Julij Rybakov

ruský politik a disident

Julij Andrejevič Rybakov (rusky Юлий Андреевич Рыбаков, * 25. února 1946 Mariinsk, Kemerovská oblast, Rusko) je ruský disident, aktivista v oblasti lidských práv a někdejší politický vězeň. Po deset let byl poslancem Státní dumy (1993–2003). V roce 2010 byl signatářem kampaně 'Putin musí odejít'.[1]

Julij Andrejevič Rybakov
Yuly Rybakov.jpg
Stranická příslušnost
Členství Jabloko
Demokratický svaz
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ4128520
Demokratická volba Ruska
Demokratické hnutí
Svaz pravicových sil

Narození 25. února 1946 (74 let)
Mariinsk
Země RuskoRusko Rusko
Alma mater Repin Institute of Arts
Profese politik a lidskoprávní aktivista
Ocenění Nejctihodnější řád sv. Jana Jeruzalémského
Commons Kategorie Yuly Rybakov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Julij Rybakov se narodil v gulagu na Sibiři, kde si jeho otec, básník Andrej Rybakov odpykával pětiletý trest za psaní antisovětské literatury. Jeho matka tam pracovala v nemocnici.[2]

Jeho dědeček z matčiny strany byl Čech, námořní důstojník jménem Vladimír Tazki. Byl oceněn za statečnost v rusko-japonské válce. Učil na vojenské akademii v Petrohradě. V roce 1918 vedl protestní povstání proti Říjnové revoluci; o několik dní později byl i se svými studenty poslán do Finského zálivu, kde byli všichni utopeni.[2]

Julij Rybakov studoval umění v Petrohradě, s přáteli přitom pořádali „podzemní“ výstavy, dopisovali si se zahraničními umělci a tajně se scházeli s diplomaty ze Západu. V noci vyráželi psát obrovské antikomunistické nápisy na veřejná místa. Jedné noci roku 1976 napsali metr a půl velkými písmeny na zeď Petropavlovské pevnosti:

Svobodu můžete ukřižovat, ale lidská duše zůstane navždy nespoutaná!
— [pozn. 1][2]

O několik dní později byl Rybakov a jeho společníci zatčeni KGB. Kromě účasti v disidentském hnutí usilujícím o dodržování lidských práv byl obviněn také z rozšiřování knih Alexandra Solženicyna. Byl odsouzen k šesti letům vězení. Strávil je ve vězeňském táboře u Murmansku za severním polárním kruhem, kde teploty v zimě klesaly pod minus 40 stupňů.

V roce 1982 se vrátil do Leningradu, kde začal studovat práva. V roce 1988 se stal jedním ze zakladatelů a lídrů liberální a proreformní strany Demokratická unie. V roce 1990 byl zvolen do městské rady Leningradu, o tři roky později se stal poslancem Státní dumy.

Za první čečenské války odjel v červnu 1995 spolu s dalším poslancem Sergejem Kovaljovem vyjednávat s čečenským velitelem Šamilem Basajevem, jehož muži zadržovali stovky rukojmí v nemocnici v Buďonnovsku. Trojnásobný otec Rybakov se nechal vzít jako rukojmí výměnou za propuštění matek s novorozenými dětmi.[2] Snaha elitních ruských protiteroristických oddílů o obsazení nemocnice byla neúspěšná.[3] Rybakov posléze nemocnici opustil jako jeden z rukojmích, kteří odjížděli s komandem Basajevových mužů v autobusovém konvoji do Čečenska. Za čečenskou hranicí separatisté z autobusů vystoupili. Rukojmí ponechali na místě; zpátky na hranici je dopravily ruské jednotky.[2]

PoznámkyEditovat

  1. angl. You can crucify freedom, but man's soul will forever remain unfettered!

ReferenceEditovat

  1. Рыбаков Юлий Андреевич. Lobbying.ru [online]. [cit. 2015-05-22]. Biografie v RJ, bez uvedení datace. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-22. 
  2. a b c d e ARNOLD, Chloe. Russian Human Rights Activist Perfects The Daring Art Of Involvement. RFE/RL [online]. 2008-6-11. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Přepadení nemocnice v Buďonnovsku - přes 140 mrtvých. ČT [online]. 2010-6-14. Dostupné online.