Josef Frydrych (statkář)
Josef Frydrych, psán také jako Josef Friedrich (30. září 1880 Roprachtice – 22. listopadu 1966 Kyjov), byl správce statků Jana II. z Lichtenštejna a velkostatkář v Žarošicích. Z cizích jazyků výborně ovládal němčinu, dorozuměl se francouzsky a maďarsky.
| Josef Frydrych | |
|---|---|
| Narození | 30. září 1880 Roprachtice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 22. listopadu 1966 (ve věku 86 let) nebo 1966 (ve věku 85–86 let) Kyjov  Československo |
| Povolání | Hospodářský správce, statkář |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život editovat
Dětství prožil v Roprachticích a ve Vysoké nad Jizerou, vzdělání završil maturitou (1900) na Střední hospodářské škole v Roudnici nad Labem. Nejprve se uplatnil jako hospodářský adjunkt u pana Rieggra – nájemce dvou hospodářských dvorů v Kamenných Žehrovicích a u Augusta Hemerky (1842–1911) – šlechtice ze Stanmíru ve Slaném, jehož hospodářský dvůr již vedl zcela samostatně. Po sedmi měsících ve Slaném u Kladna byl odveden k císařskému a královskému pěšímu pluku č. 28 a do Školy jednoročních dobrovolníků zásobovacího sboru v Budapešti, kterou absolvoval v hodnosti poddůstojníka (1903). Následně pracoval u První české akciové společnosti pro rafinování cukru v Modřanech při správě průhonické; po dvou letech přešel ke správě téže společnosti do Chodova. Výbornou znalost němčiny mj. uplatnil jako hospodářský adjunkt na dvoře v Raffelhofu u Wullersdorfu (1907–1908). Poté byl správcem statků Jana II. z Lichtenštejna v Karlíně, ve Strážovicích a v Žarošicích[1] (1916–1925), kde natrvalo zakotvil. Strážovický i žarošický statek měl od knížete Jana II. v pronájmu Dr.phil. Eduard Seidl von Hohenveldern (1854–1936), vedoucí cukrovaru ve Ždánicích, prezident správní rady cukrovaru v Kelči a společník celé firmy I. Seidl a spol.
V Kyjově se seznámil s Olgou Grňovou (21. dubna 1883 Kyjov – 23. července 1962 Žarošice), se kterou se oženil 21. ledna 1913 v brněnském kostele sv. Tomáše. Z harmonického manželství vzešli dva synové: Josef (1915–1983) a Karel (1916–1978). V roce 1925 koupil žarošický statek spolu s 38 hektary a tzv. Vrchnostenský úřední dům[2] z roku 1699. Ekonomický růst jeho hospodářství zmařil nejprve nástup nacismu. Jako částečné odškodné dostal od UNRRY americký traktor Farmall spolu s pluhem a kultivátorem. V roce 1948 žarošický statek postoupil svému synovi Karlu, v následujících letech byl statek znárodněn.
Za II. světové války poskytl pomoc významnému partyzánovi Josefu Grňovi (1897–1967), zvanému „Vlk“. Pevné přátelství jej pojilo rovněž s akademickým malířem Jano Köhlerem (1873–1941), s historiky Rudolfem Hurtem (1902–1978) a Jakubem Vrbasem (1858–1952), se spisovatelem Antonínem Kolkem (1895–1983), s archivářem Jaroslavem Vlachem (1913–1995); v Žarošicích s kronikáři Josefem Skulínkem (1873–1948) a Václavem Broukalem (1894–1972), s konsistorním radou Františkem Hanzlem (1887–1961), s arciknězem Tomášem Ždánským (1915–1998) aj. Dopisoval si se známými z mnoha evropských zemí i USA. Josef Frydrych patřil k nejvlivnějším osobnostem regionu Slovácka[3] a k respektovaným autoritám své doby. Pochován je na hřbitově v Žarošicích.
Dílo editovat
Ze studijních let pochází 125 stránkový rukopis Organisace statku čís. pop. 12. ve Vysokém n. Jizerou.
Josef Frydrych používal nejmodernější poznatky v zemědělství i vyspělou techniku. Progresivními zemědělskými přístupy a výbornými výsledky platil za etalon, se kterým se srovnávali sedláci tohoto regionu.
Josef Frydrych nadevše miloval přírodu, vysadil mnoho stromů, pěstoval růže, měl rád rovněž vůni šeříků a fialek. Jezdil na koni, choval lovecké psy. Na penzi se věnoval četbě historických knih, filatelii, numismatice, práci na zahrádce a psaní matrik římskokatolické farnosti Žarošice. Rád poslouchal artificiální hudbu, zvláště Antonína Dvořáka, navštěvoval divadla – od roku 1913 náležel k pravidelným hostům vídeňské opery; podporoval kulturní dění a vlastivědnou činnost v Žarošicích i v okolí. Spolu s chotí jezdil za kulturou i do jihomoravské metropole, osobně se znal s předními umělci brněnské operní scény. Písemně doloženo je přátelství se sopranistkou Olgou Jirákovou (* 1934) z Prahy. Hodnocení divadelních vystoupení či koncertů manželkou Olgou mělo statut oficiální kritiky.[4] Jeho estetický cit byl zřejmý každému návštěvníku Vrchnostenského úředního domu vybaveného starožitným nábytkem, obrazy, keramikou a loveckými trofejemi. Také proto této stavbě Žarošané začali říkat „Zámeček“.
Literatura editovat
- FROLEC, Václav et al. Žarošice: minulost a současnost vesnice v oblasti Ždánického lesa. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1986. 314 s., [4] s. barev. obr. příl. Vlastivědná knihovna moravská; sv. 50, s. 85, 102.
- FRYDRYCH, Karol. Hospodářský adjunkt Josef Friedrich – Frydrych. Věstník Historicko-vlastivědného kroužku v Žarošicích, 2006, Žarošice, č. 15, s. 27–29.
- FRYDRYCH, Karol. Hospodářský správce Josef Frydrych (1880-1966). Věstník Historicko-vlastivědného kroužku v Žarošicích, 2007, Žarošice, č. 16, s. 24–27.
- FRYDRYCH, Karol. Josef Friedrich – Frydrych z Vysokého nad Jizerou. Větrník: zpravodaj městského úřadu ve Vysokém nad Jizerou, 2004, s. 24–25.
- VLACH, Jaroslav. Žarošické grunty a chalupy 1650–1950, (rukopis, Muzeum obce Žarošice).
- VLACH, Jaroslav. Žarošický vrchnostenský archiv. Věstník Historicko-vlastivědného kroužku v Žarošicích, 2005, Žarošice, č. 14, s. 32–33.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ CHYTIL, Alois. Chytilův úplný adresář republiky československé. Sv. 1, Morava a Slezsko. Praha: Alois Chytil, 1924. S. 1148.
- ↑ VLACH, Jaroslav. Žarošické grunty a chalupy 1650–1950. Číslo (53) – 56 – 76: Vrchnostenský úřední dům, zvaný též Zámeček. Věstník Historicko-vlastivědného spolku Žarošice. 2017, čís. 26, s. 190–193. ISSN 2533–4247.
- ↑ REDAKCE. Josef Frydrych: žádost o zaměstnání. Věstník Historicko-vlastivědného kroužku v Žarošicích. Roč. 2006, čís. 15, s. 30.
- ↑ VLACH, Jaroslav. Vrchnostenský úřední archiv. Věstník Historicko-vlastivědného kroužku v Žarošicích. 2005, čís. 14, s. 32–33.
