Kálmán Tisza
Kálmán Tisza de Borosjenő (16. prosince 1830 Oradea – 23. března 1902 Budapešť) byl maďarský politik. Patnáct let (1875–1890) byl premiérem maďarské (zalitavské) vlády, což z něj činí druhého nejdéle sloužícího předsedu vlády v maďarské historii. Byl také ministrem vnitra v letech 1875–87 a ministrem financí v letech 1878 a 1887–89. Jeho syn István Tisza se stal rovněž premiérem (v letech 1903–1905 a 1913–1917).
| Kálmán Tisza | |
|---|---|
 | |
| Narození | 16. prosince 1830 Geszt |
| Úmrtí | 23. března 1902 (ve věku 71 let) Budapešť |
| Povolání | ekonom, politik a diplomat |
| Ocenění | Řád černé orlice |
| Politické strany | Liberální strana (Uhersko) Rezolučná strana Strana ľavého stredu |
| Choť | Helene Johanna Josepha Mathilde Gräfin von Degenfeld-Schonburg (od 1860)[1] |
| Děti | István Tisza Lajos Tisza Kálmán Tisza Paulina Tisza |
| Rodiče | Lajos Tisza |
| Rod | Tisza noble family |
| Příbuzní | Lajos Tisza a Domokos Tisza (sourozenci) István Tisza[2] (vnuk) |
| Funkce | poslanec maďarského Národního shromáždění (1861) poslanec maďarského Národního shromáždění (1865–1875) poslanec maďarského Národního shromáždění (1875–1878) premiér Maďarska (1875–1890) poslanec maďarského Národního shromáždění (1878–1881) … více na Wikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Pocházel z kalvínské statkářské rodiny.[3] V letech 1848–1849 byl členem revoluční vlády, po porážce revoluce musel odejít načas do zahraničí. Navštěvoval tehdy přednášky na berlínské univerzitě a cestoval po Belgii, Francii a Anglii.[4] Do Maďarska se vrátil roku 1852. Po uvolnění poměrů v roce 1861 (Únorová ústava) začal se politicky angažovat po boku László Telekiho. Po Telekiho sebevraždě v roce 1861 převzal vedení jeho strany Határozati Párt. Od roku 1865 vedl stranu Levý střed (Balközép), která se posléze vyhraňovala proti rakousko-uherskému vyrovnání z roku 1867, považovala ho za nedostatečné, usilovala o pouhou personální unii s Rakouskem a žádala zvláště zřízení samostatné uherské armády. Byla druhou nejsilnější stranou v zemi, po Deákově straně (Deák Párt). V roce 1875, motivován ekonomickými otřesy hospodářské krize z roku 1873, dohodl ovšem Tisza sloučení těchto dvou stran a vznikla Liberální strana (Szabadelvű Párt). Tisza se postavil do jejího čela a zavázal se respektovat vyrovnání z roku 1867, což také do konce své politické kariéry činil, jakkoli se zejména v počátcích své vlády pokoušel o jisté rozvážení poměrů, například usiloval o zřízení vlastní centrální banky - ovšem nakonec vždy zvolil kompromis. Sloučení dvou nejsilnějších stran v zemi vytvořilo mocnou politickou sílu, která dominovala maďarské politice třicet let. Jako premiér byl tvůrcem řady reforem, které pozdvihly uherské hospodářství a rozjely naplno v Uhersku průmyslovou revoluci, zejména po roce 1878. V národnostní politice bojoval proti emancipaci menšin (Slováci, Chorvati) a tlačil na jejich maďarizaci, zejména prostřednictvím školské politiky. Na post předsedy vlády rezignoval v roce 1890 na protest proti údajnému zasahování rakouského císaře Františka Josefa I. do svých pravomocí. Hlavní slovo ve straně si však udržel nadále, téměř až do své smrti.
Odkazy editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kálmán Tisza na Wikimedia Commons
Reference editovat
- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
- ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ Kálmán Tisza | Hungarian statesman. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-05-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Tisza von Borosjenő, Kálmán (Koloman). Österreichisches Biographisches Lexikon und biographische [online]. 2003 [cit. 2021-05-10]. Dostupné online. (německy)
