Karl Leonhard Reinhold

rakouský filozof

Karl Leonhard Reinhold (26. října 1757 Vídeň10. dubna 1823 Kiel) byl rakouský filosof, popularizátor Kantovy filosofie.

Carl Leonhard Reinhold
Narození26. října 1757
Vídeň
Úmrtí10. dubna 1823 (ve věku 65 let)
Kiel
Místo pohřbeníParkfriedhof Eichhof
PseudonymBr. Decius
Povolánífilozof a vysokoškolský učitel
Alma materUniverzita Jena
Oceněníčestný doktor Univerzity Jena
Řád Dannebrog
DětiErnst Christian Gottlieb Reinhold
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a dílo editovat

Ve svém mládí byl mnichem, v roce 1774 vstoupil do řádu barnabitů, kde se stal učitelem filozofie.[1] Postupně se přiklonil k racionalistické filozofii a jeho názory se dostaly do rozporu s katolickou vírou.[2] V roce 1783 opustil klášter a odebral se do Lipska a později do Výmaru. V roce 1787 byl povolán za profesora do Jeny.[3]

Přišel s konceptem „elementární filosofie“ (Elementarphilosophie), která ovlivnila zvláště Fichteho. Základním prvotním principem pro něj bylo „vědomí“. V závěru života se nadchl pro dílo Fichteho a Bardiliho a zdůrazňoval, že základní filozofické problémy je třeba řešit s pomocí lingvistiky, čímž předjímal dílo Fregeho a Wittgensteinovo.[4] Stal se profesorem univerzity v Kielu, kde působil od roku 1793. Byl též významným zednářem.[5] Ač byl původně katolíkem vychovaným jezuity, od roku 1780 dokonce knězem, konvertoval k protestantismu.[6] Jeho blízkým přítelem byl Christoph Martin Wieland, s jehož dcerou se oženil[3] a do jehož časopisu Der Teutsche Merkur přispíval. Tam také publikoval svých přelomových osm článků zvaných Briefe über die Kantische Philosophie (1786–1787) [Listy o Kantově filozofii].

Za jeho hlavní dílo bývá považován spis Versuch einer neuen Theorie des menschlichen Vorstellungsvermögen, 1789 [Pokus o novou teorii lidské schopnosti představivé].[7]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 21. díl. V Praze: J. Otto, 1904. 1072 s. cnb000277218. S. 442.
  2. HÖFFDING, Harald. Dějiny novověké filosofie. Praha: [Dr. Ot. Štorch-Marien], 1926. 313 s. cnb000580600. S. 147.
  3. a b Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 21. díl. V Praze: J. Otto, 1904. 1072 s. cnb000277218. S. 442.
  4. BREAZEALE, Dan. Karl Leonhard Reinhold. Příprava vydání Edward N. Zalta. Spring 2014. vyd. [s.l.]: Metaphysics Research Lab, Stanford University Dostupné online. 
  5. http://www.biographien.ac.at/oebl/oebl_R/Reinhold_Karl-Leonhard_1758_1823.xml?frames=yes
  6. Reinhold, Karl Leonhard. www.deutsche-biographie.de [online]. [cit. 2017-08-17]. Dostupné online. (německy) 
  7. TVRDÝ, Josef. Průvodce dějinami evropské filosofie. 2. vyd. Brno: Komenium, 1947. 490 s. cnb000669317. S. 302.

Literatura editovat

  • FALCKENBERG, Richard. Dějiny novověké filosofie od Mikuláše Cusana až po naše časy. Překlad František Xaver Procházka. V Praze: Nákladem Jana Laichtera, 1899. 876 s. S. 520–522.
  • Ottův slovník naučný, heslo Reinhold, Karl Leonhard, Sv. 21, str. 442. Dostupné online

Externí odkazy editovat