Kapustin Jar

Zkušební raketová základna v Rusku

Kapustin Jar (rusky Капустин Яр), dříve nazývaná také Stancija Volgograd, je raketová zkušební základna určená mj. pro starty raket, sond a družic, vybudovaná v Sovětském svazu po II. světové válce. Má přidělenou zkratku KJ. Poloha základny je totožná s uzavřeným městem Znamenskem na severozápadě Astrachaňské oblasti Ruské federace, které bylo vybudováno jako zázemí pro provoz zmíněné základny.

Kapustin Jar
Poloha Astrachaňská oblast
RuskoRusko Rusko
Souřadnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oficiální název byl zprvu Ústřední vědecko-výzkumný polygon Ministerstva ozbrojených sil SSSR (rusky Центральный научно-испытательный полигон Министерства воопуженых сил СССР), později 4. státní ústřední polygon (4. GCP,rusky 4-й Государственный центральный полигон (4-ГЦП)), v současnosti 4. státní zkušební polygon MO RF (rusky 4-й Государственный межвидовый испытательнй полигон МО РФ).[1]

UmístěníEditovat

 
Sondážní rakety na polygonu Kapustin Jar

Základna byla postavena zhruba 150 km na jihovýchod od města Volgograd. Střelecký sektor (plocha dopadu zbytků raket a těles) je orientován směrem k Aralskému jezeru, tedy na východ. Jedná se o základnu malou, celý komplex je umístěn na ploše 96x65 km blízko města Znamenska.[2]

HistorieEditovat

Rakety pro vojákyEditovat

O založení raketové střelnice bylo rozhodnuto 13. května 1946.[1] Stalin rozhodl, že ukořistěné německé rakety nelze zkoušet v Německu, proto bylo nutné postavit základnu novou v Rusku. Skupina generálmajora Vasilije Ivanoviče Voznjuka provedla výběr vhodných míst, ve finále zůstaly dvě alternativy - Kapustin Jar v Astrachaňské oblasti a stanice Naurskaja Grozněnské oblasti.[3] Vojáci považovali z hlediska dopravy, financí i nároků na přesidlování obyvatelstva ze střeleckého sektoru za výhodnější Naurskou.[3] Přesto byl rozhodnutím vlády a ÚV z 3. června 1947 vybrán Kapustin Jar, generál Vozňjuk se stal prvním náčelníkem polygonu.[3]

Výstavba začala 20. srpna 1947 a už 18. října odstartovala první balistická raketa v Sovětském svazu, šlo o německou V-2.[1] Testovány byly rakety R-1 (poprvé úspěšně 17. září 1948), R-2, R-5, R-12, R-14 a mnoho dalších. Na základnu často dojížděli ruští konstruktéři raket, mj. i Sergej Koroljov a Valentin Gluško, kteří měli svou vývojovou kancelář v Podlipkách - Kaliningradu (dnes město Koroljov).[4] Od roku 1947 startovaly z Kapustin Jaru i rakety geofyzikální (první byla V-2 vybavená vědeckými přístroji) a meteorologické.[3] Do založení kosmodromu Bajkonur byl Kapustin Jar jediným místem zkoušek balistických raket v SSSR. Když se Koroljov rozhodl pro stavbu mezikontinentální vícestupňové rakety R-7, bylo nutné hledat a vybudovat základnu větší. Proto byl vybudován v roce 1955 odlehlý kosmodrom Bajkonur.[5] Kapustin Jar však zůstal v provozu.

Rakety pro kosmosEditovat

První úspěšný start kosmického nosiče proběhl 16. března 1962 (po neúspěšných pokusech 21. října a 21. prosince 1961), raketa Kosmos-2 tehdy vynesla družici Kosmos 1.[1][3] Kosmodrom byl používán pro starty menších vědeckých družic programů Kosmos, od roku 1969 Interkosmos i zahraničních (indické Ariabhata a Bhaskara, francouzská Signe 3).[3] Družice byly vynášeny raketami Kosmos-2, -2M a -3M.[1] V 80. letech zde probíhaly rovněž zkoušky modelů raketoplánu BOR.[1] Celkem do konce roku 2008 z kosmodromu odstartovalo 101 kosmických nosičů, z toho 85 úspěšně.[1]

Snížení počtu vypouštěných malých družic a takřka úplné přerušení zkoušek raket středního doletu po podepsání odzbrojovacích dohod 80. let vedly k uzavření a zakonzervování kosmodromu roku 1988.

Po desetileté pauze byl roku 1998 obnoven provoz základny 28. dubna 1999 po dlouhé době vynesla raketa Kosmos-3M družice ABRIXAS a MegSat-0.[6] Téhož roku byly do Kapustin Jaru přemístěny útvary z raketových střelnic z Emby a Sary-Šaganu.[3] Na další kosmický start Kapustin Jar čekal do 19. června 2008 kdy raketa Kosmos-3M vynesla sérii šesti telekomunikačních družic Orbcomm.[7]

Dne 28. prosince 2013 byla ze základny vystřelena v rámci testování starší mezikontinentální balistická raketa Topol (SS-25), která dopadla do stanoveného cíle.[8]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f g VÍTEK, Antonín, a kol. SPACE 40 [online]. Praha: [cit. 2009-02-12]. Kapitola Kapustin Jar. Dostupné online. 
  2. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmodromy SSSR, s. 112. 
  3. a b c d e f g JAN, Sereda. Капустин Яр [online]. Sankt Petěrburg: 2000-2007 [cit. 2009-02-12]. Kapitola История полигона Капустин Яр. Dostupné online. 
  4. PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha: Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-71-4. Kapitola Dlouhá cesta, s. 19. 
  5. Pacner - Půlstoletí kosmonautiky, str.22
  6. SPACE 40 [online]. [cit. 2009-02-12]. Kapitola Přehled družic a sond úspěšně vypuštěných v roce 1999. 
  7. SPACE 40 [online]. [cit. 2009-02-12]. Kapitola Přehled družic a sond úspěšně vypuštěných v roce 2008. 
  8. Novinky, ČTK. Rusko provedlo úspěšný test mezikontinentální rakety Topol. Novinky.cz [online]. 2013-12-27 [cit. 2013-12-28]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat