Karol Sidor

československý diplomat, ministr vnitra Slovenska, člen československého Národního shromáždění, premiér Slovenska a politik slovenské národnosti

Karol Sidor (16. července 1901 Ružomberok20. října 1953 Montréal) byl slovenský novinář a politik, jeden z vrcholných představitelů a ideologů umírněného klerikálního nacionalismu na Slovensku.

Karol Sidor

ministr bez portfeje Československa
Ve funkci:
1. prosince 1938 – 14. března 1939
Prezident Emil Hácha
Předseda vlády Rudolf Beran

Narození 16. července 1901
Ružomberok
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 20. října 1953 (ve věku 52 let)
Montréal
Vlajka Kanady Kanada
Commons Kategorie Karol Sidor
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Od roku 1920 byl členem SĽS, v letech 19318 zastával funkci šéfredaktora v jejích stranických novinách Slovák. Po volbách v roce 1935 se stal poslancem Národního shromáždění.

Při prezidentských volbách se v roce 1935 se stavěl proti tomu, aby HSĽS podpořila Beneše. Když strana nakonec na základě dohody, kterou vyjednal a v HSĽS prosadil Jozef Tiso, Beneše podpořila, Sidor se na protest vzdal svého poslaneckého mandátu. V roce 1938 se stal ředitelem všech tiskařských podniků strany a zároveň hlavním velitelem Hlinkových gard. V prosinci 1938 byl zvolen do slovenského sněmu.[1] Od prosince 1938 do března 1939 pak byl ministrem bez portfeje v československé vládě. V těchto funkcích se ale brzy dostal do konfliktu s radikálními slovenskými nacionalisty a fašisty. Konflikt kulminoval v březnu 1939, kdy se stal předsedou slovenské autonomní vlády. 14. března odmítl německý nátlak vyžadující okamžité vyhlášení slovenské samostatnosti. Když byl poté Slovenský stát i přes jeho odpor vyhlášen, stal se v jeho vládě ministrem vnitra. Jeho snaha omezit řádění Hlinkových gard, které dříve sám zakládal, i zásahy proti dalším nacionalistickým a fašistickým excesům vedly k tomu, že byl na společný nátlak slovenských radikálů a Německa odejit ze všech významných funkcí a koncem roku 1939 byl odklizen do funkce velvyslance ve Vatikánu.

Ve Vatikánu Sidor zpočátku svědomitě plnil své úkoly, ale postupem času propadal stále hlubší deziluzi, na níž měl možná podíl i osud slovenských Židů a demarše slovenského státu ohledně této otázky, které musel Sidor z titulu své funkce předávat. Ke konci už své zhnusení neskrýval natolik, že si Tardini, který se Sidorem jednal nejčastěji, zaznamenal do svého deníku, že Sidor předkládá stanoviska své vlády bez valného osobního přesvědčení a s neskrývaným studem.

Po roce 1945 se Sidor rozhodl zůstat v zahraničí, v roce 1947 byl v nepřítomnosti odsouzen v poněkud diskutabilním procesu k 20 letům vězení. Po únoru 1948 založil v emigraci Slovenskou národní radu v zahraničí, jíž poté předsedal.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. NIŽŇANSKÝ, Eduard: VOĽBY DO SNEMU SLOVENSKEJ KRAJINY V ROKU 1938 [online]. niznanskyedo.host.sk [cit. 2012-10-15]. Dostupné online. (slovensky) 

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat