Josef Osvald I. z Thun-Hohensteinu

český šlechtic, velkostatkář a politik

Josef Osvald I. hrabě z Thun-Hohensteinu (německy Joseph Oswald I. Reichsgraf von Thun und Hohenstein; 21. prosince 1817 Žehušice6. ledna 1883 Klášterec nad Ohří[2]) byl český šlechtic z rodu Thun-Hohensteinů, velkostatkář a politik. Jako příslušník vlivné rodiny Thunů vlastnil rozsáhlé statky v severních a východních Čechách, byl poslancem českého zemského sněmu a dědičným členem rakouské panské sněmovny. Jeho hlavním sídlem byl zámek v Klášterci nad Ohří, který nechal přestavět v novogotickém stylu, v Klášterci byl také dlouholetým starostou (1861–1876).

Josef Osvald I. Thun-Hohenstein
Starosta v Klášterci nad Ohří
Ve funkci:
1861 – 1876
PředchůdceJosef Melzer
NástupceJosef Osvald II. Thun-Hohenstein
Poslanec českého zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – 1866
PanovníkFrantišek Josef I.
Ve funkci:
1867 – 1870
PanovníkFrantišek Josef I.
Ve funkci:
1872 – 1884
PanovníkFrantišek Josef I.
Dědičný člen Panské sněmovny
rakouské Říšské rady
Ve funkci:
1861 – 6. ledna 1883
PanovníkFrantišek Josef I.

Narození21. prosince 1817
Žehušice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí1883 (ve věku 65–66 let)
Klášterec nad Ohří
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníHrobka Thun-Hohensteinů v Klášterci nad Ohří
Choť(1846) Johanna ze Salm-Reifferscheidtu (1827–1892)
RodičeJosef Matyáš z Thun-Hohensteinu a Františka Romana z Thun-Hohensteinu
DětiJosef Osvald II. z Thun-Hohensteinu
Maxmilián Teodor z Thun-Hohensteinu
Ernestina Gabriela z Thun-Hohensteinu
PříbuzníKvido z Thun-Hohensteinu a Zikmund Ignác z Thun-Hohensteinu (sourozenci)
Josef Osvald III. z Thun-Hohensteinu, Adolf Maria z Thun-Hohensteinu a Pavel z Thun-Hohensteinu[1] (vnoučata)
Profesepolitik
CommonsJosef Oswald Graf von Thun-Hohenstein-Salm-Reifferscheidt
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis editovat

 
Zámek Klášterec nad Ohří

Byl nejstarším synem hraběte Josefa Matyáše z Thun-Hohensteinu (1794–1868) z klášterecké větve Thun-Hohensteinů.

Původně sloužil v armádě, z níž odešel v roce 1842 v hodnosti rytmistra a již v roce 1849 ještě za otcova života převzal správu rodových statků v severních a východních Čechách. V letech 1861–1866, 1867–1870 a 1872–1883 byl poslancem českého zemského sněmu, kam byl zvolen za velkostatkářskou kurii. Jako majitel fideikomisu byl v roce 1861 zároveň jmenován dědičným členem rakouské panské sněmovny. V letech 1861–1878 byl zároveň starostou v Klášterci nad Ohří a v této funkci inicioval přestavbu radnice. V roce 1864 se ještě nakrátko vrátil do aktivní vojenské služby a během války s Dánskem byl v hodnosti majora pobočníkem generála Gablenze. Byl též c. k. komořím (1854) a tajným radou (1872).[3] Kromě veřejných aktivit a správy majetku se věnoval mimo jiné cestování, kromě evropských zemí navštívil například Mexiko nebo Persii.[4] Byl také čestným rytířem Maltézského řádu.

Jeho majetkem byly velkostatky Klášterec nad Ohří, Žehušice a Benešov nad Ploučnicí, převzaté dědictví příležitostně rozšiřoval dalšími nákupy. K velkostatkům patřilo přes 10 000 hektarů půdy a také četné průmyslové provozy.[5] Nejvýznamnějším z nich byla porcelánka Thun v Klášterci nad Ohří, která se stala během 19. století prosperujícím podnikem. Výrobky porcelánky měly úspěch na výstavách v zahraničí a počet zaměstnanců se zpětinásobil až na 660 koncem 19. století.[6] V Praze byl rodinným sídlem palác v Thunovské ulici (dnešní velvyslanectví Velké Británie; jméno Thunovská nese ulice od roku 1870). V Klášterci nad Ohří nechal Josef Osvald I. stavebně upravit rodinnou hrobku v kostele Nejsvětější Trojice, po požáru zámku v roce 1856 došlo k jeho radikální novogotické přestavbě. Celý zámek dostal novou fasádu s pseudogotickými prvky, o jedno poschodí byla zvýšena zámecká věž, úpravy se výrazně dotkly i interiérů, kde byl mimo jiné zrušen slavnostní sál a nahrazen menšími prostorami.[7] Na stavební úpravy zámku pak navazovalo také rozšíření zámeckého parku. Úpravy parku probíhaly až po roce 1876, kdy již správu majetku převzal syn Josef Osvald II. z Thun-Hohensteinu, který byl po otci také dlouholetým starostou v Klášterci.

Rodina editovat

V roce 1846 se v Praze oženil s hraběnkou Johannou Salm-Reifferscheidtovou (1827–1892), c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže, dcerou starohraběte Jana Václava ze Salm-Reifferscheidtu (1780–1847).[8] Po smrti svých tří bezdětných bratrů zdědila rozsáhlé statky v severních Čechách a na Vysočině (Hanšpach (Lipová), Světlá nad Sázavou) a tím významně přispěla k rozšíření majetku klášterecké linie Thunů.[9] Z manželství s Josefem Osvaldem Thunem se narodilo sedm dětí. Nejstarší dcera se narodila v Klášterci nad Ohří, další děti se narodily v Praze nebo na zámku v Žehušicích.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. Matrika zemřelých 1833–1889, rok 1883, Klášterec nad Ohří (Klösterle a. Eger, inventární číslo 3598, signatura L69/14), fol. 152r [online]. [cit. 2022-02-26]. Dostupné online. (německy) 
  3. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für 1882; s. 206, 211 dostupné online
  4. Josef Osvald I. Thun Hohenstein in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich
  5. Přehled majetku klášterecké větve Thun-Hohensteinů in: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891; s. 608–612 dostupné online
  6. Historie porcelánky Thun na webu města Klášterec nad Ohří dostupné online Archivováno 26. 2. 2021 na Wayback Machine.
  7. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 201
  8. Rodina Josefa Osvalda I. Thun-Hohensteina in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1865; Gotha, 1865; s. 921–922 dostupné online
  9. Přehled majetku Johanny Thun-Hohensteinové in: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen, Praha, 1891; s. 605–607 dostupné online

Literatura editovat

  • KURTANIČ, Josef A. Thun-Hohenstein. Klášterecká větev. Panství Klášterec, Benešov, Žehušice, Lipová, Pětipsy. Klášterec nad Ohří: Josef A. Kurtanič (vlastním nákladem), 2008. 74 s. ISBN 978-80-254-4262-3. 

Externí odkazy editovat