Josef Esch
Josef Esch (1784 Bonn – 1. června 1854[2][pozn. 1] Brno) byl německý architekt, stavitel a urbanista v c. k. zemském stavebním oddělení,[1] vrchní stavební ředitel u místodržiteltví v Brně.[4]
| Josef Esch | |
|---|---|
| Rodné jméno | Josef |
| Narození | 1784 Bonn  Německé království |
| Úmrtí | 1. června 1854[pozn. 1] (ve věku 69–70 let) Rakouské císařství Brno |
| Vzdělání | vysokoškolské |
| Alma mater | univerzita v Bonnu[1] |
| Povolání | architekt, stavitel, urbanista |
| Děti | Mathilde Esch (dcera, malířka) |
| Významná díla | Vřídelní lázně v Karlových Varech |
| Ocenění | pochvalné uznání gubernia za zdařilý soubor staveb v západočeských lázních[2] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život editovat
Narodil se v roce 1784 v Bonnu, kde vystudoval filosofii[1], fyziku[2], matematiku a architekturu. Ve studiích pak pokračoval v Mergentheimu, Řezně a Vídni. Ve Vídni pracoval u dvorního architekta Charlese de Moreau, původem Francouze, a byl pověřen zařízením apartmánů císařovny. V letech 1807–1809 působil na sedmi českých panstvích knížete Františka Dietrichsteina. V roce 1811 byl přijat za kresliče k Zemskému stavebnímu ředitelství v Praze. V roce 1813 působil jako krajský inženýr v Klatovech, později byl na vlastní žádost přeložen do Jičína. Když se stal roku 1825 krajským inženýrem tehdejšího kouřimského a berounského kraje, přešel do Prahy. V roce 1828 byl jmenován inženýrem u pražského Zemského stavebního ředitelství a obdržel pochvalné uznání gubernia za zdařilý soubor staveb v západočeských lázních. Roku 1829 neúspěšně žádal o místo vrchního stavebního ředitele na Moravě a v roce 1930 požádal o stejné místo v Ilýrii a ve Slezsku. V roce 1833 se ucházel o místo adjunkta na c. k. stavebním ředitelství, které pak údajně vykonával pouze provizorně. V letech 1830–1831 snad pracoval pro hraběte Karla Chotka.[1][2]
V roce 1835 byl jmenován stavebním ředitelem v Brně a roku 1836 vrchním zemským stavebním ředitelem tamtéž (o místo žádal již v roce 1829). Od roku 1850 vykonával funkci vrchního stavebního inspektora na Moravě. V Brně působil až do své smrti, především jako urbanista poučený klasickými a klasicizujícími urbanistickými zásadami. Prosazoval spojení účelnosti pevnostního území s historizující reprezentativností.[2]
Dcera Mathilde[pozn. 2] byla malířkou, věnovala se krajinářské a žánrové tvorbě.[1]
Dílo editovat
Karlovy Vary
- úprava lázní, 1823–1831
- Vřídelní kolonáda s budovou Vřídelních lázní, 1825–1831
- výstavba nového pavilonu Tereziina pramene ve formě pseudoklasicistního kruhového glorietu (na místě starého romantického pavilonu), 1829–1830[5]
- urbanistický plán rozvoje lázní, 1829–1831
Františkovy Lázně
- návrh na kolonádu Solného a Lučního pramene, 1826
- pavilon nad Františkovým pramenem, 1831
Mariánské Lázně
- Lázeňský dům, 1827
Praha
- architektonické řešení nové Koňské brány na Václavském náměstí, 1828
- přestavba části Staroměstské radnice na Staroměstském náměstí, 1829 (s J. Schöblem)
- alternativní řešení projektu Staroměstské radnice, 1834
Brno
- úpravy předpolí bran, hradeb i pevnostních příkopů a hradebních valů a koliště na promenádní aleji mezi Ferdinandovou a Novou branou, 1836–1838
- návrh na urbanistické řešení mezi Ferdinandovou branou a Františkovem, 1837
- přestavba Špilberku na věznici, 1842
- regulační plán urbanizace pevnostního území na úpatí Špilberku mezi Františkovem a kostelem sv. Tomáše, 1845
- návrh na Veselou bránu, 1845
- návrh na Brněnskou a Švábskou bránu, 1845
- plán na rozšíření vnitřního města, 1845
- spolupráce na regulačním plánu nádraží, 1846–1849
Různé
- vedl stavbu vyslanectví a divadla v Řezně / za inženýra Riricoyena
Ocenění editovat
Odkazy editovat
Poznámky editovat
- ↑ a b Publikovaná data úmrtí Josefa Esche nejsou ve shodě. Podle zdroje v on-line databázi budov a architektů ArchINFORM je datum úmrtí 1. ledna 1854.[3] Jiné datum, 1. června 1832,[1] uvádí Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Třetí rozdílné datum, 1. června 1854,[2] je uvedeno v Biografickém slovníku Historického ústavu Akademie věd České republiky.
- ↑ Mathilde Esch (18. ledna 1815, Klatovy – 2. května 1904, Mnichov, Německo) studovala malířství u J. Führicha na AVU v Praze, F. Waldmüllera ve Vídni a M. Müllera v Mnichově. Věnovala se krajinářské a žánrové tvorbě. Po otcově smrti se z Brna odstěhovala do Vídně.[1][2]
Reference editovat
- ↑ a b c d e f g h KOL. AUTORŮ. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: ACADEMIA, 2004. 761 s. ISBN 80-200-0969-8. Kapitola Esch, Josef, s. 159–160.
- ↑ a b c d e f g h i KUDĚLKOVÁ, Lenka. Biografický slovník českých zemí – ESCH Josef 1784 – 1. 6. 1854 [online]. Praha: Historický ústav Akademie věd České republiky, 2013 [cit. 2021-12-04]. Dostupné online.
- ↑ Josef Esch, Architekt [online]. ArchINFORM, rev. 2021-09-22 [cit. 2021-12-17]. Dostupné online. (němčina)
- ↑ Esch, Joseph, 1784–1854 [online]. Praha: Historický ústav Akademie věd České republiky [cit. 2021-12-15]. Dostupné online.
- ↑ VYČICHLO, Jaroslav. Karlovy Vary – pavilon Tereziina pramene [online]. Památky a příroda Karlovarska, 2009–2015 [cit. 2021-12-15]. Dostupné online.
Literatura editovat
- Kol. autorů. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. [s.l.]: ACADEMIA, 2004. 761 s. ISBN 80-200-0969-8. Kapitola Esch, Josef, s. 159–160.
