Otevřít hlavní menu

Karol Szymanowski

polský skladatel

Karol Maciej Szymanowski (3. října 1882 Timošovka, Ukrajina29. července 1937 Lausanne, Švýcarsko) byl polský hudební skladatel a pedagog, člen hnutí Mladé Polsko. Jeho styl, pohybující se často na hranici tonality, bývá dáván do souvislosti s hudbou konce 19. století, s takzvaným hudebním impresionismem, ale také s hudbou neofolklorismu (s jehož českým představitelem Leošem Janáčkem bývá Szymanowského dílo v zahraničí často prováděno), případně s díly autorů první hudební avantgardy.

Karol Maciej Szymanowski
Karol Szymanowski.jpg
Základní informace
Rodné jméno Karol Maciej Szymanowski
Narození 6. října 1882
Timošovka
Úmrtí 29. března 1937 (ve věku 54 let)
Lausanne
Příčina úmrtí tuberkulóza
Žánry opera a symfonie
Povolání hudební skladatel, hudební pedagog, vysokoškolský učitel a klavírista
Nástroje klavír
Významná díla Trzy kaprysy Paganiniego
3. Sinfonie
Ocenění Řád svatého Sávy
Zlatý Akademický vavřín
Partner(ka) Borys Kochno
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Szymanowski pocházel z polské rodiny žijící od osmnáctého století na Ukrajině. Rodina vlastnila panství v obci Timošovka. Matka (rozená Taubeová) pocházela z Kuronska, které je dnes součástí Lotyšska.

Celá rodina Szymanowských byla hudebně založená. Jeho otec hrál na klavír a na violoncello, bratr Felix byl klavírista a sestra, Stanisława Korwin-Szymanowska, byla zpěvačkou (soprán). Karol se začal zabývat hudbou v sedmi letech. Menší zdravotní postižení (postižení nohou) omezovalo jeho fyzickou aktivitu. Nejprve studoval pod vedením svého otce a pak, od roku 1892, byl jeho učitelem Gustav Neuhaus, místní hudební pedagog, který objevil Szymanowského kompoziční schopnosti. Poté studoval ve Varšavě na Státní konzervatoři u prof. Zygmunta Noskowského. V letech 1901-05 studoval harmonii u Marka Zawirského.

V letech 1903–1905 žil v Berlíně, kde se setkal s Richardem Straussem, pod jehož vlivem v nadcházejících letech komponoval. Inspirován jeho hudbou zkomponoval svou první symfonii. Po roce 1914 podnikl cestu Evropě. Ve Francii se seznámil s impresionismem a zejména hudba Clauda Debussyho byla další inspirací pro jeho tvorbu. První světovou válku strávil v rodné obci a intenzivně komponoval. Z té doby pochází mimo jiné jeho III. symfonie, koncert pro housle a smyčcový kvartet.

V době bolševické revoluce ztratila rodina Szymanowských své panství v Timošovce. V polovině roku 1920 se přestěhovala do Varšavy, kde Karol zažil svůj první velký umělecký úspěch a nakonec se stal i rektorem Varšavské hudební univerzity (Uniwersytet Muzyczny Fryderyka Chopina) (1927–1931). V témže roce koupil manžel jeho sestry, Stefan Bartoszewicz, úředník z ministerstva obchodu ve Varšavě, pro rodinu Szymanowskýchvilu vilu v Bydhošti. V letech 1921–1924 zde pak Karol žil se svou matkou, sestrou a bratrem Felixem. Během této doby složil mj. písně na texty básní Juliana Tuwima pod názvem "Słopiewnie", napsal eseje o Igoru Stravinském a Fryderyku Chopinovi.

 
Hrob Szymanovského v Krakově.

Szymanowski byl homosexuál. Jedním z jeho děl na homosexuální téma je i opera Král Roger (1918–1924). Psal rovněž verše. V letech 1917–1919 napsal román Efebos, zabývající se přímo tématem homosexuality. Věnoval jej svému milenci, tanečníku a básníku Borisovi Kochnovi. Román shořel v září 1939 při požáru v bytě jeho bratrance, spisovatele Jarosława Iwaszkiewicze. Nicméně jedna z jeho kapitol se dochovala. Později byla vydána v Německu. Za svou literární činnost získal Szymanowski ve třicátých letech Zlatý vavřín Polské literární akademie.

Szymanowského onemocněl tuberkulózou a ve třicátých letech si v Zakopanem pronajal vilu Atma. Často odjížděl na léčení do švýcarského sanatoria. Tuberkulóza se však rozšířila do krku a skladatel nebyl schopen nic jíst. Zemřel 29. března 1937 během spánku v sanatoriu Du Signal v Lausanne. Pohřeb se konal 7. dubna 1937 v Krakově. Je pochován v kryptě Kostela sv. Archanděla Michaela a sv. Stanislava na 'Skałce' v Krakově. Ve vile Atma byla zřízena pobočka Národního muzea.

Za svou hudební tvorbu byl v roce 1934 jmenován Komandérem Řádu znovuzrozeného Polska. 2. dubna 1937 mu prezident Ignacy Mościcki udělil Velkokříž tohoto řádu.

DíloEditovat

 
Rukopis partitury Stabat Mater.

Szymanowského skladby bývají členěny do tří skupin podle stylu a chronologie vzniku. V prvním období přibližně do opusu 25 je Szymanowského hudba ovlivněna Chopinem a německým pozdním romantismem (Richard Strauss).

Přibližně od první světové války přijímá Szymanowski do svého stylu prvky hudebního impresionismu a moderny (Igor Stravinskij). Jeho skladby se však v tomto období zmíněným stylům vymykají silnými názvuky arabské hudby. Kultura islámu se do okruhu této části Szymanowského díla dostává i námětově. Patrně nejvýznamnější z této části tvorby jsou Szymanowského písňové cykly, třetí symfonie Píseň noci a opera Král Roger.

V třetí etapě tvorby se Szymanowského styl dostává blízko neoklasicismu a neofolklorismu. Nejvýznamnějším dílem tohoto období je Stabat Mater.

Jevištní dílaEditovat

  • Loteria na mężów czyli Narzeczony nr. 69 (opereta, 1908–1909)
  • Mandragora, op. 43 (baletní pantomima pro tenor sólo a orchestr, 1920)
  • Harnasie, op. 55 (baletní pantomima pro tenor sólo, sbor a orchestr, 1923–1931)
  • Hagith, op. 25 (opera, 1912–1913)
  • Król Roger, op. 46 (opera, 1918–1924)

Orchestrální skladbyEditovat

  • Koncertní předehra E-dur, op. 12 (1904–1905)
  • I. symfonie f-moll, op. 15 (1906–1907)
  • II. symfonie B-dur, op. 19 (1909–1910)
  • III. Symfonia Pieśń o nocy, op. 27 (symfonie pro tenor, sbor a orchestr, 1914–1916)
  • I. houslový koncert, op. 35 (1917)
  • Kniaź Patiomkin, op. 51 (mužský sbor a malý orchestr, 1925)
  • Stabat Mater, op. 53 (soprán, alt, baryton, smíšený sbor a orchestr, 1925–1926)
  • Veni creator, op. 57 (soprán,sbor, varhany a orchestr, 1930)
  • Litania do Marii Panny, op. 59 (soprán, ženský sbor a orchestr, 1930–1933)
  • IV. symfonie (Symphonie concertante), op. 60 (1932)
  • I. houslový koncert, op. 61 (1932–1933)
  • Marsz uroczysty (1920)
  • Marsz 3. Pułku Ułanów na orkiestrę dętą (1920)

Klavírní skladbyEditovat

  • Preludium a fuga cis-moll (1900)
  • Devět preludií, op. 1 (1899–1900)
  • Variace b-moll, op. 3 (1901–1903)
  • Variace na polské lidové téma h-moll, op. 10 (1900–1904)
  • Čtyři etudy, op. 4 (1900–1902)
  • I. klavírní sonáta, op. 8 (1903–1904)
  • Fantasie, op. 14 (1905–1907)
  • II. klavírní sonáta A-dur, op. 21 (1910–1911)
  • Metopy, op. 29 (1915)
  • Dvanáct etud, op. 33 (1915–1916)
  • Masky, op. 34 (1916)
  • III. klavírní sonáta, op. 36 (1917)
  • Dvacet mazurek, op. 50 (1924–1925)
  • Romantický valčík (1925)
  • Čtyři polské tance (1925–1926)
  • Dvě mazurky, op. 62 (1933–1934)

Komorní hudbaEditovat

  • Sonáta d-moll pro housle a klavír, op. 9 (1904)
  • Klavírní trio, op. 16 (1907)
  • Romance D-dur, op. 23 (housle a klavír, 1910)
  • Nokturno a tarantela, op. 28 (housle a klavír, 1915)
  • Mýty, op. 30 ((housle a klavír, 1915)
  • I. smyčcový kvartet, op. 37 (1917)
  • Tři Paganiniho capriccia, op. 40 (housle a klavír, 1918)
  • Danse sauvage pro housle a klavír (1920)
  • L'Aube pro housle a klaví (1925)
  • La berceuse d'Aïtacho Enia (Kołysanka), op. 52 (housle a klavír, 1925)
  • II. smyčcový kvartet, op. 56 (1927)
  • Píseň Roxany pro housle a klavír (1931)
  • Taniec z "Harnasiów" pro housle a klavír (1931)
  • Zarzyjze kuniu pro housle a klavír (1931)

PísněEditovat

  • Šest písní, op. 2 (1900–1902)
  • Tři fragmenty z básní Jana Kasprowicze, op. 5 (1902)
  • Salome, op. 6 (zpěv a orchestr, 1904–1912)
  • Labuť, op. 7 (1904)
  • Čtyři písně, op. 11 (1904–1905)
  • Das Grab des Hafis (1905–1909)
  • Pět písní, op. 13 (1905–1907)
  • Dvanáct písní, op. 17 (1907)
  • Penthezilea, op. 18 (píseň pro soprán a orchestr, 1908)
  • Šest písní, op. 20 (1909)
  • Barevné písně, op. 22 (1910)
  • Hafiza, písně milostné, op. 24 (zpěv a klavír, 1911)
  • Hafiza, písně milostné, op. 26 (zpěv a orchestr, 1914)
  • Písně princezny z pohádky op. 31 (1915, úprava pro orchestr 1933)
  • Tři písně, op. 32 (1915)
  • Demeter, op. 37bis (pro alt ženský sbor a orchestr, 1917)
  • Agawe, op. 38 (pro alt ženský sbor a orchestr, 1917
  • Čtyři písně, op. 41 (1918)
  • Pieśń meuzina szalonego, op. 42 (1918)
  • Tři písničky (1920)
  • Słopiewnie, op. 46bis (1921, úprava pro orchestr 1923–1924)
  • Tři ukolébavky, op. 48 (1922)
  • Dětské říkanky, op. 49 (1922–1923)
  • Idom se siuhaje dołu, śpiewajęcy (1924)
  • Dvě písně baskické, op. 44 (1925)
  • Čtyři písně, op. 54 (1926)
  • Vocalise-Étude (1928)
  • Šest kurpiovských písní (smíšený sbor a cappella, 1928–1929)
  • Kurpiovské písně, op. 58 (1930–1932)
  • Nynie otpuszczajeszia (sbor a cappella)

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karol Szymanowski na polské Wikipedii.

LiteraturaEditovat

  • Teresa Chylińska: Karol Szymanowski i jego epoka. Kraków, Musica Iagellonica 2008, ISBN 978-83-7099-145-6.
  • Maciej Pinkwart: Zakopiańskim szlakiem Szymanowskiego. Wydawnictwo PTTK „Kraj”, Warszawa 1982, ISBN 83-00-00465-3.
  • Krzysztof Tomasik: O Karolu Szymanowskim. Wydawnictwo Krytyki Politycznej, Kraków 2008, ISBN 978-83-61006-20-6.

Externí odkazyEditovat