Josef Peterka

český básník, literární teoretik a překladatel
Tento článek je o Josefu Peterkovi (* 1944), českém básníkovi. O českém spisovateli (1907–1965) pojednává článek Bob Hurikán.

Josef Peterka (* 6. března 1944 Oříkov u Sedlčan) je český socialistický[1] básník a literární teoretik.

PhDr. Josef Peterka, CSc.
Narození 6. března 1944 (76 let)
Oříkov
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povolání překladatel a básník
Stát ČeskoČesko Česko
Žánr poezie
Politická příslušnost Komunistická strana Československa
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

Josef Peterka odmaturoval v r. 1962, poté vystudoval filosofii a bohemistiku na Univerzitě Karlově, kde roku 1968, získal titul PhDr. prací Prolegomena k obsahovému rozboru. V tomtéž roce nastoupil jako učitel na gymnázium, kde vyučoval do roku 1972, kdy nastoupil do ČSAV Ústavu pro českou a světovou literaturu.

Roku 1981 se stal tajemníkem Svazu českých spisovatelů. Po rozpadu tohoto svazu (1990) přednáší na Katedře českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty UK v Praze. V Cibulkových seznamech StB je veden jako důvěrník.[2]

DíloEditovat

PoezieEditovat

Jeho básnická tvorba se nese v reflexivních duchu, jenž je spojen s dialektikou materialismu. Na autorovu tvorbu měl velký vliv především V. Holan a R.M. Rilke. Peterka je též ovlivněn ruralismem

V jednotlivých básních se objevuje tematika milostná, čistě reflexivní, společenská. Tvorba je prozatím uzavřena svazkem ekologické poezie Ekologie duše.

  • Lití olova, 1964
  • Žalmy, 1965
  • Krušná, 1970, v této sbírce se vrací do svého dětství, poetika sbírky čerpá z lidových přísloví, ceněna jako nejkvalitnější dílo[zdroj?]
  • Místo u ohně, 1973, ze sbírky pochází autorova nejcitovanější[zdroj?] báseň Vroucně
  • Obrana příchozích, 1978
  • Autobiografie vlka, 1980, první část dilogie o rozpolcení současného člověka, který ztratil sounáležitost s přírodou. Lyrický subjekt (člověk-vlk) se v textu explicitně hlásí mj. ke Stepnímu vlkovi H. Hesseho. Název vyvolal vlnu vášní, působilo to podobně, jako kdyby autor zvolil titul "Autobiografie Hitlera"[zdroj?]
  • Okna do mrazu, 1981, výbor z díla
  • Autobiografie člověka, 1984, druhý díl dilogie, na rozdíl od Autobiografie vlka konformní apoteóza komunistické společnosti
  • Autobiografie vlka a člověka, 1986
  • Stopový prvek Láska, 1986
  • Bez definitivy, 1988, výbor z díla. Doplněn sentencemi o životě, tvorbě, výuce literatury, poetice titulu apod.
  • Krásný ortel, 1989, výbor z díla.
  • Ekologie duše, 1990
  • Aspects de la poésie tchèque : anthologie bilingue. SUD Domaine étranger, Marseille, 1991

Literárně teoretické práceEditovat

Jeho literárně-teoretické práce jsou částečně poplatné duchu socialismu, někdy bývá řazen mezi marxistické literární teoretiky. V jeho odborném díle se však projevuje celá řada literárně-teoretických směrů.

  • Principy a tendence, 1981 (obsahuje mj. studii O fetišismu literární kritiky šedesátých let (polemika s názory Josefa Škvoreckého, Václava Černého, Olega Suse, Mojmíra Grygara, Jana Patočky aj.)[3] z roku 1979[4])
  • Metamorfózy tradice, 1983 (knižní vydání jeho disertační práce K ideologickým aspektům působení literárního dědictví[5])
  • Dvojramenný proud, 1986 (popis literární situace česko-slovenského literárního provozu sedmdesátých a první poloviny osmdesátých let)
  • Teorie literatury pro učitele, 2001, 2., přeprac. vyd. 2006, 3. vyd. 2007 - moderně pojatá příručka úvodu do literatury, poetiky a genologie. Hlavní Peterkovou didaktickou zásadou je nevychovávat popletené literární historiky, ale přemýšlivé čtenáře poučené o literárním kánonu.[zdroj?]

PřekladyEditovat

  • Mats Traat. Jsem jen kus šedivého magnetitu – Denní zprávy – Pozdní jehňátka – Malý ptačí trh – První mrazík – Přetěžký skvoste jara – Jabloně – Lekce – Šikmý stín špičáků, ač dravec upoután – Pokud – Jaro v Praze. In Zvony v jezerech. Ed. Vladimír Macura. Československý spisovatel, Praha 1977, s. 103–116.
  • Mats Traat. Jaro v Praze. In Lyrické dopisy do Čech. Československý spisovatel, Praha 1980, s. 81–82.

Účast v kolektivních dílechEditovat

  • Encyklopedie literárních žánrů, Paseka 2004 - spoluautor a spolu s Dagmar Mocnou editor (většina ze sedmnácti autorů působila nebo působí na PedF UK), první česká příručka,[zdroj?] jež podává informace o literárních žánrech a druzích (obsahuje hesla o 100 nejdůležitějších druzích) a jejich vývoji ve světové a české literatuře (tzv. historická poetika).

Kromě této tvorby se věnoval překladům, především ruskojazyčné tvorby, ale i z angličtiny.

ReferenceEditovat

  1. Srov. např.: „V roce 1981 vyšla Peterkova kniha Principy a tendence, jíž doložil svou ideovou „spolehlivost“ a pojistil si tak postavení v rámci spisovatelských institucí. Jeho výklad teoretických a ideových základů soudobé básnické tvorby a literární kritiky se hlásil k myšlenkovému odkazu meziválečného marxismu, který Peterka interpretoval v návaznosti na práce Štollovy a Dostálovy. Jeho přístup sice nebyl tak zjednodušeně ideologický, avšak základní linie výkladu zůstávala obdobná jako u tzv. dogmatiků. V otázkách svobody umělecké tvorby se například vyslovil pro svobodu „zodpovědnou“, jež měla být v současné situaci opřena o zájem „revoluční třídy“. Současnou literaturu pak vnímal v kontrastu k předchozímu období, totiž jako spontánní negaci jeho údajných „mentálních poruch“. Josef Peterka byl také patrně posledním, kdo se ještě v polovině desetiletí snažil prosazovat označení socialistický realismus v souvislosti se soudobým uměním. V knižní studii Teoretické otázky rozvoje socialistického realismu (1986) jej chápal jako „vrcholnou filozoficko-estetickou platformu socialismu“, jejíž pevnost zabezpečuje jasné politické stanovisko, její údajná otevřenost pak měla být dána možnou pluralitou témat i výrazu. Peterkova snaha obhajovat pojem v podstatě vyprázdněný působila i v rámci dobového kontextu absurdně a konjunkturálně, což naznačovaly i četné odkazy k politickým autoritám, konkrétně k výrokům generálního tajemníka ÚV KSSS Konstantina Černěnka, který však ještě před vydáním knihy zemřel, ostatně stejně jako již i jeho následovník Jurij Andropov. (s. 520)“ Dostupné online: http://www.ucl.cas.cz/edicee/data/antologie/zdejin/4/79%20-%20doslov.pdf (17. května 2016).
  2. http://www.cibulka.com/cgi-bin/det_os.exe?id=W76810
  3. http://isis.ucl.cas.cz/detail.jsp?rowID=4734&db=B8090 13.7.2008
  4. http://isis.ucl.cas.cz/detail.jsp?rowID=404&db=B70 13.7.2008
  5. http://kcjl.modry.cz/index.php?cesta=0;0 13.7.2008

Externí odkazyEditovat

Články dostupné onlineEditovat

OdkazyEditovat