Otevřít hlavní menu

Josef Durdík (16. října 1837 Hořice30. června 1902 Praha[1]) byl český filosof, psycholog, estetik, překladatel, literární kritik a poslanec českého zemského sněmu. Vytvořil českou filosofickou terminologii.

Prof. PhDr. Josef Durdík
Jan Vilímek - Josef Durdík HL.jpg
Narození 16. října 1837
Hořice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 30. června 1902 (ve věku 64 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Národnost Češi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

BiografieEditovat

Pocházel z rodiny klenotníka a po studiích na tehdejší Karlo-Ferdinandově univerzitě dosáhl aprobace v oboru matematika-fyzika.

 
Hrob Josefa Durdíka na Olšanských hřbitovech v Praze

V roce 1870 se na univerzitě habilitoval spisem Leibniz und Newton (1869). V letech 1871–1873 učil na Akademickém gymnasiu v Klementinu[2]. Od roku 1874 na pražské univerzitě působil jako mimořádný profesor, než byl 1880 jmenován řádným profesorem filozofie na její filozofické fakultě. Po rozdělení univerzity (1882) působil na její české části a svými přednáškami se významně zapsal do dějin české filozofie.

Těžiště jeho mnohostranně práce leží v estetice a psychologii.[3] Největší proslulost mu vynesl herbartovskou filozofií inspirovaný spis Všeobecná estetika (1875), jenž vedle výkladu estetiky obsahuje také Durdíkovy názory na společnost. V ní lze podle Durdíka hledat krásu stejně jako v přírodě a umění.[4] Ve sporech zabývajících se vznikem a vývojem vesmíru a světa se postavil jednoznačně na stranu Darwinova učení, které v Čechách také šířil. Charlese Darwina roku 1875 v Anglii dokonce navštívil.

Přednáškou „O poezii a povaze lorda Byrona se jako první v Čechách zase pokusil o systematický kritický výklad v literatuře. Psal i dramata: Stanislav a Ludmila (1881) nebo Kartaginka (1882). Roku 1870 vydal první českou filozoficko-historickou knihu Dějepisný nástin filosofie novověké, při jejímž psaní zároveň dotvářel české filozofické názvosloví (např. metafyzika jako „závěda“). Přispíval též do mnoha časopisů jako Světozor, Lumír, Květy a dalších.

Byl členem Královské české společnosti nauk a poté Hlávkou založené České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, ale i Umělecké besedy a dalších společností.[3] Roku 1881 se zasloužil o založení Jednoty filozofické.

RodinaEditovat

Dne 23.11. 1900 se oženil s Emilií ovdovělou Durchánkovou, jejíž syn Antonín (* 1857) byl oficiálem královského zemského výboru v Praze a dcera Ludmila (*1858) učitelkou[5]. Je pohřben v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech v Praze.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv. Panny Marie Vítězné na Malé Straně v Praze
  2. Allgemeines Adress- und Handelshandbuch für Prag..., Praha 1871, s. 250 [1]
  3. a b SZABO, Miloš. Pražské hřbitovy. Olšanské hřbitovy III.. Praha: Libri, 2011. 245 s. ISBN 978-80-7277-487-6. S. 168. 
  4. NOVÁK, Mirko. Česká estetika od Palackého po dobu současnou. Praha: František Borový, 1941. S. 56–76. 
  5. Pobytová přihláška v Archivu hl.m.Prahy: [2]

LiteraturaEditovat

  • BLAHYNKA, Milan. Lexikon české literatury 1 A–G. Příprava vydání Vladimír Forst. Dotisk 1. vyd. Praha: Academia, 2000. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. Kapitola Josef Durdík, s. 616–618. 
  • KÁBOVÁ, Hana: Estetik Josef Durdík (15. říjen 1837 – 30. červen 1902). Akademický bulletin Akademie věd České republiky roč. 10, č. 7-8, (2002) s. 36–37.

Externí odkazyEditovat

Dílo onlineEditovat

  • DURDÍK, Josef. Kritika : výbor úvah : o zjevech literarních a uměleckých. Praha: Urbánek, 1874. Dostupné online. Výbor úvah o zjevech literárních a uměleckých (včetně divadelních) se zaměřením na české a francouzské drama uvedené v Prozatímním divadle, hereckou kariéru Otýlie Sklenářové-Malé a obranu kritiky jako takové.