Křišťan z Prachatic

český astrolog, astronom, botanik, lékař, matematik a teolog

Křišťan z Prachatic, latinsky Christianus de Prachaticz, (před rokem 1370 v Prachaticích5. září 1439 v Praze) byl český astronom, matematik, lékař a teolog, stoupenec Jana Husa.

Křišťan z Prachatic
Romantický obraz Křišťan z Prachatic návštěvou mistra Jana Husi od Věnceslava Černého
Romantický obraz Křišťan z Prachatic návštěvou mistra Jana Husi od Věnceslava Černého
Narozenípřed 1370
Prachatice
Úmrtí4. září 1439
Praha
Příčina úmrtímorová nákaza
Národnostčeská
Alma materKarlova univerzita
Oboryastronomie, lékařství, matematika
Známý díkypojednání o astrolábu, česká lékařská pojednání
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Od roku 1386 studoval na Karlově univerzitě v Praze, kde v roce 1388 složil bakalářské zkoušky a v roce 1390 zkoušky mistrovské. Na pražské univerzitě působil až do konce života, když byl několikrát zvolen děkanem filozofické fakulty a čtyřikrát rektorem univerzity. Od roku 1406 byl farářem a kazatelemkostele sv. Michala na Starém Městě pražském. Byl učitel a přítel Jana Husa, kterého podporoval v jeho reformátorských návrzích, po jeho smrti se přiklonil k umírněnému husitství.

Nejdůležitější část jeho díla tvoří dva astronomické spisy o astrolábu, De composicione astrolabii a De utilitate (usu) astrolabii, které si získaly ohlas i ve světě. Velkou popularitu si získal s českými spisy o lékařství, byl považován za odborníka na léčení moru, a herbářem. Napsal latinsky pojednání o pouštění žilou. Křišťan z Prachatic je autorem aritmetického spisu Algorismus prosaycus, jehož dobu vzniku se doposud nepodařilo přesně stanovit. Předpokládá se, že to bylo ve druhém desetiletí 15. století, tedy v době, kdy Křišťan z Prachatic napsal i své astronomické spisy.

ŽivotopisEditovat

Narodil se někdy v 60. letech 14. století (spekuluje se o letech 1366[1] nebo 1368[2]). V roce 1386 začal studovat na Karlově univerzitě, kde o dva roky později získal bakalářský titul a na konci desetiletí složil zkoušku na mistra svobodných umění. Poté nejspíše studoval na lékařské fakultě. Na artistické fakultě začal v roce 1392 přednášet matematiku; na počátku dalšího století byl zvolen děkanem a posléze arcikancléřem. Od roku 1405 byl farářem při kostele archanděla Michaela na Starém Městě pražském.

Učil na univerzitě v době, kdy se díky Jeronýmovi Pražskému začaly objevovat spisy Johna Wycliffa, které výrazně zde formovaly smýšlení intelektuálů. Již záhy se stal obhájcem Wycliffových myšlenek, a když Jan Hus navrhoval některé novátorské postupy v církvi, stal se z něj velký zastánce těchto novot. Jako farář u sv. Michala odmítl klatbu nad Janem Husem v roce 1411 a dokonce později v roce 1415 za ním přijel do Kostnice spolu s Petrem z Mladoňovic a Janem Kardinálem z Rejštejna jako vyslanec pražské univerzity z pověření Václava IV. Zde se mu podařilo navštívit Husa ve vězení a později byl na popud Michala de Causis zatčen; na přímluvu Zikmunda Lucemburského byl ovšem propuštěn.

Po návratu do vlasti lze sledovat jisté uklidnění a odvrácení se od radikálních reformistů. To mu přineslo oblibu u šlechty, která sice byla kališnická, ale podstatu svého bytí v reformě neviděla. Na druhé straně vyhrocené nepřátelství radikálů ho málem stálo život, když jeho faru přepadli stoupenci Jana Želivského. Po smrti Želivského pobýval několik let v Hradci, kam byl z Prahy vypovězen. Do Prahy se vrátil se Zikmundem Korybutovičem a po jeho pádu roku 1427 se musel vrátit do vyhnanství, odkud se vrátil na přelomu desetiletí.

Od této doby se dostal opět poněkud do popředí: v roce 1430 se zúčastnil kněžského shromáždění v Praze, později byl zvolen rektorem Pražské univerzity, v roce 1434 byl znovu přijat do katolické církve, 1437 byl zvolen administrátorem pražského arcibiskupství.

Zemřel při morové epidemii 4. září 1439.[3]

DíloEditovat

Celé známé dílo čítající 56 prací a jejich edice zaznamenal Pavel Spunar.[4] Svým významem je přirovnáván k svým současníkům Janu Šindelovi či Albíkovi z Uničova.[5] Nejvýše je většinou stavěno jeho astronomické dílo, tedy především kvůli dvěma spisům o astrolábu, které nemají v českém prostředí obdoby a získaly si světový ohlas. Poté lékařské, které objemem tvoří největší podíl a které (jeho Lékařské knížky) tvořily základ pro oblíbený sborník lékařských rad nazývaný „Jádro“, velmi rozšířený byl i český herbář s latinskými názvy bylin. Latinsky se věnoval ve středověku oblíbenému pouštění žilou. A poté až matematické, v kterých se zabýval především poměrně novými arabskými číslicemi, jejich převodem a počítáním s nimi. Dnes méně vzpomínané jsou jeho botanická práce – zabýval se například roubováním stromů.

Ovšem ve své době se také proslavil jako prorok. Věnoval se astrologii (která měla velmi blízko k tehdejšímu lékařství). Z jeho teologických (polemických) děl se zachovalo pouze několik dopisů.[6]

SpisyEditovat

ZajímavostEditovat

Jméno Křišťana z Prachatic bylo umístěno pod okny Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími, viz Dvaasedmdesát jmen české historie.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

Tento článek obsahuje text (licence CC-BY 3.0 Unported) ze stránky z webu Významní matematici v českých zemích. Autor původního textu: Jaroslav Folta, Pavel Šišma.

  1. HAVRÁNEK, Bohuslav. Výbor české literatury doby husitské. Svazek 2. Praha: ČSAV, 1964. Dostupné online. S. 570. 
  2. Verfasserlexikon : Die deutsche Literatur der Mittelalters. Svazek 1. München: Bayerische Akademie der Wissenschaften S. 1222. (němčina) 
  3. Dříve bylo často (chybně) uváděno datum 5. září FLORIÁNOVÁ-MIŠKOVSKÁ, Hana. O pouštění krve = De sanguinis minucione. Praha: OIKOYMENH, 1999. ISBN 80-86005-68-2. S. XVII. 
  4. Spunar, Repertorium…, pod čísly 300-355
  5. Výbor české literatury doby husitské, s. 591
  6. Dva vyšly v PALACKÝ, František. Documenta Mag. Joannis Hus. Praga: sumptibus F. Tempsky, 1869. Dostupné online. S. 669-673. (latinsky) 
  7. SIGALOVÁ, Zuzana. Algorismus prosaycus = Základy aritmetiky. Praha: OIKOYMENH, 1999. ISBN 80-86005-67-4. (la/cz) 
  8. HADRAVOVÁ, Alena; HADRAVA, Petr. Stavba a užití astrolábu. Praha: Filosofia, 2001. ISBN 80-7007-148-6. (la/cz) 
  9. FLORIÁNOVÁ-MIŠKOVSKÁ, Hana. O pouštění krve = De sanguinis minucione. Praha: OIKOYMENH, 1999. ISBN 80-86005-68-2. 
  10. TICHÁ, Zdeňka. Lékařské knížky Mistra Křišťana z Prachatic. Praha: Avicenum, 1975. 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat

Rektoři Karlovy univerzity
Předchůdce:
Jan z Pustiměře
1405
Křišťan z Prachatic
Nástupce:
Kliment z Mnichovic
Rektoři Karlovy univerzity
Předchůdce:
Marek z Hradce Králové
1412
Křišťan z Prachatic
Nástupce:
Michal z Malenic
Rektoři Karlovy univerzity
Předchůdce:
Prokop z Plzně
1434–1437
Křišťan z Prachatic
Nástupce:
Petr z Mladoňovic