Josef Charvát (lékař)
Josef Charvát (6. srpna 1897 Královské Vinohrady[1] – 31. ledna 1984 Praha) byl český lékař interní medicíny, zakladatel české endokrinologie. Byl profesorem vnitřního lékařství na Karlově univerzitě a také autorem filosofických úvah, pedagogem a skautským činovníkem.
prof. MUDr. Josef Charvát, DrSc. | |
---|---|
Josef Charvát (Časopis lékařů českých, 1957) | |
Narození | 6. srpna 1897 Královské Vinohrady |
Úmrtí | 31. ledna 1984 (ve věku 86 let) Praha |
Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
Alma mater | 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy |
Povolání | lékař, pedagog, politik, vysokoškolský učitel a vědec |
Ocenění | Cena nadace Léona Bernarda (1968) doctor honoris causa Univerzity Komenského v Bratislave (1969) |
Funkce | rektor Univerzity Karlovy (1969–1970) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
editovatNarodil se v chudé rodině vyučeného kováře a zámečníka, zaměstnance Elektrických podniků v Praze. V roce 1912 vstoupil do skautské družiny Kamzíků, kterou později vedl a s níž založil 2. pražský skautský oddíl.[2]
Vystudoval gymnázium v Praze, maturoval s vyznamenáním v roce 1916.[3] Začal studovat na lékařské fakultě Univerzity Karlovy, v roce 1916 musel však studium přerušit a narukovat k dělostřelectvu. Později bojoval na třech různých frontách 1. světové války.
Po návratu z fronty založil 9. oldskautský oddíl, jeden z prvních oddílů pro dospělé skauty.[4] V roce 1922 byl zvolen do náčelnictva Svazu skautů, v roce 1932 pak jeho místostarostou a po odchodu Edvarda Beneše z pozice starosty v roce 1935 vykonával tuto funkci až do sloučení s Junákem, kdy odešel z aktivní služby[2] a byl zvolen čestným velitelem.
Promoval až v roce 1923.[5] Chtěl se věnovat psychiatrii, ale v tomto oboru nenašel umístění v Praze. Nastoupil na II. interní kliniku, kde se začal věnovat biochemii a endokrinologii. O rok později zveřejnil svou habilitační práci z oboru endokrinologie o účinku inzulinu.
Později studoval ve Francii a v Anglii (Londýn, Cambridge). V roce 1935 byl navržen na místo profesora vnitřního lékařství, k jeho jmenování však došlo až v roce 1946.[3] Byl iniciátorem vzniku Československé endokrinologické společnosti a byl jejím prvním předsedou (s výjimkou let 1949 – 1951) až do roku 1973.[6]
Dne 1. září 1939 byl zatčen gestapem pro odbojovou aktivitu a vězněn ve věznici Pankrác a v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Dlouho se mělo za to, že se o jeho propuštění zasloužil tehdejší švédský korunní princ Gustav VI. Adolf údajnou přímou intervencí u Hitlera. S Gustavem Adolfem se Charvát sice znal ze skautského setkání Moot ve Švédsku z roku 1937, ale tuto účelovou historku vyvrátilo pátrání australského novináře W. H. Burkeho, shrnuté v knize s názvem Čtyřiatřicet. Propuštění zařídil Albert Göring, mladší (a nejspíše nevlastní) bratr význačného nacisty Hermanna Göringa, inženýr a dosazený ředitel Škodových závodů, se kterým se Charvát znal z předválečné doby. Svého příjmení Göring využil nejen k propuštění profesora Charváta, ale i k pomoci dalším 33 lidem, významným i obyčejným. Po válce byl očištěn norimberským i českým soudem.
Jako lékař se zapojil do pražského povstání v květnu 1945.
Byl členem zednářské lóže Národ č. 1 v Orientu Praha.[7]
V roce 1945 založil III. interní kliniku na Univerzitě Karlově v Praze a do roku 1970 byl jejím přednostou. V 50. letech se později snažil o vyvrácení ideologických chybných interpretací z oboru biologie. Vyhýbal se funkcím, které byly navázány na politickou příslušnost.[8] V roce 1969 byl krátce rektorem Univerzity Karlovy.[9] K rektorské inauguraci po srpnové okupaci 1968 však nedošlo.[10] O rok později se vzdal vedení kliniky, působil zde však jako vědecký pracovník.
Je považován za zakladatele české endokrinologie, která byla jeho hlavním oborem. Zabýval se též stresem, imunologií a dalším vzděláváním lékařů. Byl propagátorem lékařské kybernetiky a genetiky. Jako první na světě používal inzulin jako katalyzátor výživy při stavech slabosti a vyčerpání. Je autorem tzv. Charvátovy diety pro rychlé hubnutí, dnes již opuštěné.
Byl zastáncem tradice etického, vědeckého a syntetického pohledu jak na pacienta, tak na celý obor vnitřního lékařství. Psal medicínsko-humoristicky zaměřené populární články a též i filosofická díla. Vycházel z humanistické tradice, užíval syntetického myšlení. Je autorem úvah, které začleňují medicínu do širšího kontextu.[11] Jeho hlavním odborným dílem je kniha Choroby žláz s vnitřní sekrecí (1935).
Léčil řadu významných osobností z řad politiků, umělců i jiných prominentů (např. Antonín Švehla, Edvard Beneš, Marta Gottwaldová). V roce 1953 byl jako první lékař předvolán k umírajícímu prezidentovi Klementu Gottwaldovi, kterému diagnostikoval zápal plic.[12] Za svou práci získal řadu ocenění: byl nositel Řádu republiky, Řádu práce a Řádu Zlaté hvězdy, Státní ceny Klementa Gottwalda, dostal titul Hrdina socialistické práce, byl čestným doktorem Karlovy univerzity a dalších světových univerzit a členem poradního sboru pro vědu a techniku v OSN.
Zemřel 31. ledna 1984 v Praze.
Citáty
editovatLéčba nesmí nemocnému způsobovat větší problémy, než pro které byla zavedena.[13]
Člověk nemůže všechno znát, ale měl by o všem důležitém vědět
Dílo
editovat- Dnešní svět a zednářství, 1949
- Život, adaptace a stress, 1969
- Člověk a jeho svět, 1974
- Můj labyrint světa, 2005
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika narozených Vinohrady – sv. Ludmila, sign. VIN N7, s. 110. Dostupné online.
- ↑ a b Josef Charvát a jeho doba – skauting. Inspiromat [online]. Národní institut dětí a mládeže [cit. 2020-03-30]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ a b CODR, Milan; ČERNÝ, Jiří. Přemožitelé času sv. 6. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Josef Charvát, s. 52–55.
- ↑ ŠANTORA, Roman; NOSEK, Václav; JANOV, Slavomil, DOSTÁL, Václav. Skautské století. 1. vyd. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, Tiskové a distribuční centrum, 2012. ISBN 978-80-86825-72-4.
- ↑ Archiv Univerzity Karlovy, fond Matriky Univerzity Karlovy, inventární číslo 5, Matrika doktorů Univerzity Karlovy V., strana 2211. Dostupné online.
- ↑ WWW.SINACEK.CZ. Historie - Česká endokrinologická společnost. www.endokrinologie.cz [online]. [cit. 2018-09-10]. Dostupné online.
- ↑ Řádná a dokonalá Lóže Národ č. 1 v Orientu Praha. www.lnarod.cz [online]. [cit. 2018-09-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-01.
- ↑ Josef Charvát a jeho svět. vesmir.cz [online]. [cit. 2020-06-30]. Dostupné online.
- ↑ Seznam rektorů 1918 - 2017. Univerzita Karlova. Dostupné online [cit. 2018-09-10]. (anglicky)
- ↑ RABOCH, Jiří; GINTEL, Allan; HILDPRANTOVÁ, Rita. S anděly nad hlavou. Praha: Gasset, 2015. 256 s. Kapitola „vondráčkovy přednášky“ po padesáti letech (Martin Bojar), s. 65.
- ↑ http://www.lekarskeknihy.cz/?id=80-7262-244-7
- ↑ Krev na rukou Klementa Gottwalda – Strach ze Stalina a alkohol z něj udělaly trosku | Krvavá léta | TelevizeSeznam.cz. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ Nežádoucí účinky léčiv. S. 1. Státní ústav pro kontrolu léčiv [online]. 2008. Čís. 2, s. 1. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Charvát na Wikimedia Commons
- Osoba Josef Charvát ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Charvát (lékař)
- životopis na stránkách[nedostupný zdroj] NLK
- životopis a reeditované dílo Dnešní svět a zednářství
- životopis na stránkách Českého rozhlasu
- Charvátovy vzpomínky na skauting Archivováno 21. 6. 2012 na Wayback Machine.