Josef Myslimír Ludvík

český historik, spisovatel a římskokatolický duchovní

Josef Myslimír Ludvík (2. dubna 1796, Dolany u Jaroměře1. ledna 1856, Malá Skalice, dnes část České Skalice), první obrozenecký historik Náchodska, římskokatolický kněz a spisovatel.

Josef Myslimír Ludvík
Josef Myslimír Ludvík
Josef Myslimír Ludvík
Narození2. dubna 1796
Dolany u Jaroměře
České královstvíČeské království České království
Úmrtí1. ledna 1856 (ve věku 59 let)
Malá Skalice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Povoláníspisovatel, historik, římskokatolický kněz
Nábož. vyznáníkatolická církev
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se v Dolanech u Jaroměře číslo 4, v rodině zámožného rolníka. Studoval na benediktinském gymnáziu v Broumově (1808–1813), filozofii v Litomyšli a bohosloví v královéhradeckém semináři a v roce 1819 byl vysvěcen na kněze.

V roce 1820 se stal na 12 let náchodským zámeckým kaplanem. Zde zahájil literární tvorbu a hlavně historická studia v náchodském městském i zámeckém archivu. Byl ve styku s významnými osobnostmi české kultury a vlastenci. Pojilo ho přátelství s vlasteneckým knězem Josefem Regnerem Havlovickým, korespondoval s Boženou Němcovou.

Literární tvorba J. M. Ludvíka vedená v pedagogickém duchu byla uveřejňována v různých buditelských časopisech (Čechoslav, Poutník, Krok, Rozličnosti Pražských novin, Přítel mládeže, Věnec ze zpěvů, Květy, Časopis musejní a Školník). Roku 1831 se stal jedním ze zakladatelů Matice české pro povznesení českého jazyka a literatury.

Od roku 1824 vydal spisy: Chimanyho utěšenky pro dítky k ušlechtění srdce (1824), Věrná ryzka aneb stálost lásky (1825), Lafontainův Romulus, první král Římský (1827).

V roce 1833 byl J. M. Ludvík přeložen do Svatoňovic a od roku 1834 byl lokalistou ve Studnici, kde vzniklo jeho dílo Paměti duchovní osady Studnické.

Po propuknutí těžké jaterní choroby v roce 1846 byl v následujícím roce jmenován farářem na Boušíně. Tehdy byl také na faře přepaden a oloupen zlodějskou bandou Špetlů, která tehdy terorizovala Náchodsko. Když vrchnost nejevila dostatečnou vůli zločince zneškodnit, ujali se iniciativy postižení obyvatelé kraje, pochytali je, vyslýchali a nakonec několik z nich zabili. Zloději byli pohřbeni právě na Boušíně a tak farář Josef Myslimír Ludvík v boušínské matrice zemřelých napsal: »Běda, když netresce, kdo trestati má, pak musí trestati, kdo nemá!«

V říjnu 1848 odešel J. M. Ludvík na odpočinek s penzí 300 zlatých konvenční měny. Odstěhoval se do Malé Skalice, kde po úmrtí P. Františka Hurdálka (zakladatele Jiřinkových slavností, †1847) žil jako fundatista (duchovní ve výslužbě) a ve zdejší tzv. malé faře pak sestavoval své budoucí historické dílo Památky hradu, města a panství Náchoda, i vlastníkův jeho. Vydání Památek se už nedožil, zemřel po mrtvici v Malé Skalici (dnes část České Skalice) v noci 1. ledna 1856 a byl pochován na maloskalickém hřbitově. Redakce díla se ujal novoměstský děkan Jan Karel Rojek, který v témže roce vydal první díl jeho Památek. Druhý díl měl obsahovat historický místopis, ale protože rukopis zůstal nedokončen, ke knižnímu vydání nikdy nedošlo.

DílaEditovat

  • Památky hradu, města a panství Náchoda, i vlastníkův jeho. Hradci Králové: [s.n.], 1857. Dostupné online. 
  • Chimanyho utěšenky pro dítky k ušlechtění srdce. [s.l.]: [s.n.], 1824. 
  • Myslimír, po horách Krkonošských putující (Čechoslaw 1824). [s.l.]: [s.n.], 1824. Dostupné online. 
  • Bašta, strmiště v Saské Helvecii (Rozlíčnosti Pražských novin 1826). [s.l.]: [s.n.], 1825. 
  • Věrná ryzka aneb stálost lásky. [s.l.]: [s.n.], 1825. 
  • Lafontainův Romulus, první král Římský. [s.l.]: [s.n.], 1827. 
  • Paměti duchovní osady Studnické. [s.l.]: [s.n.] 

Externí odkazyEditovat