Otevřít hlavní menu

Kanic gauza

druh ryby

Kanic gauza (Epinephelus marginatus) nebo kanic vroubený je ostnoploutvá ryba z čeledi kanicovití (Serranidae) a rodu Epinephelus. Druh popsal Percy Lowe v roce 1834.[3] Je to velká ryba, která dosahuje velikosti až 1,5 m. Kanic je predátor. Má prostornou tlamu, s protáhlou spodní čelistí, pomocí níž dovede rychle uchvátit kořist. Mladší jedinci se živí především kraby a krevetami, zatímco dospělci pojídají hlavně ryby. Navzdory potravě není kanic gauza útočný, naopak často připlouvá k potápěčům a nechá se od nich hladit a krmit.

Jak číst taxoboxKanic gauza
alternativní popis obrázku chybí
Kanic gauza
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída paprskoploutví (Actinopterygii)
Řád ostnoploutví (Perciformes)
Čeleď kanicovití (Serranidae)
Rod Epinephelus
Binomické jméno
Epinephelus marginatus
Lowe, 1834
Synonyma
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vyskytuje se hlavně ve Středozemním moři, ale nalézt ho lze i v Indickém oceánu. Jde o oblíbenou konzumní rybu. Kvůli nadměrnému rybolovu dnes jde podle IUCNohrožený druh.

VýskytEditovat

 
Kanic gauza, tlama

Všichni kanicové žijí převážně v teplých mořích subtropického pásu,[4] což se týká i tohoto druhu. Jeho areál rozšíření spadá do více oblastí,[5] konkrétně žije v Indickém oceánu, Atlantském oceánu, nalézt je lze i u pobřeží Afriky, výskyt byl potvrzen například u Mosambiku, nepotvrzený u Madagaskaru. I u pobřeží Jižní Ameriky lze kanice nalézt (Argentina, Uruguay), hlavní oblast výskytu je ovšem Středozemní moře.[6][7][8]

Kanicům je dobře jak v mělkých vodách, tak v hloubkách. Preferují především skalnaté oblasti mezi 8–300 m[5] a život v blízkosti tzv. mořských luk tvořených porosty Posidonia oceanica či vochy mořské.[9] Žijí ve skalních proláklinách, které mají vždy dva východy[10] a do nichž jiné zvíře kromě kaniců nemůže vstoupit. V případě toho, že je vetřelec neodbytný, může kanic otevřít tlamu a zvednout hřbetní ploutev s výraznými trny[9], čímž mu naprosto zamezí vstup dovnitř.[11]

PopisEditovat

Kanic gauza dosahuje velikosti až 1,5 m, hmotnost se může vyšplhat až k 60 kg. Tělo je oválné a zhruba 4x delší než výška kanice, kůže má šedo-hnědé zbarvení se skvrnami, přičemž staří samci bývají rovnoměrně hnědí.[12] Hřbetní ploutev je posázena tvrdými a měkkými trny,[9] žáberní víčka mají trny tři.[13] Spodní čelist je výrazně větší než horní a slouží k výpadu na kořist. Jacques-Yves Cousteau o něm kvůli jeho vzhledu údajně prohlásil, že jde o jednoho z nejpodivnějších tvorů, jakého lze v moři potkat.[14]

ChováníEditovat

I přes svou velikost jsou kanicové poměrně mírní, ve Středozemním moři jsou dokonce zvyklí na lidi a připlouvají k potápěčům pro pohlazení a potravu.[15] Takto „naučené” je lze potkat zvláště v přírodní rezervaci Garajau na Madeiře.[16] Samci jsou však, navzdory mírnosti k lidem, k sobě velice teritoriální. Tyto ryby se dožívají až 50 let.[9][17]

RozmnožováníEditovat

Kanicové gauza jsou protogynní hermafrodité – narodí se jako samice, ale časem se z nich vyvinou samci. Pohlavní dospělosti dosahují relativně pozdě. Samice se mohou začít pářit až v pěti letech, zatímco samci dokonce až v dvanácti.[6] Tření ryb probíhá v létě.[14][18] Jikry po nakladení plavou ve vodě.[13]

OhroženíEditovat

 
Kanic gauza

Kanic gauza je dnes často loveným druhem. Ryby jsou oblíbené jako konzumní a dospělí jedinci bývají někdy odchytáváni jako trofeje.[14] Díky mírné povaze[16] jde navíc o snadný cíl, jenž jde chytit i během volného potápění nebo pomocí háku a lana. Probíhá lov tzv. overharvestingem, tedy v takovém množství, že se nestíhá přirozeně obnovovat populace.[19] Právě rybolov společně s tím, že mají kanici gauza pomalý rozmnožovací cyklus,[14] čímž se rychle neobnovují populace, způsobuje ohroženost tohoto druhu.[8] Například nekontrolovaný lov ryb u pobřeží Francie v minulosti přispěl skoro k jejich vymizení v této oblasti.[6] Dnes je již lov kontrolován, u francouzských břehů dokonce zakázán. Právě zde je také pozorováno oživení kaniců.[6] V jižní Africe, kde se tento druh také vyskytuje, je lov omezen na maximálně pět kaniců za den.[14]

Mimo to probíhají výzkumy odchovu v akváriíích, ovšem zatím s velkými obtížemi.[14]

TaxonomieEditovat

Kanic gauza patří do čeledi kanicovití (Serranidae) a rodu kanic (Epinephelus). Druh popsal Percy Lowe roku 1834.[3] Společně s ním je v tomto rodě popsaném Murcusem Elieserem Blochem zastoupeno ještě dalších 89 druhů.[20]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

 
Kanic gauza u korálového útesu

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Epinephelus marginatus na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. PLÍŠTIL, Jiří. Epinephelus marginatus (Lowe, 1834) [online]. aquatab.net. Dostupné online. (čeština) 
  3. a b Kanic vroubený (synonymum pro kanice gauzu) [online]. biolib.cz [cit. 2015-09-25]. Dostupné online. 
  4. KOLEKTIV AUTORŮ. Zvířata a ostatní živočichové. 2011. vyd. [s.l.]: Svojta & Co. 320 s. ISBN 978-80-256-0717-6. 
  5. a b Epinephelus marginatus [online]. fishbase.se [cit. 2015-09-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c d Epinephelus marginatus [online]. iucnredlist.org [cit. 2015-09-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Kanic (Epinephelus guaza) Record [online]. efsa.co.uk [cit. 2015-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-28. 
  8. a b CONDINI, Mario; ALBUQUERQUE, Cristiano; GARCIA, Alexandre. Age and growth of dusky grouper (Epinephelus marginatus) (Perciformes: Epinephelidae) in the southwestern Atlantic, with a size comparison of offshore and littoral habitats [online]. Brazílie: Instituto de Oceanografia, Departamento de Oceanografia e Ecologia [cit. 2015-09-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-30. (anglicky) 
  9. a b c d ŠRAIER, Zdeněk. Epinephelus marginatus [online]. stranypotapecske.cz. Dostupné online. 
  10. Dusky Perch (Epinephelus Guaza) [online]. helpinghand.gi. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Epinephelus marginatus. [s.l.]: FishBase species, July 2007. 
  12. GERY, Parent. Mérou brun (Lowe 1834) - Epinephelus marginatus [online]. Futura Nature [cit. 2015-12-19]. Dostupné online. (francouzsky) 
  13. a b Kanic [online]. zivazeme.cz. Dostupné online. 
  14. a b c d e f Dusky grouper [online]. arkive.org [cit. 2015-09-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. TRAINITO, Egidio. Podmořské divy světa. [s.l.]: Ottovo nakladatelství 300 s. ISBN 978-80-7181-126-8. 
  16. a b Dusky grouper [online]. madeira-web.com [cit. 2015-09-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Epinephelus marginatus [online]. eol.org. Dostupné online. (angličtina) 
  18. ÖZEN, Mehmet; BALCI, Beytullah. Reproductive Characteristics of Dusky Grouper (Epinephelus guaza, Linnaeus, 1758) in Antalya Bay of Eastern Mediterranean [online]. Pakistan Veterinary Journal. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Ecology and ethnoecology of dusky grouper [garoupa, Epinephelus marginatus (Lowe, 1834)] along the coast of Brazil [online]. link.springer.com [cit. 2015-09-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Epinephelus [online]. biolib.cz [cit. 2015-09-26]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • TRAINITO, Egidio. Podmořské divy světa. [s.l.]: Ottovo nakladatelství 300 s. ISBN 978-80-7181-126-8. 

Externí odkazyEditovat