Otevřít hlavní menu

Karel Rusov

československý člen československého Federálního shromáždění, generál a politik

Karel Rusov, rozený Karel Russvurm (21. listopadu 1924 Horní Újezd[1] – 30. dubna[2] 2013 Praha[3][4][5]), byl český a československý generál, náčelník generálního štábu ČSLA, politik Komunistické strany Československa a poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za normalizace.

Generálplukovník Ing. Karel Rusov

Poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci:
1971 – 1990

Náčelník GŠ ČSLA
Ve funkci:
1968 – 1979
Předchůdce Otakar Rytíř
Nástupce Miloslav Blahník
Stranická příslušnost
Členství KSČ

Narození 21. listopadu 1924
Horní Újezd
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 30. dubna 2013
Praha
ČeskoČesko Česko
Profese politik
Ocenění Řád práce (1974)
Řád Vítězného února (1984)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

BiografieEditovat

Vystudoval učňovskou obchodní školu. Za druhé světové války byl totálně nasazen v Mnichově. Vojenskou základní službu nastoupil v letech 1945–1947 u pěšího pluku 24 ve Znojmě. Jako absolvent školy pro důstojníky pěchoty v záloze byl přijat na Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. V roce 1949 se stal po ukončení hranické akademie důstojníkem československé armády. Slavnostně vyřazen byl 17. července 1949 v hodnosti poručíka.[6] Prvním působištěm byl Lipník nad Bečvou, kde zastával funkci velitele čety lipnických akademiků. Na nadporučíka byl povýšen 1. října 1950. V letech 1951–55 byl posluchačem Vojenské akademie Michaila V.Frunzeho v Moskvě.[7] Během 1. poloviny 50. let působil na operační správě Generálního štábu. Ve 2. polovině dekády byl náčelníkem štábu a velitelem 2. motostřelecké divize v Sušici. V letech 1960–62 Absolvoval Vojenskou akademii Klimenta J. Vorošilova v Moskvě. V 60. letech zastával post náčelníka štábu a velitele 4. armády v Táboře a byl povýšen 17. října 1964 na generálmajora. V roce 1967 byl jmenován generálním inspektorem ČSLA a byl povýšen 4. října 1967 na generálporučíka. Jeho vojenská kariéra vyvrcholila za normalizace, kdy 3. října 1972 byl povýšen na generálplukovníka. V letech 19681979 zastával post náčelníka generálního štábu ČSLA, od roku 1979 byl pak až do roku 1989 prvním zástupcem ministra národní obrany ČSSR.V červenci 1979 byl jmenován zmocněncem vlády pro záležitosti dočasného pobytu sovětských vojsk v ČSSR. V roce 1974 mu byl udělen Řád práce, roku 1984 Řád Vítězného února.Od září 1989 byl ustanoven do funkce čs. vojenského a leteckého přidělence v Německé demokratické republice se sídlem v Berlíně[8]. V březnu 1990 odešel do výslužby. Angažoval se i v nejvyšších úrovních komunistické strany. XV. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany Československa. XVI. sjezd KSČ a XVII. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil.[5][9][10][11]

Ve volbách roku 1971 zasedl do české části Sněmovny národů (volební obvod č. 24 – ChebTachov, Západočeský kraj). Mandát získal i ve volbách roku 1976 (obvod Cheb–Tachov), volbách roku 1981 (obvod Cheb–Tachov) a volbách roku 1986 (obvod Karlovy Vary). Ve FS setrval do ledna 1990, kdy rezignoval na svůj post v rámci procesu kooptace do Federálního shromáždění po sametové revoluci.[12][13][14][15][16]

VyznamenáníEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Karel Rusov [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-22]. Dostupné online. (česky) 
  2. BARTOŠ, MINAŘÍK, ŠRÁMEK, Václav, Pavel, Pavel. Galerie náčelníků Generálního štábu. Vojenstvi.cz [online]. on-line [cit. 19.12.2015]. Dostupné online. 
  3. Zemřel Karel Rusov [online]. slovanskyvyborcr.cz [cit. 2013-06-04]. Dostupné online. (česky) 
  4. Umrel generál Karel RUSOV [online]. kgsr.sk [cit. 2015-08-24]. Dostupné online. (slovensky) 
  5. a b Galerie náčelníků Generálního štábu [online]. armada.vojenstvi.cz [cit. 2015-12-11]. Dostupné online. (česky) 
  6. TOMEK, PEJČOCH, Prokop, Ivo. Černá kniha sovětské okupace. Praha: Svět křídel, 2015. 384 s. ISBN 978-80-87567-73-9. (čeština) 
  7. KOLEKTIV AUTORŮ. Československá armáda 7. Praha: AVIS, 2008. 257 s. Kapitola 11, s. 239. (čeština) 
  8. STEHLÍK, Eduard. Srdce armády. Praha: AVIS, 2004. 95 s. ISBN 80-7278-220-7. Kapitola Osmašedesátý, s. 72. (česky) 
  9. Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-04-22]. Dostupné online. (česky) 
  10. Poslanci Federálního shromáždění. Rudé právo. Prosinec 1971, roč. 52., čís. 284, s. 3. Dostupné online. 
  11. Translations on Eastern Europe, 1976 [online]. dtic.mil [cit. 2012-04-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-22]. Dostupné online. (česky) 
  13. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-22]. Dostupné online. (česky) 
  14. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-22]. Dostupné online. (česky) 
  15. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-22]. Dostupné online. (česky) 
  16. Příloha k usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění č. 93/1971 Sb. [online]. mvcr.cz [cit. 2012-04-21]. Dostupné online. (česky) 
  17. Válka.cz, Medaile Za upevňování přátelství ve zbrani
  18. Válka.cz, Pamětní medaile k 25. výročí vítězného února
  19. Válka.cz, Za zásluhy o ČSLA
  20. Válka.cz, Pamětní medaile k 30. výročí národně osvobozeneckého boje našeho lidu a osvobození Československa Sovětskou armádou
  21. Válka.cz, Jubilejní medaile 60 let ozbrojených sil SSSR
  22. Válka.cz, Medaile Za upevňování bojového přátelství
  23. Válka.cz, Jubilejní medaile 30. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941-1945
  24. Válka.cz, Medaile bratrství ve zbrani
  25. Válka.cz, Medaile Za upevňování přátelství v zbrani

Externí odkazyEditovat