Karel Křítek
Karel Křítek (24. října 1861 Split, Rakouské císařství – 3. října 1928 Vídeň, Rakouská republika)[1] byl rakousko-uherský generál české národnosti.
| Karel Křítek | |
|---|---|
_(cropped).jpg) Karel Křítek jako generálplukovník | |
| Narození | 24. října 1861 Split,  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 3. října 1928 (ve věku 66 let) Vídeň,  Rakouská republika |
| Národnost | česká |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | generálplukovník |
| Doba služby | 1879–1918 |
| Sloužil |  Rakousko-Uhersko
 Československo |
| Složka | Rakousko-uherská armáda |
| Války | 1. světová válka |
 multimediální obsah na Commons | |
Život editovat
Karl Křítek byl synem Johanna Victora Křítka (1830–1904), C. a k. generálního intendanta. Křítek navštěvoval ve Vídni gymnázium a poté vojenskou vysokou školu v St. Pöltenu. Pak vystudoval věhlasnou vojenskou střední školu v Hranicích. V letech 1876 až 1879 navštěvoval Křítek Tereziánskou vojenskou akademii, kterou s velkým úspěchem absolvoval. 18. srpna 1879 byl povýšen na poručíka a sloužil u 52. pěšího pluku. C. a k. válečnou školu ve Vídni navštěvoval v letech 1882 až 1884. Po úspěšném absolvování byl zařazen do generálního štábu jako poručík. V rámci svých povinností v generálním štábu sloužil u 40. pěší brigády následované 13. pěší divizí se sídlem v Banja Luce. 1. května 1888 byl povýšen na kapitána, poté sloužil až do roku 1891 u štábu 12. sboru v Sibiu. Od dubna 1891 do května 1893 pracoval v Zemském úřadu generálního štábu a mezitím absolvoval krátkou vojenskou službu u pěšího pluku č. 49. V roce 1894 byl Křítek jmenován majorem a náčelníkem štábu 8. pěší divize v Innsbrucku. Na podplukovníka byl povýšen 1. května 1897. V letech 1898 až 1900 sloužil u 85. pěšího pluku. Dne 1. listopadu 1900 byl povýšen na plukovníka a dostal funkci náčelníka úřadu pro popis země. Na generálmajora byl povýšen 1. listopadu 1906, poté se stal velitelem 20. pěší brigády v Hradci Králové. 1. listopadu 1910 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála. V tomto roce také převzal velení 49. pěší divize ve Vídni, které zastával až do vypuknutí první světové války.
První světová válka editovat
Na začátku války velel Křítek 26. střelecké divizi na východní frontě a zúčastnil se ofenzivy proti Zamośći koncem srpna 1914 v bitvě u Komarówa. Začátkem září dostal velení XVII. sboru, který utrpěl těžkou porážku v bitvě u Rawy Ruska. 17. října 1914 byl povýšen na generála pěchoty. V rámci 4. armády během bitvy u Limanova-Lapanova (začátek prosince) jeho sbor vytvořil severní křídlo a držel pozici proti ruským protiútokům. Křítkův sbor se po reorganizaci zúčastnil zimních bojů v Karpatech v rámci 3. armády, kde jeho jednotky utrpěly velmi těžké ztráty v bojích o Dukelský průsmyk. I přes své úspěchy nebyl pro svou spíše byrokratickou a pedantskou povahu oblíbený u svých nadřízených, ani u podřízených. Takto ho soudil generál Boroëvić : „Nevhodné pro příští vyšší velení“.
Po průlomu v bitvě u Gorlice-Tarnowa v květnu 1915 se XVII. sbor se vrátil pod velení 4. armády a zúčastnil se úspěšných bojů u Krasniku a Lublinu. Jeho sbor sehrál důležitou roli v podzimních bojích roku 1915 na Styru, po kterých byl v roce 1916 převelen do Jižního Tyrolska a podřízen velení Kövessovy 3. armády. Přes určité úspěchy se Křítkovi nepodařilo dosáhnout vytyčeného cíle a probít se na rovinu. Na podzim 1916 byl znovu umístěn pod velení generálplukovníka Boroëviće a zúčastnil se 6. a 9. bitvy o Isonzo. To nyní změnilo jeho úsudek o Křitkovi a nadále ho považoval za schopného pro vyšší velení. Poté co s tímto rozsudkem souhlasil i Franz Conrad von Hötzendorf, převzal vedení X. sboru na východní frontě.
Dne 1. května 1917 byl Křitek povýšen na generálplukovníka a 12. července převzal velení 3. armády jako nástupce generálplukovníka Tersztyánszkého. Po úspěšném průlomu skupiny armád Winckler u Zborova spolu s německou jižní armádou zatlačil Rusy opět na východ a do začátku srpna 1917 osvobodil Bukovinu. V lednu 1918 převzal velení 7. armády a pokračoval v postupu na Ukrajině. 15. dubna 1918 byl zproštěn funkce; tím skončila jeho kariéra v císařově armádě.
Po rozpadu dunajské monarchie se Křítek stáhl z veřejného života a v roce 1928 zemřel ve Vídni. Je pohřben ve své rodinné kryptě v Ober Sankt Veiter Friedhof (skupina RG, č. 80).
V nově vzniklém Československu mu byla udělena hodnost armádního generála ve výslužbě.[2]
Rakouská vojenská vyznamenání (stav k 31. prosinci 1918) editovat
- Vojenský jubilejní kříž 1908
- Vojenská jubilejní medaile 1898
- Služební odznaky pro důstojníky 2. třídy
- Čestný odznak I. třídy Červeného kříže s válečnou dekorací
- Řád železné koruny, rytíř III. třídy
- Císařský rakouský řád Leopoldův, rytířský kříž
- Císařský rakouský řád Leopoldův, komandérský kříž s válečnou dekorací a meči
- Řád železné koruny, rytíř I. třídy s válečnou dekorací a meči
- Císařský rakouský řád Leopoldův, velkokříž s válečnou dekorací a meči
- Vojenský záslužný kříž I. třídy s válečnou dekorací a meči
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karl Křitek na německé Wikipedii.
- ↑ Matrika zemřelých (+ pozn. o nar.), Vídeň St. Othmar, 1925-1930, snímek 86 [online]. Matricula online [cit. 2022-06-26]. Dostupné online.
- ↑ Zapomenutí generálové: Úspěšní Češi ve vedení rakousko-uherské armády. Reflex.cz [online]. [cit. 2022-07-13]. Dostupné online.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Křítek na Wikimedia Commons
