí magnetofony určné k záznamu a reprodukci analogových veličin, případně digitální magnetofony určené k záznamu a čtení digitálních dat.

Kotoučový (cívkový) magnetofon
Jeden z nejznámějších československých kotoučových magnetofonů Tesla Sonet Duo

První magnetofon byl představen již v roce 1899 dánským inženýrem Valdemarem Poulsenem. Záznam byl prováděn na kovový drát a odtud tyto magnetofony získaly také označení drátofon.

Později byly vyvinuty speciální magnetické pásky. První prakticky použitelný páskový magnetofon firmy AEG (Magnetofon K1), byl předveden v Německu v roce 1935. Cívkové magnetofony se postupně staly výbavou nahrávacích studií i domácností. V 70. letech 20. století byly cívkové magnetofony vytlačeny ze sektoru spotřební elektroniky magnetofony kazetovými. V současné době je záznam na magnetický pásek vytlačován záznamy na CD, DVD a digitální paměťové moduly.

Typy magnetofonůEditovat

Na tuto kapitolu jsou přesměrována hesla cívkový magnetofon a kazetový magnetofon.

V oblasti spotřební elektroniky se vyvinuly dva základní typy běžných výrobků:

  • kotoučový magnetofon – max. výstupní napětí je 755 mV – 2 V, min. výstupní impedance je 1–47 kΩ
  • kazetový magnetofon – max. výstupní napětí je 100–500 mV, min. výstupní impedance je 1–47 kΩ

Obě varianty byly vyráběny ve stolním i přenosném provedení.

 
Kazetový magnetofon Sony TC-D5M
Běžné rychlosti magnetofonového pásku[1]
cm/s in/s
1,2 15/32
2,4 15/16
4,75 178
9,5 334
19 712
38 15
76 30

UžitíEditovat

Cívkové magnetofony se rozšířily během 50. a 60. let 20. století[zdroj?]. Postupně se zvyšoval počet záznamových stop z původní jedné na dvě stopy a poté na čtyři stopy pro standardní šířku pásku 6,5 mm. Studiové přístroje využívající širší pásek – až 2 palce – mohly mít až 32 stop, případně se využívaly dva magnetofony současně s přesnou synchronizací pro vícenásobný playback, nahrávání hlasů a nástrojů do jednotlivých stop apod. Velké cívkové magnetofony v HI-FI provedení se svými parametry částečně blížily profesionálním magnetofonům používaným v běžném rozhlasovém či televizním vysílání[zdroj?]. Cívkové magnetofony se kromě nahrávacích studií používaly také jako přenosná záznamová zařízení v rozhlasovém a televizním vysílání (tzv. reportážní magnetofony). Československý rozhlas začal magnetofon používat roku 1938.

Magnetofony dále sloužily při natáčení zvuku k filmům, užívaly se k natáčení „živé“ nahrávky koncertů a divadelních představení, k natáčení řečnických projevů aj.

Běžně se magnetofony používaly při speciální odposlechové činnosti v armádě, u policie a v praxi tajných služeb (techniky špionáže).

Zoologové, především ornitologové používali magnetofon k záznamu ptačího zpěvu či zvukových projevů jiných živočichů.

Dnes jsou starší klasické analogové techniky záznamu zvuku často nahrazovány novější technikou digitální.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Martel Electronics. Terms commonly used for Tape Recorder. Tape Recorder Speed.. www.martelelectronics.com [online]. [cit. 2012-02-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-01. 

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat