Wikipedie

Julius Vegricht

československý kameraman

Julius Vegricht (25. října 1905[1][2] nebo 1907[3][4] Praha, Rakousko-Uhersko – 11. října 1988  Praha, Československo) byl československý filmový (a zčásti také televizní) kameraman, na počátku kariéry občas také účinkoval jako komparzista a filmový herec v několika menších rolích.[5]

Julius Vegricht
Narození25. října 1905 nebo 1907
Praha, Čechy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí11. října 1988 (ve věku 80 let)
Československo Praha, Československo
Národnostčeská
Povoláníkameraman, herec
Významná dílaMěstečko na dlani
Karel a já
Řeka čaruje
Hostinec „U kamenného stolu“
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Kariéra editovat

Po dokončení školní docházky prošel několika zaměstnáními, které neměly s filmem nic společného. Nejprve film viděl jako možnost výdělku a příležitostně v něm pracoval jako komparzista. Od roku 1929 pracoval ve filmových laboratořích a v atelieru Na Kavalírce u Karla Lamače jako stálý zaměstnanec. Ale tento filmový ateliér v noci z 25. na 26. října 1929 vyhořel.[6] Po požáru Kavalírky pracoval jako asistent kamery pro několik významných kameramanů té doby (Václav Vích, Jaroslav Blažek, Otto Heller a Jan Stallich). Mezitím si zahrál i dvě relativně větší role: fotbalového fanouška ve známém filmu Muži v offsidu z roku 1931 (režie Svatopluk Innemann) podle stejnojmenné knihy Karla Poláčka a vojína v melodramatu Písničkář z roku 1932 (režie opět Svatopluk Innemann, scénář částečně autobiografického filmu napsal a hudbu složil Karel Hašler).[5][7]

S kameramanem Janem Stallichem spolupracoval také na britském životopisném snímku o skladateli Mozartovi Whom The Gods Love (1936, režie Basil Dean).[8] Zkušenosti získané ve Velké Británii mu umožnily stát se samostatným kameramanem. V roce 1935 se spolu s Josefem Bulánkem podíleli jako kameramani na životopisném dramatickém filmu Milan Rastislav Štefánik (režie Jan Sviták).[9] Do začátku druhé světové války byl kameramanem ještě několika, většinou spíše průměrných až podprůměrných snímků. Žánrově šlo o sentimentální melodramata nebo komedie. V rámci „filmů pro pamětníky“ je poměrně pravidelně reprízovaná komedie Jarčin profesor z roku 1937 (režie Čeněk Šlégl a Jiří Slavíček, Čeněk Šlégl se podílel i na scénáři).[10]

Během Protektorátu natočil zhruba stejný počet filmů, některé z nich jsou stále hrané a oceňované, např. Městečko na dlani podle stejnojmenné románové prvotiny Jana Drdy (natočeno 1941, premiéra 1942),[11] komedie Karel a já z roku 1942 (v hlavní roli Jindřich Plachta),[12] poetická komedie Kluci na řece z roku 1944 (režie Václav Krška a Jiří Slavíček)[13] a již po osvobození dokončený film Řeka čaruje z roku 1945 (režie opět Václav Krška, který se podílel také na scénáři).[14]

Z filmů po druhé světové válce je umělecky nejhodnotnější a současně divácky oblíbená filmová adaptace stejnojmenného románu Karla Poláčka Hostinec „U kamenného stolu“ (1948, režie Josef Gruss, scénář Otakar Vávra a Vlastimil Rada),[15][16] dále je vhodné zmínit např. film Ves v pohraničí (režie Jiří Krejčík).[17] Kromě toho pracoval pro celou řadu dalších významných režisérů (Václav Kubásek: pseudonym Václav Smetana, Josef Mach, Václav Gajer, K. M. Walló, Bořivoj Zeman ad.). V roce 1968 (již v důchodu) se ještě podílel na krimi dramatu Muž na útěku, kde současně zajišťoval kameramanskou supervizi nad začinajícím režisérem Václavem Sklenářem a kameramanem Alexandrem (Sašou) Rašilovem (syn herce Saši Rašilova).[18]

Spíše ojediněle spolupracoval také s Československou televizí. Pod režijním vedením Vladimíra Svitáčka a Jána Roháče (scénář Vladimír Dvořák, Miroslav Horníček, Vladimír Svitáček a Ján Roháč) natočil v roce 1962 krátkou (20 minut) televizní komedii Žárlivost (hrají Miloš Kopecký, Miroslav Horníček a Jana Houkalová).[19]

Byl rovněž kameramanem několika dokumentárních filmů, např. Nezapomenem ... na Desátý všesokolský slet v roce 1938, Středoškoláci: čtvrté středoškolské hry (1938), Praha, láska má (1939), Návrat presidenta dr. Edvarda Beneše do Prahy (1945), barevný dvoudílný dokument o XI. Všesokolském sletu Píseň O sletu I. a II. (1948), Jablonecké ozdoby (1960), Lidé za kamerou (1961: hraná dokumentární reportáž o filmové výrobě a především o studiu Barrandov) a také loutkový film Hračky plačky (1959).[20][5]

Celkem v letech 1935 až 1968 jako kameraman natočil na čtyřicet hraných filmů, několik dokumentárních filmů a v několika filmech také hrál. Přes bohatou filmografii (na rozdíl od řady dalších filmařů) nikdy nedostal žádné státní či jiné vyznamenání. Ani od vlády první republiky, během Protektorátu nebo v poválečném období. Kameraman Julius Vegricht zemřel 11. října 1988 v Praze, dva týdny před 81. narozeninami.[5]

Výběrová filmografie editovat

V přehledu je uvedena zhruba polovina hraných filmů, na kterých se Julius Vegricht podílel jako kameraman, a většina ostatních filmů.[5][20][7]

Kameraman hraných filmů editovat

Kameraman dokumentárních filmů editovat

Kameraman loutkového filmu editovat

  • 1959: Hračky plačky[5]

Herec editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Julius Vegricht | abart. cs.isabart.org [online]. [cit. 2022-10-22]. Dostupné online. 
  2. ↑ [ED.: ZBYŠEK MALÝ. ODPOVĚDNÝ RED: PETR PAVLIŇÁK]. Slovnik českých a slovenských výtvarných umělců / 21, W - Ž : 1950-2010.. Vyd. 1. vyd. Ostrava: Výtvarné Centrum Chagall 391 s. ISBN 978-80-86171-35-7, ISBN 80-86171-35-3. OCLC 700001721 
  3. ↑ AUT - Úplné zobrazení záznamu. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2022-10-22]. Dostupné online. 
  4. ↑ Julius Vegricht. Filmový přehled [online]. [cit. 2022-10-22]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f Julius Vegricht: ČSFD.cz [online]. ČSFD.cz [cit. 2020-04-12]. Dostupné online. 
  6. ↑ zn. gel [František Gel]. Pražský filmový ateliér vyhořel. Lidové noviny. 1929-10-26, roč. 37, čís. 541, s. 21. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c Julius Vegricht: FDb.cz [online]. FDb.cz [cit. 2020-04-12]. Dostupné online. 
  8. ↑ Mozart (1936): Full Cast and Crew: IMDb [online]. IMDB.com [cit. 2020-04-12]. Dostupné online. 
  9. ↑ Milan Rastislav Štefánik: ČSFD.cz [online]. ČSFD.cz [cit. 2020-04-12]. Dostupné online. 
  10. ↑ Jarčin profesor: ČSFD.cz [online]. ČSFD.cz [cit. 2020-04-12]. Dostupné online. 
  11. ↑ Městečko na dlani: ČSFD.cz [online]. ČSFD.cz [cit. 2020-04-12]. Dostupné online. 
  12. ↑ Karel a já: ČSFD.cz [online]. ČSFD.cz [cit. 2020-04-12]. Dostupné online. 
  13. ↑ Kluci na řece: ČSFD.cz [online]. ČSFD.cz [cit. 2020-04-12]. Dostupné online. 
  14. ↑ Řeka čaruje: ČSFD.cz [online]. ČSFD.cz [cit. 2020-04-12]. Dostupné online. 
  15. ↑ Hostinec „U kamenného stolu“: ČSFD.cz [online]. ČSFD.cz [cit. 2020-04-12]. Dostupné online. 
  16. ↑ Hostinec „U kamenného stolu“: FDb.cz [online]. FDb.cz [cit. 2020-04-12]. Dostupné online. 
  17. ↑ Ves v pohraničí“: ČSFD.cz [online]. ČSFD.cz [cit. 2020-04-12]. Dostupné online. 
  18. ↑ Muž na útěku: ČSFD.cz [online]. ČSFD.cz [cit. 2020-04-12]. Dostupné online. 
  19. ↑ Žárlivost“: FDb.cz [online]. FDb.cz [cit. 2020-04-12]. Dostupné online. 
  20. ↑ a b c Julius Vegricht - kameraman [online]. Film a video.cz [cit. 2020-04-12]. Dostupné online. 
  21. ↑ Zkáza Jeruzaléma: ČSFD.cz [online]. ČSFD.cz [cit. 2020-04-12]. Dostupné online. 
  22. ↑ Tři tuny prachu: ČSFD.cz [online]. ČSFD.cz [cit. 2020-04-12]. Dostupné online. 
  23. ↑ Hořká láska: ČSFD.cz [online]. ČSFD.cz [cit. 2020-04-12]. Dostupné online. 
  24. ↑ Padělek: ČSFD.cz [online]. ČSFD.cz [cit. 2020-04-12]. Dostupné online. 
  25. ↑ Botostroj: ČSFD.cz [online]. ČSFD.cz [cit. 2020-04-12]. Dostupné online. 
  26. ↑ Akce B: ČSFD.cz [online]. ČSFD.cz [cit. 2020-04-12]. Dostupné online. 
  27. ↑ Pan Novák: ČSFD.cz [online]. ČSFD.cz [cit. 2020-04-12]. Dostupné online. 
  28. ↑ Prstýnek: FDb.cz [online]. FDb.cz [cit. 2020-04-12]. Dostupné online. 
  29. ↑ Lidé za kamerou: ČSFD.cz [online]. ČSFD.cz [cit. 2020-04-12]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Julius_Vegricht&oldid=22048830“