Křeslo
Křeslo je druh sedacího nábytku, který slouží k odpočinku. Oproti židli musí mít postranní opěrky - područky.
Konstrukce editovat
Křeslo se skládá ze soklu nebo ze čtyř noh, které mohou být spojeny jedním až třemi trnoži nebo kolečky. Sedadlo může být plné, ploché či mírně vypuklé, nebo rámové, s výpletem či čalouněním. Křeslo má vždy opěradlo pro záda a pro ruce. Některé modely mají také vysouvací podpěrku pro nohy, která se vysune sklopením křesla. Jindy se dodává souprava křesla a zvláštní podnožky. Křesla mohou být skládací.
Materiály editovat
Křesla se vyrábějí z různých materiálů od dřeva, kovů, jejich slitin až po plasty.
Čalounění editovat
Sedací a opěrné plochy mohou být čalouněné: Čaloun se skládá z vycpávky a potahu. Vycpávkou bývala koudel, koňské žíně nebo ovčí rouno, v současnosti molitan. Rám sedáku může být pro lepší prodyšnost vypleten popruhy. U vysokého čalounu se přidávají spirálovitá kovová péra, pak je sedák měkčí, pérovací. Do opěradel se péra nevkládají. Jako potah slouží pevná tkanina nebo gobelín, kůže, či koženka, v současnosti označovaná také termínem textilní kůže.
Typy editovat
- Faldistorium
- Trůn
- Nůžkové křeslo (danteska)
- Ušák a křeslo ušák - mohou být čalouněné, nebo kožené, jejich původní použití bylo nejen z důvodu komfortu a opěru zad a hlavy, ale hlavně také aby držely teplo sálající od krbu. Často používané anglické ušáky.
- Houpací křeslo
- Pontifikální křeslo - pro kněze, v kostele u oltáře
- zvláštní účely:
- Masážní křeslo - čalouněné relaxační: elektrické zařízení v sedáku i opěradle vyvolávají vibrace, pohyblivé lopatky promasírují zádové svaly.
- Kempinkové křesílko - cestovní, z duralových trubek spojených plátenými opěrkami
- Elektrické křeslo - popravčí
Odkazy editovat
Literatura editovat
- Zdeněk Wirth, František Cimburek, Karel Vladimír Herain: Dějiny nábytkového umění I., II. reprint Argo Praha 1995
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Slovníkové heslo křeslo ve Wikislovníku
Obrázky, zvuky či videa k tématu křeslo na Wikimedia Commons
