Kalingerův mlýn
Kalingerův mlýn (Kučerovský, Podrybnický, Větší, Dolejší, Čtrnáctých) ve Středoklukách je mlýn v okrese Praha-západ, který stojí na samotě na Zákolanském potoce, asi 1,2 km severně od centra obce poblíž dálničního mostu. V jeho blízkosti se nachází Přírodní park Okolí Okoře a Budče a Přírodní park Zákolanský potok.[1] Je chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky; předmětem ochrany je obytné stavení s mlýnicí, hospodářské stavení, ohradní zeď s bránou a pozemky vymezeného areálu.[2]
| Kalingerův mlýn | |
|---|---|
.jpg) vodní mlýn | |
| Základní informace | |
| Sloh | baroko |
| Výstavba | před 1415 |
| Přestavba | 1752 |
| Poloha | |
| Adresa | č.p. 39, Středokluky, okres Praha-západ,  Česko |
| Souřadnice | 50°8′36,23″ s. š., 14°14′11,17″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 31915/2-3380 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie editovat
Vodní mlýn je připomínán roku 1415 při koupi Petra Meziříčského. V roce 1547 je zde uváděn náchlebný mlýn Marie Magdaleny Kolovratové. Kolem roku 1700 k mlýnu náleželo „za lesem 18 strychů orné půdy a louka přes 1 vůz sena a něco otavy“[1]
V roce 1713 je uveden jako zakoupený mlýn panský s dvojím složením a stoupami na nestálé vodě. Mlynář neplatil kontribuci a odváděl vrchnosti 80 zlatých a 8 zlatých jako náhradu za vykrmeného vepře; jeho roční příjem byl 150 zlatých, ze kterých odváděl úrok. Podle smluv z roku 1731 a 1743 měl povinnost mlít pro vrchnost zdarma a vrchnost měla povinnost „udržovat splav rybníka a po slovení platit mlynáři 2 zlaté týdně jako náhradu, dokud nebude moci mlíti“.[1]
Ve druhé polovině 18. století mlýn za 1500 zlatých koupil Jan Kalinger, mlynář z Kněževsi. Mlýn měl v té době dvě složení a stoupu a náležela k němu stodola, kolna, maštale a chlévy se třemi kopami záhonů polí. Roku 1752 jej Jan Kalinger znovu vystavěl.[1]
Roku 1800 měl mlýn dvě složení a stoupu, mlynář užíval „33 měr a 3 mázlíky zakoupených rustikálních a 1 míru a 1 3/4 mázlíků emfyteutických polí“; z mlýna ročně odváděl činži.[1]
Popis editovat
Areál mlýna má nepravidelný protáhlý půdorys. Na jeho jihovýchodní straně stojí ve svahu budova mlýna složená z obytného stavení s mlýnicí. Na ní se v jihozápadním rohu kolmo napojuje nižší křídlo, které původně bylo kovárnou. Na severozápadní straně stojí hospodářská budova postavená na půdorysu písmene Z, která je novodobě upravena, a na východní straně dvora stojí stodola. Mezi stodolou a západní hospodářskou budovou je přistavěno dlouhé přízemní hospodářské stavení. Celý areál je ohrazen kamennou zdí, kterou prolamuje hlavní vstupní brána mezi stodolou a severovýchodním nárožím mlýna.[2]
Nad vjezdem je nápis J.K.1752 (Jan Kalinger) a ve štítě freska Panny Marie s Ježíškem. Vlevo od fresky bývala postava svaté Ludmily a vpravo svatého Václava.[1]
Voda tekla na vodní kolo náhonem z velkého rybníka o velikosti 132 strychů, který dosahoval až ke karlovarské silnici; ten byl později přeměněn na pastvinu. K roku 1780 je u rybníka uváděna bažina 1 1/2 míry a malá louka a k roku 1895 velikost 79 měr a 5 mázlíků. V roce 1930 ve mlýně pracovala jedna Francisova turbína o průtoku 0,105 m³/s, spádu 5,5 metru a výkonu 5 HP.[1]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c d e f g Kalingerův, Kučerovský, Podrybnický, Větší, Dolejší, Čtrnáctých mlýn. Vodní mlýny (vodnimlyny.cz). 2012–2017, Rudolf Šimek. [cit. 2021-10-28]. Dostupné online.
- ↑ a b Kalingerův vodní mlýn. Národní památkový ústav. Památkový katalog. Katalogové číslo 1000143462, rejstříkové číslo ÚSKP 31915/2-3380. [cit. 2021-10-28]. Dostupné online
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kalingerův mlýn na Wikimedia Commons
