Josip Vidmar
Josip Vidmar (14. října 1895, Lublaň, Rakousko-Uhersko – 11. dubna 1992, Lublaň, Slovinsko) byl slovinský literární kritik a esejista, který se podílel na slovinském odboji v průběhu druhé světové války. Sehrával také významnou roli v kulturní politice titovské Jugoslávie od poloviny padesátých do poloviny sedmdesátých let.
Josip Vidmar | |||||||
![]() | |||||||
| |||||||
| |||||||
| |||||||
Narození |
14. říjen 1895 ![]() | ||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
Úmrtí |
11. duben 1992 ![]() | ||||||
Místo pohřbení | Centralno pokopališče Žale, Ljubljana | ||||||
Národnost | Slovinec | ||||||
Děti | Tit Vidmar | ||||||
Příbuzní | Milan Vidmar (sourozenec) | ||||||
Profese | literární kritik, dramatik | ||||||
Ocenění |
Řád hrdiny socialistické práce Prešernova nagrada Župančič Award | ||||||
Commons | Josip Vidmar | ||||||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život a politická činnostEditovat
Narodil se v Lublani, kde vystudoval gymnázium a filozofickou fakultu.[1] V letech 1934 až 1941 byl dramaturgem Národního divadla v Lublani.[1] V meziválečném období vzrostlo jeho postavení mezi literárními a politickými kritiky. V roce 1933 publikoval esej Kulturní problémy slovinské identity (Kulturni problem slovenstva), ve které reflektoval centralistickou politiky prvního jugoslávského království, přičemž se zaměřil na utváření jugoslávského kulturního a politického národa.
Po zhroucení Jugoslávie v dubnu 1941 se stal spoluzakladatelem Osvobozenecké fronty (Osvobodilna fronta). Ke konci války byl jejím předsedou. Členem AVNOJe byl od jeho druhého zasedání.[1] Po skončení války se stal předsedou jugoslávského Svazového lidového svazového sněmu (později Sněmovny republik a oblastí). V letech 1945 až 1953 byl předsedou slovinského parlamentu. V letech 1952 až 1976 byl předsedou Slovinské akademie věd a umění a v letech 1950 až 1964 vedoucím Akademického výzkumného centra.
Překládal z ruštiny, francouzštiny, němčiny, češtiny, chorvatštiny a srbštiny do slovinštiny, především divadelní hry a díla dramatiků jako Arbuzova, Gogola,Gribojedova, Krleži, Nušiće, Puškina či Tolstého. V roce 1948 obdržel Cenu svazové vlády za překlad Molièrova díla.[1]
Byl nositelem Řádu národního hrdiny, Řádu zásluh o národ, Řádu bratrství a jednoty, Partyzánské pamětní medaile 1941 a jednoho polského vyznamenání.[1] Zemřel v Lublani.
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Josip Vidmar na anglické Wikipedii.
Související článkyEditovat
Externí odkazyEditovat
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Josip Vidmar na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josip Vidmar