Otevřít hlavní menu

Hraběnka Karolina Lanckorońska (11. srpna 1898, Buchberg,[1] Gars am Kamp, Dolní Rakousko25. srpna[2] 2002 Řím, Itálie), byla polská vědkyně.

Karolina Lanckorońska
Karolina Lanckorońska.jpg
Rodné jméno Karolina Maria Adelajda Franciszka Ksawera Małgorzata Edina Lanckorońska
Narození 11. srpna 1898
Gars am Kamp, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 25. srpna 2002 (ve věku 104 let)
Řím, ItálieItálie Itálie
Místo pohřbení Campo Verano
Povolání historička umění, pedagožka, spisovatelka, vysokoškolská učitelka, medievalistka, knihovnice a sběratelka umění
Alma mater Lvovská univerzita
Vídeňská univerzita
Ocenění Řád svatého Řehoře Velikého
Armia Krajowa Cross
Rodiče Karol Lanckoroński
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

BiografieEditovat

 
Pomník prof. Karoliny Lanckorońské v Krakově

Studovala historii umění ve Vídni. Později několik let žila v Římě, kde studovala italské renesanční a barokní umění. V tamější pobočce Polské akademie umění (Polska Akademia Umiejętności) byla knihovnicí a několik let třídila sbírky svého otce, hraběte Karola Lanckorońského. Po úmrtí otce se vrátila do Polska a pracovala na univerzitě ve Lvově (město tehdy náleželo do Polska), kde se stala první ženou v Polsku, která získala habilitaci v oboru historie umění.

Ve Lvově ji zastihla 2. světová válka, východní část Polska napadl 17. září 1939 Sovětský svaz a po pěti dnech Rudá armáda obsadila Lvov. Ze začátku univerzita fungovala normálně, ale byla čím dál tím víc ukrajinizována a polští učitelé vytlačováni. Lanckorońská se zapojila do odboje a hrozilo jí zatčení a pravděpodobně (jako u řady ostatních) deportace do vnitrozemí Sovětského svazu. Začala se skrývat a v květnu 1940 utekla do Německem okupované části Polska, do Krakova.

Krakově začala pracovat v Polském červeném kříži, starala se jako ošetřovatelka o těžce nemocné propuštěné polské válečné zajatce. Navázala zde kontakty s polským odbojem, jejím velitelem byl Tadeusz Bór-Komorowski (pozdější hlavní velitel Zemské armády). Po ukončení práce v Polském červeném kříži přešla do legální organizace Hlavní rada sociální péče (Rada Główna Opiekuńcza), kde dostala na starost vytvořit systém doživování vězňů, šlo zejména o vězně politické, ale s tím by Němci nesouhlasili, proto se doživování mělo týkat všech vězňů - i nepolitických. Do této péče bylo zahrnuto celkem asi 27 tisíc vězňu v celém tzv. Generálním gouvernementu, tedy polská území, která byla pod německou okupací a nebyla přičleněna k Třetí říši (jako např. Poznaň).

Při organizování místního výboru pro doživováni ve Stanislavově (nyní Ivano-Frankivsk na Ukrajině) byla zatčena gestapem a vězněna. Při výslechu se jí v domnění, že Lanckorońska bude brzy popravena, šéf místního gestapa Hans Krüger pochlubil, že několik dnů po obsazení Lvova Německem nechal zavraždit 25 polských profesorů lvovských vysokých škol. Protože však v její prospěch intervenovala italská královská rodina, byla Lanckorońska převezena mimo dosah Krügera do lvovského vězení a později do koncentračního tábora v Ravensbrücku (severně od Berlína). Měsíc před ukončením války byla po intervenci předsedy Mezinárodního červeného kříže Carla Burckhardta spolu se skupinou 299 Francouzek propuštěna a odvezena do Švýcarska, kde se dočkala konce války. V zahraničí setrvala i po válce vzhledem k vývoji politické situace v Polsku.

Na svou vlast ovšem nezapomněla a věnovala podpoře polské vědy a kultury. Založila v Římě Polský historický ústav (Polski Instytut Historyczny), který v roce 1954 začal vydávat zpravodaj Antymurale (Předhradí) věnující se polským dějinám. V roce 1960 se ukázal první ze 76 svazků řady Elementa ad Fontium Editiones, obsahující v Polsku nedostupné materiály k dějinám Polska.

 
Karolina Lanckorońska se svým otcem Karolem okolo roku 1900

  Poslechnout si článek · info

Tato zvuková nahrávka byla pořízena z revize data 25. 3. 2006, a nereflektuje změny po tomto datu.
Více namluvených článkůNápověda

Ačkoliv se do Polska se už nikdy nevrátila, darovala v roce 1994 Polsku, po 50 letech opět svobodnému, nádherný a nesmírně cenný dar: sbírku uměleckých děl pocházející z rodinných sbírek. Předměty obohatily fondy krakovského hradu Wawel, Královského hradu ve Varšavě, Knihovny Jagelonské univerzity v Krakově, Národního muzea a Muzea Polské armády ve Varšavě. Podle polských kunsthistoriků to byl nejcennější dar v dějinách polského muzejnictví.

Své zážitky z celé války popsala v knížce Wspomnienia wojenne (Válečné vzpomínky), kterou napsala první dva roky po válce, ale byla vydána teprve v roce 2001, rok před její smrtí.

VyznamenáníEditovat

DíloEditovat

  • Dekoracja kościoła „Il Gesu“ na tle rozwoju baroku w Rzymie (Výzdoba kostela „Il Gesu“ na pozadí vývoje baroka v Římu), habilitační práce, 1935
  • Wspomnienia wojenne (Válečné vzpomínky), 2001, ISBN 83-240-0077-1

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. SMIRNOW, Jurij. "RZECZ O KAROLINIE LANCKOROŃSKIEJ...". Culture.pl [online]. 2014-05-05 [cit. 2015-05-02]. Obsáhlé, jen je zde jako datum úmrtí uváděn den - '24. srpen'. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-11. 
  2. mk. Karolina Lanckorońska – obrończyni kultury polskiej. Polskieradio.pl [online]. 2013-08-11. Dostupné online. 
  3. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-10-02]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat