Jules Claretie
Arsène Arnaud Clarétie, známý jako Jules Claretie nebo Jules Clarétie (3. prosinec 1840 Limoges – 23. prosinec 1913 Paříž)[1] byl francouzský spisovatel, dramatik a historik.
| Jules Claretie | |
|---|---|
 1909 | |
| Rodné jméno | Arsène Arnaud Clarétie |
| Narození | 3. prosince 1840 Limoges |
| Úmrtí | 23. prosince 1913 (ve věku 73 let) Paříž |
| Místo pohřbení | Père-Lachaise |
| Pseudonym | Jules Claretie |
| Povolání | spisovatel |
| Národnost | francouzská |
| Ocenění | Vitetova cena (1879) velkodůstojník Řádu čestné legie |
| Manžel(ka) | Eugenie Waill |
| Děti | Georg Claretie |
| Rodiče | Jean Claretie, Marie Gillet |
| Příbuzní | Léo Claretie, Jules Dupré – bratranci |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis editovat
Narodil se v rodině Jeana Claretie (1816–1897) a Marie rozené Gilletové (1819–1894). Oženil se se Eugénií Waillovou (1848–1920), se kterou měl syna Georga (1875–1936).[1] Jeho bratranci byli Léo Claretie a Jules Dupré.
Jules Claretie spolupracoval s mnoha novinami, zejména Le Figaro a Le Temps, pod několika pseudonymy. Psal divadelní recenze pro l'Opinion Nationale, Le Soir a La Presse. Jako historik napsal mj. Historie de la Révolution de 1870–1871.
V literatuře na začátku své kariéry publikoval sentimentální romány s melodramatickým podtextem, jmenovitě Eliza Mercœur (1864) a Le Dernier Baiser (1864). Poté udělal několik "vpádů" do detektivních románů s Un assassin (1866), příběhem, který se stal jedním z největších úspěchů roku, a Le Petit Jacques (1885), melodrama několikrát zfilmované, v němž se dělník nechal obvinit z vraždy, přičemž viník mu slíbil, že dá jeho synovi "dobré vzdělání".
Mezi další příběhy patřící do detektivního žánru byly Jean Mornas (1885), L'Accusateur (1895), L'Obsession (Me et l'autre) (1905–1908) a povídky, Catissou a Kadja, vydané s románem Jean Mornas. Dále L'Homme aux mains de cire (1878), kde byl hlavní hrdina přesvědčený, že cizinec, který se dvořil jeho snoubence byl upír a tak ho zabil; nebo L'impulsion (1912), kde šlo o motivy vraždy, zjevně bezdůvodné.
Jules Claretie také napsal mnoho románů ze střední třídy a mocenských kruhů, jako byl Monsieur le Ministère (1881) a Le Million (1882), nebo několik příběhů v exotičtějším prostředí, jako byl zfilmovaný Le Prince Zilah (1884). Několik jeho románů, např. La Famille des Gueux (napsaný s Ferdinandem Petruccelli della Gattina), bylo přepsáno na drama. V roce 1894 napsal pro Masseneta libreto La Navarraise a Amadis, převzaté z Amadis de Gaule, rytířského románu Garciho Rodrígueze de Montalvo.
Byl zvolen předsedou Société des gens de lettres, poté se v letech 1882 a 1883 stal místopředsedou Société des auteurs et compositeurs dramatiques, než byl v letech 1885 až 1913 jmenován generálním správcem Comédie-Française, čímž otevřel dveře autorům, jako byli Paul Hervieu, Georges Rodenbach s Le Voile v roce 1894, Henry Bataille a Octave Mirbeau, s nimiž hrál v Les affaires est les affaires.
V roce 1907 napsal předmluvu k Uneamour od spisovatelky Violette Bouyer-Karr, dílo oslavované Francouzskou akademií. Dne 26. ledna 1888 byl zvolen členem Francouzské akademie. V Paříži byla po něm pojmenována ulice Rue Jules-Claretie. Byl pohřben na hřbitově Père-Lachaise.
Dílo editovat
| La Revanche des morts, 1860 | Noël Rambert (Le Petit Jacques), 1872 | Le Million, 1882 |
| Une drôlesse, 1862 | Le Roman des soldats, 1872 | Ludovic Halévy, 1883 |
| Pierrille, 1863 | Histoire de la Révolution de 1870–1871, 5 volumes, 1872. Réédition en 2 volumes, 1877 | Noris, mœurs du jours, 1883 |
| Les Contemporains oubliés, 1864 | Les Prussiens chez eux, 1872 | Célébrités contemporaines, Jules Verne, A. Quantin, 1883 |
| La Fontaine et Lamartine, 1864 | Ruines et Fantômes, 1873 | Un enlèvement au xviiie siècle, 1883 |
| Les Ornières de la vie, 1864 | Molière, sa vie et ses œuvres, 1873 | Le Prince Zilah, 1884 |
| Les Victimes de Paris, 1864 | Peintres et sculpteurs contemporains, 2 vol., Charpentier, 1873; nouvelle édition, illustrée par Léopold Massard, chez Jouaust: | Le Petit Jacques, 1885 |
| Eliza Mercœur, 1864 | 1re série (1882), peintres décédés de 1870 à 1880 — sur Gallica [archive]. | Jean Mornas, 1885 |
| Le Dernier Baiser, 1864 | 2e série (1884), peintres vivants en 1881 — sur Gallica [archive]. | Journées de vacances, 1886 |
| M. de Lamartine, 1864 | Les Ingrats, 1874 | La Mansarde, 1887 |
| Les Voyages d'un Parisien, 1865 | J.-B. Carpeaux, 1874 | Candidat, 1887 |
| Petrus Borel le lycanthrope, 1865 | Les Muscadins, 2 vol., 1874 | La Canne de M. Michelet, 1887 |
| Béranger, 1865 | Portraits contemporains, 2 vol., 1874 | Bouddha, 1888 |
| L'Incendie de la Birague, 1865 | Les Belles Folies, 1874 | L'Académie française en 1789, 1889 |
| Un assassin (Robert Burat), 1866 | Camille Desmoulins, Lucile Desmoulins, 1874 | La Cigarette, 1890 |
| Histoires cousues de fil blanc, 1866 | L’Art et les artistes français contemporains, 1876 | Puy joli, 1890 |
| Les Derniers Montagnards, histoire de l’insurrection de Prairial an III, 1867 | Le Renégat (Michel Berthier), 1876 | Le Roman en France au début du xviiie siècle, 1891 |
| Mademoiselle Cachemire (Une femme de proie), 1867 | Le Beau Solignac, 2 vol., 1876 | L'Américaine, 1891 |
| La Libre Parole. Madeleine Bertin, 1868 | Cinq ans après: l’Alsace et la Lorraine, 1876 | Feuilles de route en Tunisie, 1891 |
| Raymond Lindey, 1869 | Le Père, 1877 | La Navarraise, 1894 |
| La Volonté du peuple, 1869 | Le Régiment de Champagne, 1877 | Mariage manqué, 1894 |
| La Poudre au vent, 1869 | Une journée à l'abbaye de Valmons, 1877 | La Frontière, 1894 |
| La Famille des gueux, 1869 (théâtre) | Le Train no 17, 1877 | L'Accusateur, 1895 |
| La Vie moderne au théâtre, 2 vol., 1869–1875 | La Maison vide. Le Troisième Dessous, 1878 | Brichanteau comédien, 1896 |
| Armand Barbès, 1870 | La Fugitive, 1879 | Le Sang français, 1901 |
| Journées de voyage, Espagne et France, 1870 | Le Drapeau, 1879, prix Vitet de l’Académie française | Victor Hugo, 1902 |
| La Débâcle, 1871 | Béranger et la chanson, 1879 | Profils de théâtre, 1903 |
| Le Champ de bataille de Sedan, 1871 | Les Mirabeau, 1879 | La Maison de Victor Hugo, 1904 |
| L'Empire, les Bonaparte et la Cour, 1871 | Jules Dupré, 1879 | Brichanteau célèbre, 1905 |
| La France envahie, 1871 | La Maîtresse, 1880 | L'Obsession (Moi et l'autre), 1905–1908 |
| La Guerre nationale, 1871 | La Vie à Paris, 17 vol., 1880–1910 | Le Mariage d'Agnès, 1907 |
| Paris assiégé, 1871 | Monsieur le Ministre, 1881 | Souvenirs du diner Bixio, 1924 |
| Rapport sur la fondation de bibliothèques municipales, 1871 | Les Amours d'un interne, 1881 |
Osobní dokumenty Julese Claretieho i jeho rodiny jsou uchovány v Bibliothèque historique de la ville de Paris; sestávají z korespondence, rukopisných listů, jeho deníku a různých článků. V roce 1917 knihovna nadace Dosne-Thiers zakoupila díla tvořící jeho osobní knihovnu.
V češtině editovat
- Pan ministr: pařížský román – přeložil Václav Petrů. Praha: Politika, 1888[2]
- Zločincova otrokyně: román – př. Pavel Projsa. Praha: Pavel Projsa, 1890
- Z ovzduší zločinu: dvě novely [Cattisou – Jules Claretie; př. Jaroslav Pšenička — Zavřená světnice – Octave Mirbeau; př. Milan Fučík] — [obsahuje přívazky: Otec a syn – Charles Dickens; Vzteklá – J. A. Salov; Kommunard – É. Zola; Dvě svatby – Moric Jókai]. Praha: Jan Otto, 1895
- Tři povídky francouzské [Sníh – Jules Claretié; př. Kamil Zahrádka — Poslední čarodejnice – Emile Souvestre; př. M. Bareš — Ten pán se zlatým skřipcem – Charles Oudinet; př. Karel Chalupa] — Praha: Jan Otto, 1897
- Srdce ženy – př. Jiří Ščerbinský. Praha: Jan Otto, 1898
- Oko nebožtíkovo: román – Praha: Máj, 1904
- Dcera emirova – př. Pavel Projsa; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 6. Praha: J. R. Vilímek, 1911
- Milion: pařížský román – př. Vladimír Kuneš. Praha: Politika, 1916
- La Chanson du Poirier = [Píseň o hrušni] – Paul Henri Corentin Féval; př. František Malota — [obsahuje též: Bum-Bum – Jules Claretie; První vydání – Jacques Normand; Nemocný hoch – Georges Courteline]. Holešov: 1917
- Otcova oběť – př. Jaroslav Poch. Praha: Bedřich Stýblo, 1924
Filmové adaptace editovat
- 1913: Le Petit Jacques, film muet français, réalisé par Georges Monca
- 1923: Le Petit Jacques, film muet français, réalisé par Georges Lannes et Georges Raulet
- 1934: Le Petit Jacques, film français, réalisé par Gaston Roudès
- 1953: Le Petit Jacques, film français, réalisé par Robert Bibal
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b www.myheritage.cz [online]. [cit. 2023-04-10]. Dostupné online.
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-04-10]. Dostupné online.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jules Claretie na Wikimedia Commons
Literatura editovat
- Claude Mesplède, vol. 1: A – I, Nantes, Joseph K, coll. "Temps noir", 2007, 1054 p. 435.
- Georges Grappe, Jules Claretie, E. Sansot et Cie (Paris), 1906, Texte intégral [archive].
Ikonografie editovat
- Dornac, Portrait d' Arsène Armand dit Jules Clarétie (1840–1913), entre 1885 et 1895, photographie, Paris, Musée Carnavalet (notice en ligne [archive]).
- Jules Chaplain, Jules Claretie, 1905, plaquette en bronze
| 35. křeslo Francouzské akademie | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Alfred-Auguste Cuvillier-Fleury |
1888–1913 Jules Claretie |
Nástupce: Joseph Joffre |
