Otevřít hlavní menu

Jozef Božetech Klemens (též Josef Božetěch Clemens) (8. března 1817 Liptovský Mikuláš[1]17. ledna 1883 Vídeň) byl malíř, sochař, vynálezce, přírodovědec a fotograf.

Jozef Božetech Klemens
Jozef Božetech Klemens
Jozef Božetech Klemens
Narození 8. března 1817
Liptovský Mikuláš
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 17. ledna 1883 (ve věku 65 let)
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolání sochař, malíř, fotograf a vynálezce
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jozef Božetech Klemens: Andrej Sládkovič, portrét
Jozef Božetech Klemens: Ľudovít Štúr, olejomalba, 1872, první malovaný portrét Ľ. Štúra, zhotovený na objednávku Matice slovenské pro výzdobu dvorany

ŽivotEditovat

Narodil se v rodině slezského sedláře, původem z Kladska. V roce 1837 byl na přímluvu Gašpara Fejérpatakyho-Belopotockého a na pozvání Karla Slavoje Amerlinga a Václava Štulce přijat na zkušební dobu na Akademii výtvarných umění v Praze do ateliéru monumentální malby k Františku Tkadlíkovi. V letech 1838-1843 zde pak studoval jako řádný student, po Tkadlíkově smrti pokračoval v ateliéru Christiana Rubena, zaujala ho portrétní malba. Současně navštěvoval i přírodovědné a technické přednášky.

Od roku 1839 současně působil jako učitel na Amerlingově dívčí škole v Budči, kde experimentoval s vyučovacími metodami Jana Ámose Komenského. Zaujal ho objev daguerrotypie a v dubnu 1842 si v zahradě Budečské školy založil fotografický ateliér zvaný Světloobrazárna[2]. Byl to první fotografický ateliér v Praze. Kvůli finančním potížím zanikl následujícího roku. Není známo, že by se některá jeho daguerrotypie zachovala.

V roce 1843 se vrátil na Slovensko. Věnoval se geologickému průzkumu, působil na Oravě a v Šariši, pracoval ve spolku Tatrín, pro který vytvořil portréty několika slovenských buditelů. V roce 1846 jej pověřila městská rada Banské Bystrice vypracováním projektu průmyslové školy. Ve školním roce 1847-1848 odjel zpět do Prahy, kde navštěvoval lékařské a chemické přednášky na pražské universitě a chemii na Polytechnickém ústavu. Studia ukončil v srpnu 1849. Téhož roku odešel i s rodinou do Liptovského Mikuláše, kde si za věno své ženy postavil dílnu na výrobu zinkové běloby. Sám navrhl a sestrojil vybavení dílny. Podnik ale skončil úpadkem. Živil se pak především malováním chrámových obrazů. Uvažoval o emigraci do Ruska. Nakonec přijal nabídku Jána Šafárika, aby přijal učitelské místo na lyceu v Bělehradě. Odcestoval tam na jaře 1855 na vlastnoručně zhotoveném voru. Na něm se s rodinou a majetkem doplavil až do Pešti, kde vor prodal a pokračoval do cíle lodí.

V Bělehradě působil pouze krátce, protože místní podnebí mělo špatný vliv na zdraví ženy a dětí. Ještě v roce 1855 odcestoval do Prahy. Zde v roce 1855-1856 studoval na vyšší reálce, aby získal aprobaci pro výuku na středních školách. Složil učitelské zkoušky z chemie, fyziky, přírodních věd, češtiny a němčiny pro gymnázia. Na základě konkurzu získal roku 1856 místo učitele kreslení na reálce v Žilině, kde působil až do jejího zrušení roku 1863. Poté byl suplujícím a od roku 1873 řádným profesorem přírodních věd a kreslení na katolickém gymnáziu v Banské Bystrici. V roce 1878 byl penzionován, přičemž tato skutečnost byla ovlivněna Klemensovými vlasteneckými názory.

Byl sužován ledvinovými kameny a proto odjel roku 1883 do Vídně, aby se podrobil operaci. Ta se však nezdařila a Klemens na její následky zemřel. Byl pochován na Ústředním vídeňském hřbitově. Jeho hrob byl v roce 1960 zrušen.

RodinaEditovat

Před rokem 1849 se oženil se svou bývalou žačkou z Budče, Adélou Kuglerovou (Adelheid Kiegler, 1831-1867[3]). Měli spolu pět dětí (Bohdana 1844, Ludmila 1853, Velima 1855, Bohuslav-Peter, Cyril-Karol). V roce 1869 se Klemens podruhé oženil s Antónií Riznerovou z Kláštora pod Znievom. Z tohoto druhého manželství se narodil syn Jozef.

OceněníEditovat

  • 1861 čestné občanství města Žiliny
  • 1862 čestné členství v Uherské přírodovědné společnosti v Budapešti

DíloEditovat

Spolu s P. M. Bohuňem byl ústřední postavou výtvarného života vrcholné fáze romantismu slovenského národního obrození, byl iniciátorem specifické slovenské výtvarné linie. Výtvarný koncept kompozice vycházející z klasicismu spojoval s romantickými prvky. Jeho umělecký význam je především v portrétní tvorbě, v další etapě nebyl jeho umělecký vývoj již vzestupný, ovlivnil ho římský nazarénizmus. Maloval schematické náboženské kompozice oltářních obrazůl, opakoval je bez vlastního tvůrčího přístupu.

Zájem o technické vědy ho přivedl v roce 1865 k vypracování návrhu na tiskařský stroj pojmenovaný "Samotlač", jehož výkresy odeslal na výstavu do Londýna, od 2. poloviny 70. let se pokoušel o sestrojení parního stroje "Žiaroruchu", založeného na principu pohonu suchým ledem, stavbu stroje se mu nepodařilo prosadit ani získat patent. Zajímavým momentem tohoto vynálezu byla i možnost využití horkých zplodin k plnění balónu, který bylo možné použít pro snadnější přemisťování stroje.

Zajímal se také o geografii, v roce 1854 objevil spolu s P. Árvajsem ložisko kamenného uhlí a barevného mramoru. Věnoval se také botanice. Byl členem Matice české a zakládajícím členem Matice slovenské. Od roku 1858 byl členem c. k. říšského geologického ústavu ve Vídni, od 1862 čestným členem Uherské přírodovědné společnosti v Pešti a od 1869 člen přírodopisných-geologického odboru Matice slovenské. Vlastnil jednu z největších sbírek minerálů na Slovensku.

Jeho výtvarná díla jsou ve sbírkách Slovenské národní galerie v Bratislavě, v Národní galerii v Praze a v Muzeu hlavního města Prahy.

PortrétyEditovat

Chrámové obrazyEditovat

KrajinyEditovat

Technická dílaEditovat

  • projekt pivovaru města Žiliny
  • geologická mapa Liptovské župy
  • geologická mapa Trenčínské župy
  • geologická mapa Černé Hory

Klemens je Jurajem Chovanem považován pro své vzdělání z historie, výtvarného umění a geologie za možného autora falzifikátů runových textů, nalezených v kremnickém pohoří [5].

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jozef Božetech Klemens na slovenské Wikipedii.

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Hotovwenj podobizen Daguerotypnjch. Česká wčela. Květen 1842, roč. 9, čís. 35, s. 139-140. Dostupné online. 
  3. Archiv hl.m.Prahy, Pobytové přihlášky policejního ředitelství, Praha
  4. Kostol sv. Juraja Archivováno 1. 10. 2009 na Wayback Machine na stránkách obce Bobrovec
  5. CHOVAN, Juraj. Jozef Božetech Klemens - známy i neznámy. Biografické štúdie. 1985, čís. 12, s. 71-72. Dostupné online. ISSN 1338-0354. 

LiteraturaEditovat

  • CHOVAN, Juraj. Jozef Božetech Klemens - známy i neznámy. Biografické štúdie. 1985, čís. 12, s. 64-73. Dostupné online. ISSN 1338-0354. 
  • Slovenský biografický slovník
  • Památky národní minulosti, katalog historické expozice Národního muzea v Lobkovickém paláci, Praha 1988
  • SCHEUFLER, Pavel. Praha 1848-1914 : čtení nad dobovými fotografiemi. Praha: Panorama, 1984. S. 277. 
  • Július Kálmán: Jozef Božetech Klemens, Bratislava : Pallas, 1978
  • TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vyd. Svazek 1. Praha: Rudolf Ryšavý, 1947. Heslo Klemens, Jozef Božetech, s. 488-489. 
  • heslo Klemens, Jozef Božetěch. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 1888-1909. ISBN 80-7185-057-8. Svazek XIV. S. 339.

Externí odkazyEditovat