Josef Bílý
Josef Bílý (30. červen 1872 Ochoz u Zbonína[1][p 1] – 28. září 1941 Praha[2]) byl český generál a velitel Obrany národa.
arm. gen. Josef Bílý | |
---|---|
generál Josef Bílý | |
Narození | 30. června 1872 Ochoz u Zbonína České království |
Úmrtí | 28. září 1941 (ve věku 69 let) nebo 1. října 1941 (ve věku 69 let) Praha Protektorát Čechy a Morava |
Vojenská kariéra | |
Hodnost | armádní generál |
Doba služby | 1888-1935 |
Sloužil | Rakousko-uherská armáda Československá armáda |
Války | I. světová válka |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons |
Služba v rakousko-uherské armádě
editovatPo skončení základní školní docházky absolvoval v letech 1888 až 1892 kadetní školu pěchoty c.k. rakousko-uherské armády v Terstu a nastoupil službu u 15. pěšího pluku v Tarnopolu jako velitel čety a později praporový pobočník. V letech 1898 až 1900 absolvoval Vysokou školu vojenskou ve Vídni a poté odešel k 7. pěší divizi v Osijeku (Slavonie), později do Lvova a v roce 1906 do Terstu. Byl jmenován také učitelem taktiky a pořadové přípravy v kadetní škole ve Vídni. Na této pozici působil v letech 1908 až 1910. Odtud odešel ke 4. pěšímu pluku ve Vídni.
V hodnosti majora odjel 18. srpna 1914 jako velitel praporu na ruskou frontu I. světové války; zúčastnil se bojů v Haliči a Karpatech. Dne 3. července 1915 byl zraněn; zranění si léčil v polní nemocnici v Lublani. Po půl roce u vojenské vlády v Lublině byl v Brixenu jmenován velitelem praporu a od února 1917 velitelem zvláštní skupiny Oberstleutnant Bily na frontě u Asiaga. Vyučoval v informačním kurzu a v červnu 1918 se jako velitel 7. bosensko-hercegovinského pěšího pluku zúčastnil ofenzívy u Asiaga v Itálii.
V československé armádě
editovatPo vzniku ČSR se Josef Bílý přihlásil do formující se československé armády v Praze a 28. listopadu 1918 se stal vojákem z povolání. V hodnosti plukovníka zastával funkce na oblastním a posádkovém velitelství v Českých Budějovicích. Od jara 1920 byl krátce velitelem pluku v Užhorodě a poté velitelem pěší brigády ve Frýdku (1920 až 1922). Již jako zkušený voják byl Josef Bílý 16. prosince 1921 povýšen na generála a jmenován zástupcem velitele Zemského vojenského velitelství v Brně.
V letech 1923 až 1928 velel 6. pěší divizi a absolvoval (1924) informační kurz pro generály ve francouzském Versailles. V letech 1928 až 1935 byl velitelem Zemského vojenského velitelství v Čechách v Praze. Dne 3. dubna 1928 byl povýšen do hodnosti divizního generála a 26. června 1931 do hodnosti armádního generála. Po 47 letech ve vojenské uniformě odešel k 1. červenci 1935 do výslužby.
Protinacistický odboj
editovatIhned od začátku německé okupace v březnu 1939 se generál Josef Bílý zapojil do odboje. Stal se členem tzv. Rady starších, kterou dále tvořili generálové Alois Eliáš, Hugo Vojta a Sergej Vojcechovský. Ta dala podnět k založení ilegální protinacistické vojenské odbojové organizace Obrana národa (ON) vzniklé koncem března 1939.[3] Po 30. červnu 1939 se armádní generál Josef Bílý stal jejím hlavním velitelem, podléhal mu zemský velitel v Čechách generál Hugo Vojta a zemský velitel na Moravě generál Bohuslav Všetička.
Po řadě zatýkání se gestapu podařilo ON částečně paralyzovat. Bílý žil od prosince 1939 v ilegalitě. Dne 14. listopadu 1940 byl zatčen gestapem v chatě na Harusově kopci v katastru obce Radňovice u Nového Města na Moravě[4] [p 2] a uvězněn Praze na Pankráci a v Terezíně.
Zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich po nástupu do funkce, aby zlomil odpor českých vlastenců, vydal hned první den svého úřadování Nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě o vyhlášení civilního výjimečného stavu ze dne 27. září 1941, podle jehož § 2 se lze v případech souvisejících s veřejnou bezpečností a veřejným pořádkem odchýliti od platného práva.[p 3] „Vyhlašuji na ochranu zájmů říše s účinností od 28. září 1941 dvanácti hodin až na další na území protektorátu Čechy a Morava civilní stav výjimečný…“ Ve zprávě nadřízeným Heydrich mj. napsal: „…za prvé: Pro přípravu velezrady odsoudil stanný soud v Praze armádního generála Josefa Bílého a divizního generála Hugo Vojtu, oba mimo službu, k trestu smrti…“ Trest smrti byl vykonán 28. září 1941 ve 21 hodin zastřelením.[5] [p 4]
Na popravišti generál Bílý odmítl pásku na oči. Jeho poslední slova zněla: „Ať žije Československá republika! Psi, palte!“[6]
Vyznamenání
editovatSeznam vyznamenání.[7]
- 1926 Řád medvědobijce, II. třídy - komandér
- 1907 Vojenská záslužná medaile, bronzová medaile
- 1912 Vojenský záslužný kříž, III. třídy
- 1914 Vojenská záslužná medaile, stříbrná medaile
- 1915 Vojenský záslužný kříž, III. třídy
- 1915 Řád železné koruny, III. třídy - rytíř
- 1916 Řád Leopolda, V. třídy - důstojník
- 1918 Řád železné koruny, II. třídy - komandér
- 1923 Řád znovuzrozeného Polska, IV. třídy
- 1924 Řád čestné legie, IV. třídy – důstojník
- 1925 Řád italské koruny, III. třídy - důstojník
- 1925 Řád rumunské hvězdy, III. třídy - komtur
- 1926 Řád medvědobijce, II. třídy - komandér
- 1926 Řád svatého Sávy, II. třídy - velkodůstojník
- 1929 Řád čestné legie, III. třídy – komandér
- 1929 Řád Nilu II. třídy - velkodůstojník
- 1932 Řád rumunské koruny, II. třídy - velkodůstojník
- 1933 Řád jugoslávské koruny, II. třídy
- 1945 Československý válečný kříž 1939, in memoriam
- 1992 Řád Milana Rastislava Štefánika, II. třídy, in memoriam
- 2008 Kříž obrany státu ministra obrany České republiky, in memoriam
- 2018 Řád Bílého lva, I. třída vojenská skupina, in memoriam[8]
Připomínky, pamětní desky
editovat- Pamětní deska na domě ve Verdunské ulici (na adrese: Verdunská 801/17, 160 00 Praha 6 – Bubeneč), kde žil generál Josef Bílý do roku 1937 se svojí ženou Hanou Bílou.[9]
JOSEF BÍLÝ // Zde žil v letech 1935-1937 rakouský podplukovník, / československý armádní generál / a první hlavní velitel Obrany národa. / Byl popraven 28.9.1941 v Praze-Ruzyni. // Jeho poslední slova byla // „Ať žije Československá republika! Psi, palte!“ //Nápis na pamětní desce ve Verdunské ulici, text,
- Generála Josefa Bílého připomíná pamětní deska (odhalená 16. května 2009) umístěná na vnější zdi kaple.[10] Ta se nachází na vojenském hřbitově u Čížovské silnice poblíž jihočeského Písku (severozápadním směrem od Písku cca 3 km vzdušnou čarou od středu města) směrem na obec Čížová.[10]
Armádní generál Josef Bílý / vrchní velitel odbojové organizace / Obrana národa / narozen 30. 6. 1872 v Ochozu / popraven 28. 9. 1941 v Praze [10]Nápis na pamětní desce u Písku, text, [10]
- Jméno generála Josefa Bílého je uvedeno na pamětní desce v budově jízdárny bývalých Ruzyňských kasáren.[11] Budova jízdárny se nachází v areálu vojenského útvaru v Praze-Ruzyni.[11] Areál je součástí spojovacího vojska Armády České republiky.[11] Jízdárna byla do současné podoby upravena v roce 2017.[11] (text: ... Popraveni zastřelením / 28. září 1941 / armádní generál Josef Bílý 30. 6. 1872 – 28. 9. 1941 ...[11])
- Na Staroměstské radnici převzali (v lednu roku 2018) z rukou starosty MČ Prahy 1 Oldřicha Lomeckého zástupci rodiny generála Josefa Bílého čestné občanství, které bylo generálu Josefu Bílému (in memoriam) uděleno.[12]
- Dne 28. června 2018 na vnějším plášti domu v Mikulandské ulici číslo 122/4 v Praze 1 byly slavnostně odhaleny dvě kamenné pamětní desky.[13][9] První z nich připomíná armádního generála Josefa Bílého. Ten v tomto domě žil v letech 1937 až 1939 se svou ženou Hanou.[13] Druhá pamětní deska připomíná založení vojenské ilegální odbojové organizace Obrana národa v březnu roku 1939, které se odehrálo rovněž v tomto domě (a také v bytě armádního generála Josefa Bílého).[13][14] [p 5] [p 6]
Josef Bílý / armádní generál / 30.6.1872 - 28.9.1941 / V tomto domě / žil v letech 1937 - 1939 / se svou ženou Hanou / hrdinný voják, / první vrchní velitel / odbojové organizace / Obrana národa. / Byl popraven nacisty / v ruzyňských kasárnách. / Jeho poslední slova / před statečnou smrtí byla: / „Ať žije / Československá republika! / Psi palte!“Nápis na první pamětní desce, text, [13]
OBRANA NÁRODA / V tomto domě v bytě / armádního generála / Josefa Bílého / byla založena v březnu 1939 / po nacistické okupaci / Československa / vojenská odbojová organizace / Obrana národa. / Na jejím vzniku se podíleli / elitní generálové bývalé / československé armády, / stovky bývalých vojáků, / členů Čs. obce sokolské / a dalších statečných Čechů. / Mnozí z nich za tuto činnost / zaplatili cenou nejvyšší, / svým životem. / Čest jejich památce!Nápis na druhé pamětní desce, text, [13]
- Dne 28. června 2018 byla v pasáži, která se nachází jen pár desítek metrů od domu v Mikulandské ulici číslo 122/4 a která „nárožně“ propojuje Národní třídu s Mikulandskou ulici, slavnostně odhalena kruhová kovová pamětní deska. Ta informuje kolemjdoucí o tom, že tato pasáž je pojmenována po generálovi Josefu Bílém – „Pasáž generála Josefa Bílého“.[13][9][14]
PASÁŽ GENERÁLA JOSEFA BILÉHO // Zde v Mikulandské ulici žil armádní generál / JOSEF BÍLÝ / (30. červen 1872 až 28. září 1941) / spoluzakladatel a první velitel ilegální vojenské odbojové / organizace Obrana národa. 28. září 1941 byl za svou / protinacistickou činnost popraven. Jeho hrdinství, / s nímž čelil nepříteli, / a služba vlasti nám / budiž věčnou inspirací. / Čest jeho památce!Nápis na pamětní desce v pasáži, text, [13]
-
Na domě číslo 122/4 (první)
-
Na domě číslo 122/4 (druhá)
-
V pasáži mezi ulicemi Mikulandská - Národní třída
- Dne 30. června 2018 byla generálu Josefu Bílému slavnostně odhalena na jeho rodném domě v Ochozu u Zbonína pamětní deska.[4]
- Roku 2018 byl prezidentem Milošem Zemanem in memoriam oceněn Řádem bílého lva.
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Osada-u Zbonína-části obce Varvažov, okres Písek 5 km jižně od zámku Orlík, na levém břehu Vltavy.
- ↑ Mnohé prameny uvádějí chybně jako místo zatčení Chlum u Třeboně.
- ↑ Současně s vydáním těchto nařízení vydal Heydrich rozkaz k zatčení předsedy protektorátní vlády generála Aloise Eliáše a podepsal šest rozsudků smrti. Odsouzeni byli armádní generál Josef Bílý, divizní generál Hugo Vojta, Alois Trneček z Rousínova, Rudolf Pospíšil z Drnovic, Ladislav Kuzmák a Václav Franz z Prahy. Generál Eliáš byl dne 1. října 1941 rozsudkem lidového soudu odsouzen k smrti a dne 19. června 1942 popraven.
- ↑ Některé prameny uvádějí mylné datum popravy 1. října 1941.[5]
- ↑ Již 22. března 1939 se v bytě armádního generála Josefa Bílého sešli s Josefem Bílým generál Sergej Ingr a generál Sergej Vojcechovský.[15] Na této nejspíše „ustavující“ schůzce byl položen „základní kámen“ pro budování Obrany národa a byly zde vytyčeny i hlavní úkoly této ilegální vojenské organizace.[15]
- ↑ V roce 1942 v tomto bytě vdova po generálu Josefu Bílém - Hana Bílá - krátce ukrývala parašutistu Adolfa Opálku (velitele skupiny - paravýsadku Out Distance)[15]
Reference
editovat- ↑ Matriční záznam o narození a křtu. farnosti Staré Sedlo
- ↑ STEHLÍK, Eduard. BÍLÝ Josef. In: LÁNÍK, Jaroslav, a kol. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany České republiky-Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005. ISBN 80-7278-233-9. S. 26–27.
- ↑ PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 190–193.
- ↑ a b Rodina generála Josefa Bílého - Mgr. Karel Bergl
- ↑ a b BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Bílý, Josef, s. 22.
- ↑ BURIAN, Michal; KNÍŽEK, Aleš; RAJLICH, Jiří, STEHLÍK, Eduard. Atentát: Operace Anthropoid 1941–1942. 2. uprav. vyd. Praha: Ministerstvo obrany ČR – AVIS, 2007, s. 26. ISBN 978-80-7278-411-0. Dostupné z: http://www.army.cz/assets/files/9952/atentat_cz.pdf
- ↑ Bílý, Josef : B. https://forum.valka.cz. Dostupné online [cit. 2018-10-29].
- ↑ Zeman vyznamenal prvorepublikové generály či Švehlu - videozáznam | ČeskéNoviny.cz. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2018-10-29]. Dostupné online.
- ↑ a b c AVE. Bílý proti hnědým. V Praze odhalili pamětní desku hrdinovi druhého odboje [online]. ČT 24, česká televize, 2018-06-28 [cit. 2018-07-04]. Mikulandská 122/4, 110 00 Praha 1 – Nové Město. Dostupné online.
- ↑ a b c d MUNDL, ING., Stanislav. Pamětní deska Josef Bílý [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (vets), 2010-05-16 [cit. 2018-06-30]. Umístění: Písek, Čížovská, vojenský hřbitov u silnice směrem na obec Čížová, na vnější zdi kaple; Centrální evidence válečných hrobů: není evidován; Souřadnice: N49°19'36.68 E14°07'19.67 (střed hřbitova). Dostupné online.
- ↑ a b c d e LANZENDORF, Marek. Památník Obětem 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (vets), 2018-01-25 [cit. 2018-07-04]. Umístění: Praha 6, Pilotů 217/12, v jízdárně ruzyňských kasáren. Budova jízdárny se nachází v areálu vojenského útvaru v Praze-Ruzyni, který je součástí spojovacího vojska Armády České republiky. Jízdárna byla do současné podoby upravena v roce 2017.. Dostupné online.
- ↑ MLADĚJOVSKÝ, Tomáš. Generál Josef Bílý obdržel čestné občanství [online]. Praha TV - vaše metropolitní televize, 2018-01-29 [cit. 2018-06-30]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g RED. Generála Josefa Bílého připomínají v centru Prahy nové pamětní desky, pojmenována po něm byla pasáž [online]. Pražský patriot, 2018-06-28 [cit. 2018-07-04]. Mikulandská 122/4, 110 00 Praha 1 – Nové Město. Dostupné online.
- ↑ a b Generála připomíná pamětní deska [online]. čti doma [cit. 2018-07-04]. Mikulandská 122/4, 110 00 Praha 1 – Nové Město. Dostupné online.
- ↑ a b c PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík ulic: Mikulandská 135/7, německy Nikolandergasse, Praha 1). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 167.
Literatura
editovat- VHÚ Praha; VHÚ Bratislava. Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945. Praha: Ministerstvo obrany ČR – AVIS, 2005. 348 s. ISBN 80-7278-233-9.
- ŠRÁMEK, Pavel. Českoslovenští vojáci v domácím odboji. Armádní techn. magazín. 2004, roč. 34, č. 12, s. 41–42.
- Ministerstvo vnitra, odbor pro politické zpravodajství. Čís. Z-5062/1945/II.
- CHURAŇ, Milan a kol. Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I. A–M. 2. rozš. vyd. Praha: Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 50–51.
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 53.
- TOMEŠ, Josef a kol. Český biografický slovník XX. století. I. díl. A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 99.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla a kol. Biografický slovník českých zemí. [5. sešit], Bi–Bog. Praha: Libri, 2006. 478–585 s. ISBN 80-7277-309-7. S. 510–511.
- STROJILOVÁ, Michaela: Armádní generál Josef Bílý (1872-1941). Bakalářská práce obhájená na Historickém ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Brno 2018. Vedoucí práce Vladimír Černý. Dostupné na https://is.muni.cz/th/el6nv/
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Bílý na Wikimedia Commons
- Facebook: úvodní stránka "Obrana národa - armádní generál Josef Bílý" [online]. Facebook [cit. 2018-07-22]. Dostupné online.
- Kanál "Generál Bílý" na YouTube [online]. YouTube [cit. 2018-07-22]. Dostupné online.
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Bílý
- Bílý Josef generál [online]. Válka.cz [cit. 2018-07-03]. Dostupné online.
- Řád Čestné legie. In: Válka ©2015 [online]. [cit. 2018-07-03]. Dostupné online.
- Mučilo ho gestapo - generál Bílý stojící u zrodu Obrany národa nepomluvil [online]. Pražský deník [cit. 2018-07-03]. Dostupné online.