Kalmarská unie

historický státní útvar

Kalmarská unie (dánsky, norsky a švédsky Kalmarunionen, latinsky Unio Calmariensis) je označení pro personální unii dánského, norského a švédského království v letech 13971523.

Kalmarská unie
Kalmarunionen
Unio Calmariensis
 Dánské království (středověk)
 Norské království (872–1397)
 Švédské království (středověk)
13971523 Dánsko-Norsko 
Švédské království (1523–1611) 
Skotské království 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
Geografie
Mapa
Kalmarská unie kolem roku 1400
Obyvatelstvo
Státní útvar
Státní útvary a území
Předcházející
Dánské království (středověk) Dánské království (středověk)
Norské království (872–1397) Norské království (872–1397)
Švédské království (středověk) Švédské království (středověk)
Následující
Dánsko-Norsko Dánsko-Norsko
Švédské království (1523–1611) Švédské království (1523–1611)
Skotské království Skotské království

Vznik editovat

 
Korunovace mladičkého Erika Pomořanského králem všech tří severských zemí 17. června 1397 v Kalmaru.
Romantická ilustrace z 19. století

Kalmarská unie vznikla 17. června 1397 rozhodnutím šlechtického sněmu v jihošvédském městě Kalmar, které podnítila královna Markéta I. Dánská. Královna, která spojila ve svých rukou vládu ve všech skandinávských zemích (součástí norského království byl Island, švédského království Finsko), neměla legitimního nástupce, a proto adoptovala svého synovce, pomořanského vévodu Erika. Kalmarský sněm ho uznal za svého panovníka a nechal korunovat králem.

Předpoklady pro sjednocení skandinávských zemí se vytvořily během 14. století. Patřila mezi ně etnická a jazyková blízkost obyvatel, příbuzenské a majetkové vztahy, kterými se propojily šlechtické rody, ekonomické vazby, a v neposlední řadě snaha čelit rostoucímu vlivu hanzy.

Kromě toho stavové doufali, že personální unie přispěje k zachování jejich privilegií, neboť panovník se zaváže zachovávat stávající zákony jednotlivých zemí.

Zánik Kalmarské unie editovat

Kalmarská unie existovala formálně do roku 1523, fakticky se však již roku 1448 odtrhlo Švédsko. Švédové si zvolili vlastního panovníka Karla VIII. Knutssona, zatímco Norové přijali dánského krále Kristiána I. Oldenburského. Později se vytvořila ve Švédsku zvláštní situace: část unionistické šlechty sice uznala za svého panovníka dánského a norského krále Jana I., ale království fakticky spravovali regenti z dynastie Sture, kteří Janovi permanentně bránili ve vstupu do země. Král se marně snažil obnovit Kalmarskou unii. Za jeho nástupce Kristiána II. se Švédsko pod vedením Gustava Vasy osamostatnilo definitivně a Kalmarská unie se rozpadla. Norsko však zůstalo pod dánskou nadvládou až do roku 1814.

Panovníci Kalmarské unie editovat

Vlajka Kalmarské unie editovat

Vlajka Kalmarské unie, nazývána též Vlajka severu zavedl v roce 1430 král Erik VII. Pomořanský pro slavnostní příležitosti. Měla reprezentovat jednotu království Dánska, Norska a Švédska.

Odkazy editovat

Související články editovat

Externí odkazy editovat