Kanteletar

Kanteletar je sbírka finských lidových písní sestavená Eliasem Lönnrotem. Byla vydána v roce 1840 pod názvem Kanteletar taikka Suomen Kansan Wanhoja Lauluja ja Wirsiä („Kanteletar aneb Staré písně a žalmy finského národa“) a do češtiny ji přeložil Josef Holeček v roce 1904. Název sbírky je odvozen ze slova kantele, označující tradiční finský hudební nástroj, a finské přípony -tar, která slouží k utvoření ženského rodu. Celý název se dá přeložit jako „dcera kantele“ nebo „bohyně kantele“.

Kanteletar
Autor Elias Lönnrot
Datum vydání 1840
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Titulní stránka Kanteletar

Kanteletar se dělí na tři knihy. První kniha je pojmenována jako Yhteisiä Lauluja („společné písně“) a obsahuje 238 lyrických básní. Druhá kniha, Erityisiä Lauluja („specifické písně“), má 354 lyrických básní, které jsou rozděleny na mužské, ženské, chlapecké a dívčí. Třetí kniha nazvaná Virsi-Lauluja („církevní písně“) obsahuje 60 historických romancí, legend, balad a lyricko-epických básní. Ve třetím Lönnrotově vydání Kanteletar z roku 1887 byl však jejich počet navýšen na 137. V úvodu sbírky je pak dalších 24 básní.

Zatímco lyricko-epické básně z první a druhé knihy sesbíral Lönnrot převážně z finské části Karélie, básně z třetí knihy pochází hlavně z její ruské části. Podobně jako Kalevala, její sesterské dílo, je poezie v Kanteletar psána kalevalským metrem.

OdkazyEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat