Josef Ješina

český římskokatolický kněz, romista, etnograf a publicista

Josef Ješina (17. srpna 1824 Židněves21. srpna 1889 Zlatá Olešnice v Jizerských Horách) byl český římskokatolický kněz, romista, etnograf a publicista. Jako jeden z prvních se, jako následovník Antonína Puchmajera, začal věnovat studiu romského jazyka a folklóru.

Josef Ješina
Narození17. srpna 1824
Židněves
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí21. srpna 1889 (ve věku 65 let)
Zlatá Olešnice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povoláníkatolický kněz, romista
Nábož. vyznáníkatolická církev
PodpisJosef Ješina – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Narodil se v Židněvsi u Mladé Boleslavi. Vystudoval kněžský seminář a byl vysvěcen na kněze. Posléze se stal farářem v kostele svatého Martina ve Zlaté Olešnici v Jizerských Horách[1].

 
Kostel sv. Martina ve Zlaté Olešnici

Začal se zabývat studiem kultury kočovných Romů, jejich tradic a jazyka. Ve spolupráci s páterem Františkem Ulrichem pracoval na lingvistickém mapování romštiny. Rodilé mluvčí zval na olešnickou faru či je navštěvoval v jejich komunitách. Byl autorem česko-romského slovníku, cvičebnice romštiny a sbírky romských pohádek a bajek. Slovník byl vydán nakladatelstvím Karla Šolce v Kutné Hoře[2].

 
Slovník česko-cikánský a cikánsko-český jakož i cikánsko-české pohádky a povídky, Nakladatelství Karel Šolc, Kutná Hora, 1889

Přispíval do Ottova slovníku naučného pod značkou Jna. Je spoluautorem hesla Cikáni.

Úmrtí editovat

Josef Ješina zemřel 21. srpna 1889 ve Zlaté Olešnici ve věku 65 let a byl zde nejspíše také pohřben na místním hřbitově.

Dílo editovat

  • Romáňi čib, čili, Jazyk cikánský (1882)
  • Slovník česko-cikánský a cikánsko-český jakož i cikánsko-české pohádky a povídky (1889)

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Romano Hangos. www.romanohangos.cekit.cz [online]. [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. 
  2. Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • Osobní věstník duchovenský: Blahověst, 25.09.1889, roč. 39, č. 27, str. 431.

Externí odkazy editovat