Wikipedie

Josef Kratochvil (filozof)

český křesťanský filozof (1882–1940)

Josef Kratochvil (9. března 1882, Dolní Kounice[1] – 7. dubna 1940, Brno) byl český (resp. moravský) křesťanský filozof, spisovatel a vysokoškolský pedagog.

PhDr. Josef Kratochvil
PhDr. Josef Kratochvil
PhDr. Josef Kratochvil
Narození9. března 1882
Dolní Kounice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí7. dubna 1940 (ve věku 58 let)
Brno
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbeníÚstřední hřbitov v Brně
sk. 28, hrob 76-79
49.1720075N, 16.5932633E
Alma materPapežská univerzita Gregoriana
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolánífilozof, vysokoškolský učitel, překladatel, učitel, knihovník a redaktor
Oceněníčestný člen (1925)
čestné občanství (1930)
ChoťAnežka (Anuše) Kratochvilová,
roz. Simonidesová (1910–1940)
DětiJosef Kratochvil
Antonín Kratochvil
RodičeAlois Kratochvil,
Kateřina roz. Bajerová
PříbuzníJiří Kratochvil - vnuk
Jef Kratochvil - vnuk
Jan Kratochvil - vnuk
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Josef Kratochvil na tablu vyučujících bohoslovecké fakulty Karlovy univerzity v roce 1928

Život editovat

Narodil se v Dolních Kounicích jako syn kováře Aloise Kratochvila a Kateřiny, rozené Bajerové.[1] V deseti letech ztratil otce. Vystudoval české gymnázium v Brně (už během středoškolského studia přispíval do studentských časopisů). Maturoval s výborným prospěchem v roce 1901, poté začal studovat v brněnském bohosloveckém učilišti. Díky jeho nadání ho brněnský biskup František Bauer poslal studovat na Gregoriánskou univerzitu v Římě. Zde se věnoval studiu filozofie a přírodních věd, 1. července 1904 se stal magistrem filozofie. Vzhledem k tomu, že necítil povolání ke kněžství, po návratu z Říma se zapsal na Karlovu univerzitu na studia klasické a moderní filologie a filozofie. V roce 1905 na dva roky přerušil studia, aby si jako vychovatel v rodině hraběte Leopolda ze Šternberka v Častolovicích nad Orlicí vydělal na další studium. V roce 1908 založil s literárním historikem Vilémem Bitnarem a malířem Emilem Pacovským revui Meditace („k pěstování křesťanské filozofie moderní metodou a v úzkém vztahu k mystice“). Vysokoškolská studia dokončil v roce 1909, získal aprobaci pro vyšší střední školy z jazyka německého a francouzského a filozofie.

V únoru 1910 byl jmenován profesorem reálného gymnázia v Příboru. V říjnu téhož roku se zde oženil s dcerou ředitele školy Anežkou (Anuší) Simonidesovou (2. listopadu 1890 Kroměříž – 14. listopadu 1977). Zde učil do roku 1919, kdy se stal pracovníkem brněnské Zemské a univerzitní knihovny (posléze jako vrchní rada archivní služby). V roce 1924 získal doktorát filozofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (dizertace Kolísání pozornosti a pokus o jeho výklad). Od roku 1925 přednášel jako soukromý docent dějiny filozofie na Teologické fakultě této univerzity. V roce 1919 byl navržen na mimořádného profesora křesťanské filozofie na teologické fakultě bratislavské univerzity. Tato fakulta však nebyla zřízena.[2] Převážnou část svých prací věnoval dějinám filozofie. V roce 1929 vydal Filosofický slovník, ve kterém vysvětlil nejdůležitější filozofické pojmy i stručná data o nejvýznamnějších představitelích oboru. Publikace vyšla postupně ve čtyřech vydáních. Další dílo - Základy filosofie věků - jsou prvním českým pokusem o přehledné zpracování systematické filozofie.

Působil ve Spolku katolických profesorů (spoluzakladatel a předseda) a Masarykově Akademii práce (1929).

V lednu 1940 byl zatčen gestapem, na následky výslechů zemřel začátkem dubna téhož roku.

Ocenění editovat

V roce 1925 jmenován čestným členem Papežské akademie sv. Tomáše Akvinského, o pět let později byl jmenován čestným občanem Dolních Kounic.

Bibliografie editovat

  • Vývoj problému Boha ve filosofii řecké před Sokratem, 1905;
  • Filosofa Seneky rozhovor o duševním klidu, 1907;
  • Filosofa Seneky rozprava o krátkosti života, 1907;
  • Záhada spiritismu, 1907;
  • Dnešní otázky filosofické, 1908;
  • Pojem a význam mystiky, 1908;
  • Rozpravy filosofické, 1908;
  • Záhada Boha ve filosofii antické, 1908, 1920; [3] [4]
  • Úvod do filosofie, 1911, 21920;
  • Časové úvahy filosofické, 1913;
  • Věda a víra ve filosofii středního věku, 1914; [5]
  • Otázky a problémy, 1916;
  • Filosofické essaye, 1920;
  • Filosofie středního věku, 1924; [6]
  • Katolík a politika, 1924;
  • Přehledné dějiny filosofie, 1924;
  • Základní myšlenky křesťanského solidarismu, 1924;
  • Filosofická propedeutika, 1925;
  • Problém mystické intuice ve filosofii středního věku, 1925;
  • Filosofie starověká, 1927, 1935 (Meditace věků I);
  • Nové filosofické essaye, 1927;
  • Filosofický slovník (s K. Černockým), 1929, 1937 (s K. Černockým, O. Charvátem);
  • Filosofie středního věku, 1929 (Meditace věků II);
  • Filosofie novověká, 1930 (Meditace věků III);
  • Novoscholasticismus, 1930;
  • Otázky pedagogické, 1930;
  • Náboženství Kristovo a světový názor, 1931;
  • Sv. Augustina Rozhovor o blaženém životě, 1931;
  • Základní směrnice křesťanské nauky sociální, 1931;
  • Filosofie nejnovější, 1932 (Meditace věků IV);
  • Náboženství Kristovo a protikřesťanská filosofie, 1932;
  • Základy filosofie věků, 1932;
  • Křesťan a veřejný život, 1933;
  • Problém politické moci ve filosofii scholastika XVI. století F. Suareza, 1933;
  • Katolicismus a sociální otázka, 1934;
  • Záhada mystického nazírání v novější scholastice, 1936;
  • Filosofický slovník (1937) [7]
  • Přehled vývoje české filosofie, 1938;
  • Příručka dějin filosofie, 1938;
  • Rukověť filosofie, 1939;
  • Dějiny filosofie I–II, 1939, 1940.

Časopisecké příspěvky:

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu farnost Dolní Kounice
  2. ↑ JG. Josef Kratochvil [online]. FF MU [cit. 2020-07-04]. Dostupné online. 
  3. ↑ KRATOCHVIL, Josef. Záhada Boha ve filosofii antické [online]. Praha: Nový věk, 1908 [cit. 2021-01-10]. Dostupné online. 
  4. ↑ KRATOCHVIL, Josef. Záhada Boha ve filosofii antické [online]. Olomouc: Matice Cyrillo-Methodějská, 1920 [cit. 2021-01-10]. Dostupné online. 
  5. ↑ KRATOCHVIL, Josef. Věda a víra ve filosofii středního věku [online]. Praha: V. Kotrba, 1914 [cit. 2021-01-10]. Dostupné online. 
  6. ↑ KRATOCHVIL, Josef. Filosofie středního věku: nástin filosofických meditací středověkých [online]. Olomouc: R. Promberger, 1924 [cit. 2021-01-10]. Dostupné online. 
  7. ↑ KRATOCHVIL, Josef. Filosofický slovník [online]. Brno: Občanská tiskárna, 1937 [cit. 2021-01-10]. Dostupné online. 

Literatura editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Kratochvil_(filozof)&oldid=23837427“