Otevřít hlavní menu

Jozef Božetech Klemens (též Josef Božetěch Clemens) (8. března 1817 Liptovský Mikuláš[1]17. ledna 1883 Vídeň) byl malíř, sochař, vynálezce, přírodovědec a fotograf.

Jozef Božetech Klemens
Jozef Božetech Klemens
Jozef Božetech Klemens
Narození 8. března 1817
Liptovský Mikuláš
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 17. ledna 1883 (ve věku 65 let)
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolání sochař, malíř a fotograf
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jozef Božetech Klemens: Andrej Sládkovič, portrét
Jozef Božetech Klemens: Ľudovít Štúr, olejomalba, 1872, první malovaný portrét Ľ. Štúra, zhotovený na objednávku Matice slovenské pro výzdobu dvorany

Obsah

ŽivotEditovat

Narodil se v rodině slezského sedláře, původem z Kladska. V roce 1837 byl na přímluvu Gašpara Fejérpatakyho-Belopotockého a na pozvání Karla Slavoje Amerlinga a Václava Štulce přijat na zkušební dobu na Akademii výtvarných umění v Praze do ateliéru monumentální malby k Františku Tkadlíkovi. V letech 1838-1843 zde pak studoval jako řádný student, po Tkadlíkově smrti pokračoval v ateliéru Christiana Rubena, zaujala ho portrétní malba. Současně navštěvoval i přírodovědné a technické přednášky.

Od roku 1839 současně působil jako učitel na Amerlingově dívčí škole v Budči, kde experimentoval s vyučovacími metodami Jana Ámose Komenského. Zaujal ho objev daguerrotypie a v dubnu 1842 si v zahradě Budečské školy založil fotografický ateliér zvaný Světloobrazárna[2]. Byl to první fotografický ateliér v Praze. Kvůli finančním potížím zanikl následujícího roku. Není známo, že by se některá jeho daguerrotypie zachovala.

V roce 1843 se vrátil na Slovensko. Věnoval se geologickému průzkumu, působil na Oravě a v Šariši, pracoval ve spolku Tatrín, pro který vytvořil portréty několika slovenských buditelů. V roce 1846 jej pověřila městská rada Banské Bystrice vypracováním projektu průmyslové školy. Ve školním roce 1847-1848 odjel zpět do Prahy, kde navštěvoval lékařské a chemické přednášky na pražské universitě a chemii na Polytechnickém ústavu. Studia ukončil v srpnu 1849. Téhož roku odešel i s rodinou do Liptovského Mikuláše, kde si za věno své ženy postavil dílnu na výrobu zinkové běloby. Sám navrhl a sestrojil vybavení dílny. Podnik ale skončil úpadkem. Živil se pak především malováním chrámových obrazů. Uvažoval o emigraci do Ruska. Nakonec přijal nabídku Jána Šafárika, aby přijal učitelské místo na lyceu v Bělehradě. Odcestoval tam na jaře 1855 na vlastnoručně zhotoveném voru. Na něm se s rodinou a majetkem doplavil až do Pešti, kde vor prodal a pokračoval do cíle lodí.

V Bělehradě působil pouze krátce, protože místní podnebí mělo špatný vliv na zdraví ženy a dětí. Ještě v roce 1855 odcestoval do Prahy. Zde v roce 1855-1856 studoval na vyšší reálce, aby získal aprobaci pro výuku na středních školách. Složil učitelské zkoušky z chemie, fyziky, přírodních věd, češtiny a němčiny pro gymnázia. Na základě konkurzu získal roku 1856 místo učitele kreslení na reálce v Žilině, kde působil až do jejího zrušení roku 1863. Poté byl suplujícím a od roku 1873 řádným profesorem přírodních věd a kreslení na katolickém gymnáziu v Banské Bystrici. V roce 1878 byl penzionován, přičemž tato skutečnost byla ovlivněna Klemensovými vlasteneckými názory.

Byl sužován ledvinovými kameny a proto odjel roku 1883 do Vídně, aby se podrobil operaci. Ta se však nezdařila a Klemens na její následky zemřel. Byl pochován na Ústředním vídeňském hřbitově. Jeho hrob byl v roce 1960 zrušen.

RodinaEditovat

Před rokem 1849 se oženil se svou bývalou žačkou z Budče, Adélou Kuglerovou (Adelheid Kiegler, 1831-1867[3]). Měli spolu pět dětí (Bohdana 1844, Ludmila 1853, Velima 1855, Bohuslav-Peter, Cyril-Karol). V roce 1869 se Klemens podruhé oženil s Antónií Riznerovou z Kláštora pod Znievom. Z tohoto druhého manželství se narodil syn Jozef.

OceněníEditovat

  • 1861 čestné občanství města Žiliny
  • 1862 čestné členství v Uherské přírodovědné společnosti v Budapešti

DíloEditovat

Spolu s P. M. Bohuňem byl ústřední postavou výtvarného života vrcholné fáze romantismu slovenského národního obrození, byl iniciátorem specifické slovenské výtvarné linie. Výtvarný koncept kompozice vycházející z klasicismu spojoval s romantickými prvky. Jeho umělecký význam je především v portrétní tvorbě, v další etapě nebyl jeho umělecký vývoj již vzestupný, ovlivnil ho římský nazarénizmus. Maloval schematické náboženské kompozice oltářních obrazůl, opakoval je bez vlastního tvůrčího přístupu.

Zájem o technické vědy ho přivedl v roce 1865 k vypracování návrhu na tiskařský stroj pojmenovaný "Samotlač", jehož výkresy odeslal na výstavu do Londýna, od 2. poloviny 70. let se pokoušel o sestrojení parního stroje "Žiaroruchu", založeného na principu pohonu suchým ledem, stavbu stroje se mu nepodařilo prosadit ani získat patent. Zajímavým momentem tohoto vynálezu byla i možnost využití horkých zplodin k plnění balónu, který bylo možné použít pro snadnější přemisťování stroje.

Zajímal se také o geografii, v roce 1854 objevil spolu s P. Árvajsem ložisko kamenného uhlí a barevného mramoru. Věnoval se také botanice. Byl členem Matice české a zakládajícím členem Matice slovenské. Od roku 1858 byl členem c. k. říšského geologického ústavu ve Vídni, od 1862 čestným členem Uherské přírodovědné společnosti v Pešti a od 1869 člen přírodopisných-geologického odboru Matice slovenské. Vlastnil jednu z největších sbírek minerálů na Slovensku.

Jeho výtvarná díla jsou ve sbírkách Slovenské národní galerie v Bratislavě, v Národní galerii v Praze a v Muzeu hlavního města Prahy.

PortrétyEditovat

Chrámové obrazyEditovat

KrajinyEditovat

Technická dílaEditovat

  • projekt pivovaru města Žiliny
  • geologická mapa Liptovské župy
  • geologická mapa Trenčínské župy
  • geologická mapa Černé Hory

Klemens je Jurajem Chovanem považován pro své vzdělání z historie, výtvarného umění a geologie za možného autora falzifikátů runových textů, nalezených v kremnickém pohoří [5].

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jozef Božetech Klemens na slovenské Wikipedii.

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Hotovwenj podobizen Daguerotypnjch. Česká wčela. Květen 1842, roč. 9, čís. 35, s. 139-140. Dostupné online. 
  3. Archiv hl.m.Prahy, Pobytové přihlášky policejního ředitelství, Praha
  4. Kostol sv. Juraja na stránkách obce Bobrovec
  5. CHOVAN, Juraj. Jozef Božetech Klemens - známy i neznámy. Biografické štúdie. 1985, čís. 12, s. 71-72. Dostupné online. ISSN 1338-0354. 

LiteraturaEditovat

  • CHOVAN, Juraj. Jozef Božetech Klemens - známy i neznámy. Biografické štúdie. 1985, čís. 12, s. 64-73. Dostupné online. ISSN 1338-0354. 
  • Slovenský biografický slovník
  • Památky národní minulosti, katalog historické expozice Národního muzea v Lobkovickém paláci, Praha 1988
  • SCHEUFLER, Pavel. Praha 1848-1914 : čtení nad dobovými fotografiemi. Praha: Panorama, 1984. S. 277. 
  • Július Kálmán: Jozef Božetech Klemens, Bratislava : Pallas, 1978
  • TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vyd. Svazek 1. Praha: Rudolf Ryšavý, 1947. Heslo Klemens, Jozef Božetech, s. 488-489. 
  • heslo Klemens, Jozef Božetěch. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 1888-1909. ISBN 80-7185-057-8. Svazek XIV. S. 339.

Externí odkazyEditovat