Karl Heinold

rakousko-uherský politik

Karl Heinold, celým jménem Karl svobodný pán von Heinold-Udynski (25. srpna 1862 Udine29. prosince 1943 Brno[1][2]), byl rakousko-uherský, respektive předlitavský státní úředník a politik, v letech 1905–1908 zemský prezident ve Slezsku, poté dvakrát místodržitel na Moravě (1908–1911 a 1915–1918), mezitím v letech 1911–1915 ministr vnitra ve vládě Karla Stürgkha. Po roce 1918 žil v soukromí v Brně.

JUDr. Karl Heinold
14. a 16. moravský místodržitel
Ve funkci:
3. prosince 1915 – 30. října 1918
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
PředchůdceOktavian Regner von Bleyleben
Nástupcemonarchie zrušena, Jan Černý jako přednosta prezidia místodržitelství
Ve funkci:
1908 – 1911
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceHermann Anton von Pillersdorff (pověřen správou)
NástupceOktavian Regner von Bleyleben
Doživotní člen rakouské Panské sněmovny
Ve funkci:
1915 – 1918
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
22. ministr vnitra Předlitavska
Ve funkci:
3. listopadu 1911 – 30. listopadu 1915
Předseda vládyKarl Stürgkh
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceMax Wickenburg
NástupceKonrad Hohenlohe
Tajný rada
Ve funkci:
1908 – 1918
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
Zemský prezident ve Slezsku
Ve funkci:
15. září 1905 – 26. ledna 1908
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceJosef Thun-Hohenstein
NástupceMax von Coudenhove

Narození25. srpna 1862
Udine
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí29. prosince 1943
Brno
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Choť(1905) Elisabeth Huberová
RodičeJosef Heinold von Udynski
Příbuzníbratr: Emil Heinold (1870–1910)
Profesepolitik
OceněníŘád Františka Josefa (1899), Řád železné koruny (1912), velkokříž Leopoldova řádu (1914)
CommonsKarl Freiherr von Heinold
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

BiografieEditovat

Narodil se v Benátsku v Udine jako starší syn c. k. polního podmaršála Josefa Heinolda (1823–1900). Titul svobodných pánů s predikátem Udynski byl odvozen od názvu Udine a rodině byl udělen v roce 1881. Vzhledem k otcově vojenské kariéře a častému stěhování rodiny získal Karl středoškolské vzdělání postupně ve Lvově, Bratislavě, Vídni a Brně. Poté studoval na univerzitách ve Štýrském Hradci a ve Vídni, v roce 1883 dosáhl titulu doktora práv. Po studiích působil krátce na finanční prokuratuře v Brně, poté byl úředníkem v okresních úřadech ve Valašském Meziříčí a Šumperku. V letech 1886–1889 působil na moravském místodržitelství v Brně, poté byl okresním komisařem v Třebíči a Olomouci. Od roku 1895 byl přidělen ke Správnímu soudnímu dvoru ve Vídni, kde byl dvorním tajemníkem (1897) a dvorním radou (1905). Mezitím v letech 1900–1904 zastával funkci místodržitelského rady na českém místodržitelství v Praze.

V září 1905 byl jmenován zemským prezidentem ve Slezsku a tuto funkci zastával do ledna 1908. V letech 1908–1911 byl místodržitelem na Moravě,[3] odkud byl v listopadu 1911 povolán do Stürgkhovy vlády jako ministr vnitra (1911–1915). V době Stürgkhova očního onemocnění fakticky vykonával funkci předsedy vlády (květen až září 1912), od července do září 1912 byl zároveň dočasným správcem ministerstva orby.[4] Dne 30. listopadu 1915 podal demisi a ve funkci ministra vnitra jej nahradil princ Konrad Hohenlohe. Heinold na vlastní žádost odešel zpět do Brna do funkce moravského místodržitele (1915–1918).[3][5][6] Na Moravě byl vnímán jako oblíbená osobnost a politik ochotný ke kompromisům, navíc ovládal němčinu i češtinu. V době rozpadu habsburské monarchie po dohodě s c. k. ministerstvem vnitra a poradě s c. k. místodržitelem v Praze nastoupil dovolenou (30. října 1918), správu moravského místodržitelství předal na návrh Národního výboru v Brně dosavadnímu šéfovi presidia místodržitelství (Jan Černý). Odešel do soukromí, ale zůstal v Brně, kde žil v Jezuitské ulici a dnešní Rooseveltově ulici. Zemřel v Brně, pohřben byl ve Vídni.

V souvislosti se jmenováním do funkce místodržitele na Moravě se stal c. k. tajným radou (1908), po odchodu z ministerstva vnitra byl jmenován doživotním členem rakouské panské sněmovny (1915). Za zásluhy byl nositelem Řádu Františka Josefa (1899), Řádu železné koruny (1912) a velkokříže Leopoldova řádu (1914), několik vyznamenání získal také od zahraničních panovníků.

V roce 1905 se oženil s Elisabeth Huberovou, dcerou velkostatkáře a moravského zemského poslance Hanse Hubera. Elisabeth byla mimo jiné neteří Heinoldova předchůdce na postu moravského místodržitele Hermanna Pillersdorfa.

Karlův mladší bratr Emil Heinold (1870–1910) působil u moravské politické správy a později na rakouském ministerstvu obchodu.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. JUDr. Karel Heinold [online]. encyklopedie.brna.cz [cit. 2012-01-16]. Dostupné online. (česky) 
  2. (německy) Karl Freiherr Heinold von Udynski v Deutsche Biographie. NDB: Karl Freiherr Heinold von Udyński, österreichischer Politiker, * 25.8.1862 Udine, † 29.12.1943 Brünn (katholisch).
  3. a b Zastřelený vlk vážil půl metráku aneb noviny před sto lety [online]. tyden.cz [cit. 2012-01-16]. Dostupné online. (česky) 
  4. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 591. (česky) 
  5. http://www.portalestoria.net/cekia%20moravia.htm Archivováno 4. 7. 2016 na Wayback Machine Margraviato di Moravia
  6. http://www.dreyblatt.org/whoswho/BioFileH.HTML#Heinold Archivováno 18. 4. 2015 na Wayback Machine, Karl BioFile H

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat