Otevřít hlavní menu

Jozef Lietavec

československý člen československého Národního shromáždění, regionální politik a politik slovenské národnosti

Jozef Lietavec (12. března 1915 Nedožery[1][2]srpen 2011) byl slovenský a československý politik za Komunistickou stranu Slovenska (respektive za KSČ), poslanec Prozatímního Národního shromáždění a pověřenec vnitra.

JUDr. Jozef Lietavec

Poslanec Prozatímního NS
Ve funkci:
1945 – 1946

Pověřenec vnitra
Ve funkci:
1951 – 1954
Předchůdce Daniel Okáli
Nástupce Oskár Jeleň
Stranická příslušnost
Členství KSS (KSČ)

Narození 12. března 1915
Nedožery
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí srpen 2011
Profese politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

BiografieEditovat

Pocházel z rodiny zaměstnanců na pálffyovském panství v Bojnicích. Jeho otec zemřel nešťastnou náhodou při lovu. Jozef vystudoval gymnázium v Prievidzi, kde maturoval roku 1933. Od roku 1931 byl členem KSČ.[3] V meziválečném období byl funkcionářem komunistického mládežnického hnutí.[4]

Za tzv. slovenského štátu byl od listopadu 1939 do března 1940 vězněn za politickou činnost. Byl členem III. ilegálního vedení KSS. Slovenská tajná policie ho zatkla 22. července 1942. Byl vězněn v Ilavě. Odtud se mu společně s několika dalšími vězni podařilo během Slovenského národní povstání 1. září 1944 uprchnout a přejít na území ovládané povstalci. 17. září 1944 byl potom zvolen za člena ÚV KSS. Zasadal v hlavním povstaleckém štábu, se kterým po porážce povstání přešel od listopadu 1944 do hor.[5]

V letech 1945-1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za KSS. V parlamentu setrval do parlamentních voleb v roce 1946.[6]

V letech 1945-1947 byl přednostou III. odboru pověřenectví vnitra pro otázky všeobecné bezpečnosti. V letech 1949-1951 působil jako předseda Krajského národního výboru v Nitře. Po požáru bojnického zámku toho roku se zasloužil o rozhodnutí o jeho rekonstrukci. V letech 1951-1954 byl pověřencem vnitra[7] a v této funkci se podílel na politických procesech v 50. letech. Významná byla hlavně jeho role v procesu s buržoazními nacionalisty, v němž byli k drastickým trestům odsouzení významní slovenští komunisté Gustáv Husák či Ladislav Novomeský. V roce 1953 rozhodl ÚV KSČ, že Lietavec má dodat materiály pro stíhání Husáka a spol. za jejich činnost v době Slovenského národního povstání, který měl k věci blízký vztah, protože v letech 1944-1945 vedl zpravodajský odbor povstaleckého pověřenectví vnitra, kterému tehdy předsedal právě Husák. Historik Jan Ryhlík upozorňuje, že Lietavec měl již tehdy během SNP s Husákem napjaté osobní vztahy. 23. června 1953 Lietavec potřebné dokumenty dodal, ale neobsahovaly žádné přímé důkazy o protistátním či zrádcovském jednání Husáka. 10. září 1953 proti Lietavec oznámil, že hlavní materiály již patrně v roce 1950 převzala Státní bezpečnost. V říjnu 1953 pak ještě vypracoval vlastní zprávu nazvanou Vyjadrenie o nepriateľskej činnosti Dr. Husáka. V ní Husáka obvinil ze spolupráce s ľudáky, sabotování povstání a jiných zločinů. Poukázal rovněž na údajnou protistátní činnost Husáka v době poválečné, kdy měl mařit usnesení vlády. Absenci písemných dokladů o těchto skutcích přičítal konspiraci bývalých členů StB, kteří byli spolu s Husákem nyní stíháni.[8]

V období let 1942-1954 zasedal v Ústředním výboru KSS. Výraznější politické funkce ztratil roku 1954. V letech 1954-1960 zastával post předsedy slovenského výboru Československého červeného kříže a pak v letech 1960-1968 byl předsedou slovenského výboru Československého svazu požární ochrany.[9][10]

V roce 1966 vystudoval PF v Bratislavě. Od roku 1970 do roku 1976 byl náměstkem ředitele pro kádrovou a personální práci v bratislavském podniku Slovnaft.[11]

Zemřel v srpnu 2011.[12]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Jozef Lietavec [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-27]. Dostupné online. (česky) 
  2. Literaturdokumentation zur Geschichte Ostmitteleuropas - LitDok Ostmitteleuropa [online]. litdok.de [cit. 2011-12-27]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. Aktéri jednej éry na Slovensku, 1948-1989: personifikácia politického vývoja [online]. Vydavateľstvo Michala Vaška, 2003 [cit. 2015-01-28]. S. 206. Dostupné online. ISBN 8071654175. (slovensky) 
  4. PLEVZA, Viliam. Dejiny Slovenského národného povstania, 1944: zv. Encyklopédia odboja a SNP [online]. Nakl. Pravda, 1984 [cit. 2015-01-28]. S. 277. Dostupné online. (slovensky) 
  5. JABLONICKÝ, Jozef. Samizdat o odboji: Štúdie a články, Svazek 2. [s.l.]: Kalligram, 2006. 710 s. Dostupné online. ISBN 8071497819. S. 285. (slovensky) 
  6. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-29]. Dostupné online. (česky) 
  7. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 625-626. (česky) 
  8. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 409-410. (česky) 
  9. (Prievidzko 38/2007) [online]. krcik.eu [cit. 2011-12-28]. Dostupné online. (slovensky) 
  10. Letz, Róbert: Dokumenty k procesu s katolíckymi biskupmi Jánom Vojtaššákom, Michalom Buzalkom a Pavlom Gojdičom [online]. upn.gov.sk [cit. 2011-12-28]. Dostupné online. (slovensky) 
  11. PŘÍLOHA: Kdo byl kdo [online]. cuni.cz [cit. 2015-01-28]. Dostupné online. (česky) 
  12. Bojnické zvesti - r. 2011 - č. 9, SPOLOČENSKÁ KRONIKA [online]. bojnice.sk [cit. 2015-01-28]. Dostupné online. (slovensky) 

Externí odkazyEditovat