Otevřít hlavní menu

Karel Knaifl (17. května 1914 Hořice[p 1]24. července 1988 Pardubice) byl bojový pilot, který sloužil v období 2. světové války u Royal Air Force.

Karel Knaifl
Základní informace
Narození 17. května 1914
Hořice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 24. července 1988 (ve věku 74 let)
Pardubice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Vojenské informace
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Vojenskou službu nastoupil v roce 1936 ve vojenské leteckém učilišti v Prostějově, kde byl vyškolen jako polní pilot. V letectvu Československé armády zůstal až do jejího rozpuštění v roce 1939.

Začátkem května 1939 opustil území protektorátu a dne 5. května 1939 byl již presentován u československé vojenské jednotky v Krakově. Odtud byl lodí odeslán do Francie a dne 10. června 1939 byl již zařazen do cizinecké legie v Sidi-Bel-Abes v Africe. Po vyhlášení války 4. září 1939 byl přeřazen na leteckou základnu Uargla v Africe jako pilot a záhy přeložen k leteckému pluku 101 v Toulouse jako bojový pilot.

Po porážce Francie odjel do Anglie, kde 1. července 1940 byl zařazen do RAF k zaškolení na britských letadlech. Od dubna 1941 bojoval v 311. čsl. bombardovací peruti jako bojový pilot. Od 30. prosince 1941 byl zařazen ve 138. britské letecké peruti, v níž se podílel na dopravě leteckých výsadků Silver A a Silver B, též Antropoid nad území protektorátu. Později působil u pobřežního leteckého velitelství při bombardování německých lodí a ponorek. V letech 1943–45 byl leteckým instruktorem a spojovacím důstojníkem v hodnosti P/O poručíka letectva.

V srpnu 1945 se vrátil do ČSR a stal se ve vojenském leteckém učilišti v Olomouci velitelem pilotní školy. V roce 1949 byl jako důstojník z povolání propuštěn z československé armády, obviněn z protistátní činnosti a odsouzen. Byl vězněn do roku 1952. Pak pracoval jako dělník a byl částečně rehabilitován. Po částečné rehabilitaci byl povýšen na majora a podplukovníka v záloze, ale návrat do armády mu nebyl povolen. Pracoval nadále v JZD a STS až do odchodu do důchodu.

Byl vyznamenán mnoha československými a spojeneckými vojenskými vyznamenáními. Zemřel dne 24. července 1988 v Pardubicích.

V uznání zásluh v boji proti nepříteli v rámci rehabilitace vojáků západního odboje za 2. světové války byl rozkazem ministra obrany ČSFR č. 0104 čl. 80 dnem 1. června 1991 jmenován do hodnosti plukovníka in memoriam.

PoznámkyEditovat

  1. č.p. 654

Externí odkazyEditovat