Karlštejnský bioregion

Karlštejnský bioregion (1.18) je jednotkou biogeografického členění ČR, který je umístěn v jihozápadní části středních Čech a zabírá téměř celou Hořovickou pahorkatinu a jižní část Pražské plošiny. Typickou částí regionu je nejrozsáhlejší krasové území České kotliny s charakteristickou vápnomilnou biotou. Na velké části regionu je Chráněná krajinná oblast Český kras.

PovrchEditovat

Lze říci, že povrch celého regionu je zarovnán až na menší výjimky. Údolí, které vytvořila řeka Berounka, je místy až 200 metrů hluboké a připomíná kaňony. Rovnější je povrch v severovýchodní části. V jihozápadní části byl vytvořen členitý reliéf, kde jsou místy skalnaté vrcholy. Skály jsou tvořeny vápenci. Na větší členitost reliéfu a erozi navazuje vyšší biodiverzita.

PůdyEditovat

Na plošším reliéfu jsou kambizemě, které jsou nejčastější půdou v regionu. Na vápencích jsou rendziny a terra fusca. Na spraších jsou luvizemní hnědozemě.

ReliéfEditovat

Typická výška bioregionu je 300–440 m n. m. V centrální části je výšková členitost 150–250 m a povrch má charakter vrchoviny. V Hořovické kotlině a na severovýchodě regionu je výšková členitost 60–120 m. Nejnižším místem regionu je koryto řeky Vltavy v Praze – Podolí s kótou cca 185 m n. m.

VegetaceEditovat

V krasovém území jsou vegetací mozaiky teplomilných doubrav a dubohabřin, na jižních svazích jsou skalní stepi, na severních suťové lesy a vápnomilné bučiny. Dominující zde jsou 2. bukovodubový a 3. dubovobukový vegetační stupně. Flora regionu je velice rozmanitá. Bohatá je na migranty a floroelementy, na stinných skalách jsou zastoupeny i dealpinské prvky. Oblast je z velké části zalesněna. Vyskytují se zde však i nepůvodní druhy dřevin, které sem zavlekl člověk. Odlesněné území pokrývají pole.

FaunaEditovat

Jeskyně zde jsou zimovišti netopýrů. Berounka je také poměrně bohatá na výskyt ryb. Je v ní přechod parmového a cejnového pásma. Pod přehradami na Vltavě je sekundární pstruhové pásmo a na ostatních tocích je pstruhové pásmo.

PodnebíEditovat

Region patří dle Quitta do mírné teplé oblasti MT11 a kaňon řeky Berounky a údolí v okolí Berouna do teplé oblasti T2. Region leží ve srážkovém stínu. Podnebí regionu by se dalo charakterizovat jako teplé, suché až velmi suché. V údolích jsou teplotní inverze.