Regulus

hvězda v souhvězdí Lva
(přesměrováno z Kalb)

Regulus (α Leonis) je vícenásobná hvězda, nejjasnější v souhvězdí Lva. Latinský název znamená Malý král nebo Princ. Společně s hvězdami Antares, Fomalhaut a Aldebaran patřil mezi královské hvězdy, které sloužily k rozdělování roku na čtyři období (Aldebaran-zima, Regulus-jaro, Antares-léto, Fomalhaut-podzim).

Regulus
Poloha hvězdy v souhvězdí Lva
Poloha hvězdy v souhvězdí Lva
Astrometrická data
(Ekvinokcium J2000)
Souhvězdí Lev (Leo)
Rektascenze 10h 8m 22,311s
Deklinace +11°58′01,95″
Paralaxa 41,13±0,35 mas
Vzdálenost 79,3±0,7 ly
(24,3±0,2 pc)
Zdánlivá hvězdná velikost +1,40
Radiální rychlost +5,9/+6,3 km/s
Vlastní pohyb v rektascenzi −248,73±0,35 mas/r
Vlastní pohyb v deklinaci 5,59±0,21 mas/r
Regulus A
Rektascenze 10h 08m 22,311s[1]
Deklinace +11°58′01,95″[1]
Zdánlivá hvězdná velikost 1,40[2]
Barevný index (U-B) –0.36[3]
Barevný index (B-V) –0.11[3]
Regulus B
Rektascenze 10h 08m 12,8s[4]
Deklinace +11°59′48″[4]
Zdánlivá hvězdná velikost 8,13[5]
Regulus C
Rektascenze 10h 08m 14s[4]
Deklinace +11°59′48″[4]
Zdánlivá hvězdná velikost 13,50[5]
Fyzikální charakteristiky
Regulus A
Spektrální typ B8 IVn[2]
Hmotnost 3,8[6] M
Poloměr 3,092 ± 0,147 [2] R
Zářivý výkon (V) 288[6] L
Povrchová teplota 12 460 ± 200 [6] K
Stáří ≳1 Gyr[7]
Rychlost rotace 318 ± 8 [8] km/s
Regulus B
Spektrální typ K2 V[9]
Hmotnost 0,8[10] M
Zářivý výkon (V) 0,50[10] L
Povrchová teplota 4885[10] K
Regulus C
Spektrální typ M4 V[9]
Hmotnost 0,3[5] M
Označení
Henry Draper Catalogue HD 87901 (Regulus A)
HD 87884 (Regulus BC)
Bonner Durchmusterung BD +12°2149 (Regulus A)
BD +12°2147 (Regulus BC)
Bright Star katalog HR 3982
SAO katalog SAO 98967 (Regulus A)
SAO 98966 (Regulus BC)
Katalog Hipparcos HIP 49669
Tychův katalog TYC 833-1381-1
Argelanderovo označení +12 1199
Glieseho katalog Gl 9316
Bayerovo označení α Leo
Flamsteedovo označení 32 Leo
Synonyma ADS 7654 A, CCDM J10083+1159A, CSV 101099, FK5 380, GCRV 6417, IRAS 10056+1212, LSPM J1008+1158, 2MASS J10082229+1158018, NLTT 23490, PPM 127140
Databáze
SIMBAD data (Regulus A)
SIMBAD data (Regulus BC)
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Tento článek je o čtyřhvězdě. Další významy jsou uvedeny na stránce Regulus (rozcestník).

Regulus leží poblíž ekliptiky, a je proto občas pozorovatelný zákryt Měsícem a velmi zřídka planetou. Poslední zákryt Regula planetou byl 9. července 1959 Venuší, další bude 1. října 2044 opět Venuší. Jiná jména: Al Kalb al Asad, Cor Leonis („Srdce Lva“), Kabeleced, Kalb, Kelb, Rex.

SystémEditovat

 
Regulus vyfocený amatérským teleskopem. Jasnější objekt je Regulus A, méně jasný průvodce je Regulus BC.

Regulus je čtyřhvězda. Dominantní složkou je Regulus A, což je spektroskopická dvojhvězda sestávající z modrobílé hvězdy hlavní posloupnosti spektrálního typu B7V a hmotnosti zhruba 3,5 M☉, okolo které obíhá hvězda o hmotnosti nejméně 0,3 M☉, pravděpodobně bílý trpaslík. Obě hvězdy oběhnou kolem společného těžiště za zhruba 40 dní.

Ve vzdálenosti zhruba 5000 AU od Regulu A se nachází binární systém Regulus BC.[11] Regulus B je hvězda spektrálního typu K2V, Regulus C hvězda spektrálního typu (pravděpodobně) M4V.[12] Regulus B a Regulus C mají shodný vlastní pohyb a předpokládá se, že obíhají kolem společného těžiště,[5] přičemž oběžná doba činí zhruba 440 let[13], separace v roce 1942 činila 2,5".[12]

Další společník, Regulus D s vizuální magnitudou 12, se nachází ve vzdálenosti 212" od Regulu A.[14] Tato hvězda však není součástí systému, je pouze vizuálním průvodcem.[15]

Regulus AEditovat

 
Regulus A a Trpasličí galaxie Leo I.

Regulus A je spektroskopická dvojhvězda. Systému dominuje modrobílá hvězda hlavní posloupnosti spektrálního typu B7 nebo B8 a hmotnosti zhruba 3,5 M☉. Její průvodce zatím nebyl přímo pozorován, jelikož jeho jasnost je výrazně nižší. Předpokládá se, že by se mohlo jednat o bílého trpaslíka. Regulus A má vizuální magnitudu +1,40 a dominuje svou jasností celému systému, který vykazuje celkovou vizuální magnitudu +1,35, což z Regulu dělá 22. nejjasnější hvězdu oblohy.

Primární hvězda Regulu A má velmi vysokou rychlost rotace, otočí se kolem své osy zhruba za 15,9 hodiny.[12] Výsledkem je výrazná deformace, na pólech je značně zploštělá.[12] Fotosféra v polárních oblastech je výrazně teplejší a na povrchovou jednotku až pětkrát jasnější než na rovníku.[7] Tento efekt se nazývá gravitační ztemnění. Rychlost rotace na rovníku je zhruba 320 km/s, 96,5 % rychlosti, při které by se hvězda již začala rozpadat odstředivými efekty.

Výrazně deformovaný tvar primární hvězdy může mít zásadní vliv na fyzikální poměry v binárním sytému Regulu A, dlouhodobé poruchy na oběžné dráze mohou například ovlivňovat oběžnou dobu. Jinými slovy, 3. Keplerův zákon, který platí pro dvojici "bodových" těles, pro systém Regulu A platit nemusí. Regulus A byl dlouho považován za poměrně mladou hvězdu, se stářím jen 50 až 100 milionů let, což se odvozovalo z naměřených údajů, především z porovnání hmotnosti, zářivého výkonu a povrchové teploty. Existence společníka ve formě bílého trpaslíka by však znamenala, že systém je starý nejméně 1 miliardu let, což je minimální doba potřebná ke vzniku bílého trpaslíka. Možným vysvětlením tohoto rozporu je dlouhodobý transfer hvězdné hmoty ze společníka na původně menší Regulus A.[7]

Regulus BCEditovat

Regulus BC je binární systém nacházející se na obloze ve vzdálenosti asi 177" od Regulu A. Je tak pozorovatelný i amatérskými dalekohledy. Regulus B má vizuální magnitudu +8.1, Regulus C vizuální magnitudu +13.5. Jejich vzájemné rozlišení již vyžaduje velký teleskop.

Regulus B i Regulus C jsou poměrně chladné hvězdy hlavní posloupnosti. Regulus B je hvězda spektrální třídy K2V, hmotnosti zhruba 0,8 M☉ a povrchové teplotě necelých 5000 K. Regulus C je hvězda spektrální třídy (pravděpodobně) M4V, hmotnosti 0,3 M☉, ještě o něco chladnější než její společník.

Reálná vzdálenost Regulu BC od Regulu A je odhadována zhruba na 5000 AU. Doba oběhu Regulu BC kolem Regulu A je odhadována na zhruba 126 000 let.[13]

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Regulus na anglické Wikipedii.

  1. a b VAN LEEUWEN, F. Validation of the new Hipparcos reduction. Astronomy and Astrophysics. 2007, s. 653–664. Dostupné online. DOI:10.1051/0004-6361:20078357. Bibcode:2007A&A...474..653V. arXiv:0708.1752. (anglicky)  Vizier catalog entry
  2. a b c VAN BELLE, Gerard T.; VON BRAUN, Kaspar. Directly Determined Linear Radii and Effective Temperatures of Exoplanet Host Stars. The Astrophysical Journal. 2009, s. 1085–1098. DOI:10.1088/0004-637X/694/2/1085. Bibcode:2009ApJ...694.1085V. arXiv:0901.1206. (anglicky) 
  3. a b DUCATI, J. R. VizieR Online Data Catalog: Catalogue of Stellar Photometry in Johnson's 11-color system. CDS/ADC Collection of Electronic Catalogues. 2002, s. 0. Bibcode:2002yCat.2237....0D. (anglicky) 
  4. a b c d HØG, E.; FABRICIUS, C.; MAKAROV, V. V.; URBAN, S.; CORBIN, T.; WYCOFF, G.; BASTIAN, U. The Tycho-2 catalogue of the 2.5 million brightest stars. Astronomy and Astrophysics. 2000, s. L27. ISBN 978-0333750889. DOI:10.1888/0333750888/2862. Bibcode:2000A&A...355L..27H. (anglicky) 
  5. a b c d TOKOVININ, A. A. MSC – a catalogue of physical multiple stars. Astronomy and Astrophysics Supplement Series. 1997, s. 75–84. DOI:10.1051/aas:1997181. Bibcode:1997A&AS..124...75T. (anglicky) 
  6. a b c MALAGNINI, M. L.; MOROSSI, C. Accurate absolute luminosities, effective temperatures, radii, masses and surface gravities for a selected sample of field stars. Astronomy and Astrophysics Supplement Series. November 1990, s. 1015–1019. Bibcode:1990A&AS...85.1015M. (anglicky) 
  7. a b c RAPPAPORT, S.; PODSIADLOWSKI, Ph.; HOREV, I. The Past and Future History of Regulus. The Astrophysical Journal. 2009, s. 666–675. DOI:10.1088/0004-637X/698/1/666. Bibcode:2009ApJ...698..666R. arXiv:0904.0395. (anglicky) 
  8. COTTON, Daniel V; BAILEY, Jeremy; HOWARTH, Ian D; BOTT, Kimberly; KEDZIORA-CHUDCZER, Lucyna; LUCAS, P. W; HOUGH, J. H. Polarization due to rotational distortion in the bright star Regulus. Nature Astronomy. 2017, s. 690–696. DOI:10.1038/s41550-017-0238-6. Bibcode:2017NatAs...1..690C. arXiv:1804.06576. (anglicky) 
  9. a b Gies, D.R.; DIETERICH, S.; RICHARDSON, N. D.; RIEDEL, A. R.; TEAM, B. L.; MCALISTER, H. A.; BAGNUOLO, JR., W. G. A Spectroscopic Orbit for Regulus. The Astrophysical Journal. 2008, s. L117–L120. DOI:10.1086/591148. Bibcode:2008ApJ...682L.117G. arXiv:0806.3473. (anglicky) 
  10. a b c MARTIN, E. L.; MAGAZZU, A.; REBOLO, R. On the post-T-Tauri nature of late-type visual companions to B-type stars. Astronomy and Astrophysics. 1992, s. 186. Bibcode:1992A&A...257..186M. (anglicky) 
  11. LINDROOS, K. P. A study of visual double stars with early type primaries. IV Astrophysical data. Astronomy and Astrophysics Supplement Series. 1985, s. 183. Bibcode:1985A&AS...60..183L. (anglicky) 
  12. a b c d McAlister, H. A.; TEN BRUMMELAAR, T. A.; GIES; HUANG; BAGNUOLO, JR.; SHURE; STURMANN. First Results from the CHARA Array. I. An Interferometric and Spectroscopic Study of the Fast Rotator Alpha Leonis (Regulus). The Astrophysical Journal. 2005, s. 439–452. DOI:10.1086/430730. Bibcode:2005ApJ...628..439M. arXiv:astro-ph/0501261. (anglicky) 
  13. a b Multiple Star Catalog entry for HIP49669 [online]. [cit. 2020-05-13]. Dostupné online. 
  14. MASON, Brian D.; WYCOFF, Gary L.; HARTKOPF, William I.; DOUGLASS, Geoffrey G.; WORLEY, Charles E. The 2001 US Naval Observatory Double Star CD-ROM. I. The Washington Double Star Catalog. The Astronomical Journal. 2001, s. 3466–3471. DOI:10.1086/323920. Bibcode:2001AJ....122.3466M. (anglicky) 
  15. BROWN, A. G. A., et al. Gaia Data Release 2: Summary of the contents and survey properties". Astronomy & Astrophysics [online]. 2018-08-10. Čís. 616, s. A1. DOI:10.1051/0004-6361/201833051. Bibcode:2018A&A...616A...1G. 

Externí odkazyEditovat