Otevřít hlavní menu

Josef Kühschelm, též Joseph Kühschelm (27. července 1855 Ulrichskirchen, Dolní Rakousy11. ledna 1908, Guntersdorf) byl rakousko-uherský politik, římskokatolický duchovní, poslanec Říšské rady a Dolnorakouského zemského sněmu.

Josef Kühschelm
Josef Kühschelm.jpg

poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1901 – 1908

poslanec Dolnorakouského zem. sněmu
Ve funkci:
1901 – 1908
Stranická příslušnost
Členství Křesťansko-soc. str.

Narození 27. července 1855
Ulrichskirchen
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 11. ledna 1908 (ve věku 52 let)
Guntersdorf
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Alma mater Vídeňská univerzita
Profese politik a katolický kněz
Ocenění Řád Františka Josefa
Commons Josef Kühschelm
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotopisEditovat

MládíEditovat

Pocházel z chudé selské rodiny. Otec Ferdinand Kühschelm byl zde uváděn jako malodomkář. Josef Kühschelm v roce 1868 vstoupil do chlapeckého semináře v Hollabrunnu a roku 1874 maturoval s vyznamenáním na piaristickém gymnáziu ve Vídni a teologii na Vídeňské univerzitě.[1][2]

Církevní dráhaEditovat

Dne 25. července 1878 ho kardinál Johann Baptist Rudolf Kutschker vysvětil na kněze. Nejprve působil v období let 1878–1881 jako kaplan ve farnosti Hausleiten poblíž Stockerau. Roku 1881 nastoupil jako studijní prefekt do nově založeného chlapeckého semináře v Hollabrunnu. Od 13. května 1886 byl farářem v Guntersdorfu, kde pak žil až do své smrti. Roku 1900 se stal prozatímním děkanem v Sitzendorf an der Schmida a zodpovídal za 28 farností.[1][2]

Veřejná a politická činnostEditovat

Byl aktivní i v katolickém spolkovém životě. Nejprve přikročil k opravě kostela a roku 1893 zřídil místní katolický spolek Herz-Jesu-Bruderschaft. Zakládal katolická čtenářská sdružení. Vzdělával rolnické obyvatele v jejich znalostech v zahradnictví a chovu včel, v čemž využil své znalosti coby dítěte ze zemědělské rodiny. Roku 1894 založil štěpařskou školku. Doporučoval v obci budovat kanalizací a provést regulaci potoka. Propagoval sdružování dolnorakouských rolníků, zakládal spořitelny v Rakousku a podporoval výstavbu hospodářských skladů a založení zimní hospodářské školy v Hollabrunnu.[1][2]

V souladu s dobovou tendencí katolického kléru byl aktivní i v politice. Ve volbách roku 1901 byl za Křesťansko-sociální stranu zvolen poslancem Říšské rady (celostátní parlament) za kurii venkovských obcí, obvod Korneuburg, Floridsdorf, Stockerau atd. (podle jiného zdroje byl volební okrsek popisován jako Korneuburg-Oberhollabrunn). V Říšské radě setrval do konce jejího funkčního období, tedy do roku 1907.[3]

28. září 1902 byl zvolen též poslancem Dolnorakouského zemského sněmu za okrsek Haugsdorf-Oberhollabrunn.[1][2]

Těžká volební kampaň před volbami do Říšské rady roku 1907 ho připravila o síly. Byl opětovně zvolen do Říšské rady (zvolen za volební okrsek Dolní Rakousy 57[4]) i zemského sněmu, ale v té době již byl vážně nemocen. Zemřel v lednu 1908. Pohřebního obřadu se zúčastnily desítky kněží.[2]

Stal se čestným občanem 52 obcí a od roku 1904 byl držitelem Řádu Františka Josefa.[1][2]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 4. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Kühschelm, Josef (1855-1908), Seelsorger und Politiker, s. 325. (německy) 
  2. a b c d e f MMag.DDr.Leonhard Kühschelm, Bakk.phil.: Josef Kühschelm (1855 – 1908): Zur Wiederkehr des 100. Todestages [online]. www.ulrichskirchen-schleinbach.gv.at [cit. 2013-05-16]. Dostupné online. (německy) 
  3. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  4. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0018&page=251&size=45, Jmenný rejstřík poslanců Říšské rady 1907-1911

LiteraturaEditovat

  • Hans Groër: Hundert Jahre Knabenseminar der Erzdiözese Wien. Hollabrunn 1956
  • Franz Loidl: Geschichte des Erzbistums Wien. Herold, Wien-München 1983, S. 289-290
  • Christine Mann, Erwin Mann: Die große Geschichte des Kleinen Seminars der Erzdiözese Wien. Wiener Domverlag, Wien 2006, ISBN 3-85351-194-5