Jon Fosse
Jon Fosse (* 29. září 1959 Haugesund, Norsko) je norský spisovatel a dramatik. Věnuje se tvorbě dramatické, prozaické, poetické, esejistické i dětské. Od svého debutu v roce 1983 vydal více než 40 knih. Na poli dramatickém je v Norsku považován za nejvýraznějšího norského dramatika po Henriku Ibsenovi.
| Jon Fosse | |
|---|---|
.jpg) | |
| Rodné jméno | Jon Olav Fosse |
| Narození | 29. září 1959 (63 let) Haugesund |
| Povolání | dramatik, básník, autor dětské literatury a překladatel |
| Alma mater | Univerzita v Bergenu |
| Témata | playwriting a překlad |
| Významná díla | The Name |
| Ocenění | Nynorsk litteraturpris (1992) Sokneprest Alfred Andersson-Ryssts fond (1992) Samlagsprisen (1994) Aschehougova cena (1997) Doblougova cena (1999) … více na Wikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
TvorbaEditovat
Jeho hry jsou uváděny doslova po celém světě, někdy dokonce dříve než v rodném Norsku. Úspěchy sklízejí nejen v Evropě, ale i v Americe a v Japonsku. Také český divák se již s několika jeho hrami mohl seznámit. Tvorba prozaická zaujímá v jeho dosavadním díle podobně významné místo jako jeho dramatika, velké úspěchy zaznamenal mj. v Německu, Francii, Rakousku.
Jeho dramatická i prozaická tvorba se vyznačuje výraznou poetizací všedního jazyka a všednosti obecně. Tematicky se rozpadá na dvě základní období, milníkem je přibližně rok 2000 a vydání románu Ráno a večer (česky 2007). V dřívější tvorbě se zabývá v první řadě základními mezilidskými vztahy, jejich fungováním, resp. nefungováním, ale též možnostimi mezilidské komunikace. V tvorbě novější se soustředí na témata obecně lidská a existenciální, jako například téma smrti, zrození či lásky.
Mezi výrazné vlivy lze počítat poetiku Thomase Bernharda a postmoderní myšlení v literatuře.
Za prozaickou trilogii Mámení, Sny Olavovy a Na sklonku dne získal v roce 2015 nejvyšší celoskandinávské literární ocenění Cena Severské rady za literaturu.
Dramatická tvorbaEditovat
Jon Fosse je v současné době pravděpodobně nejznámějším norským dramatikem a často je přirovnáván k norskému velikánovi Henrikovi Ibsenovi. Jeho hry jsou v současnosti přeloženy do více než 20 jazyků a od druhé poloviny 90. let je jedním z nejhranějších současných dramatiků nejen v rodném Norsku, ale v celé Evropě (autorovi hry byly víckrát uvedeny také na českých scénách).[1]
V rámci dramatické tvorby mu okamžitý úspěch přinesla hned jeho první hra s názvem A nikdy se nerozejdeme (Og aldri skal vi skiljast, 1994). V tomto období již měl za sebou několik sbírek poezie a originálních modernistických próz, díky kterým se proslavil v rodném Norsku.[2] Poté následovala řada dalších her, kde tvoří ústřední motiv vztah mezi dvěma lidmi. Například ve hře Jméno (Namnet, 1995), která je jednou z nejčastěji uváděných her, se setkáváme s mladou dvojicí, která s obavami očekává narození potomka. Někdo přijde (Nokon kjem til å komme, 1996) je hra, kde stojí v centru dění opět pár, tentokrát hledající útočiště v opuštěném domě v Norsku. Rozcházející se pár je motivem hry Noc zpívá své písně (Natta syng sine songar, 1997) a ve hře Spánek (Svevn, 2005) se setkáváme s několika páry, které postupně obývají tentýž byt. Mezi nejčastější témata her patří existencionální úzkost, vyděděnost jednotlivce – sociální či psychická a také neschopnost lidí kontrolovat svůj osud a vyrovnat se s tím, co přináší život. [3]
Pro všechny hry jsou typické jednoduché zápletky, banální dialogy a postavy obyčejných lidí. Autorův minimalismus je záměrný a na úspornost textů zdůrazňuje převažující pocity odcizení a úzkosti. Fosseho dramatika je založená na rytmickém opakování replik a struktur, čímž připomíná poetiku absurdního divadla.[4] Na organizaci textu je znát, že autor je původem lyrik. Repliky mají často kvalitu i stavbu verše. V rámci vývoje Fosseho dramatiky je možno na díle pozorovat, že v pozdějších hrách upouští od úplně jednoduchého děje. Ve hře Podzimní sen (1999) a následujících dílech autor často tříští jednotu času, prostoru a postav, čímž se děj samotných her značně komplikuje.
Fosseho hry se téměř vždy dotýkají těch nejcitlivějších bodů v rodině a partnerství a také je z nich často cítit autorův feministický postoj. Kladné mužské postavy lze ve hrách najít jen stěží, zato ženy jsou téměř vždy vykreslovány jako postavy kladné nebo oběti. [5] Dramata se vyznačují naléhavostí a často mají mystický rozměr, který vyplývá z Fosseho koncentrace na přítomnost, každodennost a subjektivní prožíváni reality. [6]
Seznam vybraných dramatických děl v norštiněEditovat
- A nikdy se nerozejdeme (Og aldri skal vi skiljast, 1993)
- Jméno (Namnet, 1995)
- Někdo přijde (Nokon kjem til å komme, 1996)
- Jméno / Matka a dítě / Syn (Barnet / Mor og barn / Sonen, 1997)
- Kytarista (Gitarmannen, 1997)
- Noc zpívá své zpěvy / Jednoho letního dne (Natta syng sine songar / Ein sommars dag, 1998)
- Podzimní sen (Draum om hausten, 1999)
- Návštěva / Zima / Odpoledne (Besøk / Vinter / Ettermiddag, 2000)
- Krásně (Vakkert, 2001)
- Variace na smrt (Dødsvariasjonar, 2002)
- Dívka na pohovce (Jenta i sofaen, 2003)
- Lila / Suzannah (Lilla / Suzannah, 2004)
- Mrtví psi / Sa ka la (Dei døde hundane / Sa ka la, 2005)
- Spánek / Horko (Svevn / Varmt, 2006)
- Rambuku / Stíny (Rambuku / Skuggar, 2007)
- Jsem vítr (Eg er vinden, 2008)
- Tyto oči (Desse auga, 2009)
- Dívka ve žluté pláštěnce (Jente i gul regnjakke, 2010)
- Kratší hry (Kortare stykke, 2011)
- Moře (Hav, 2014)
- Tři libreta (Tre librettoar, 2015)
OceněníEditovat
Je laureátem mnoha domácích i zahraničních literárních cen, za zásluhy na poli literatury byl jmenován komandérem královského norského Řádu svatého Olafa. V roce 2011 mu král Harald V. přidělil čestnou rezidenci Grotten v parku královského zámku v Oslu, určenou nejdůležitějším norským kulturním osobnostem. Píše menšinovým norským jazykem nynorsk.
Bibliografie v češtiněEditovat
Divadelní hryEditovat
- Jméno. Noc zpívá své písně. (Namnet, 1995; Natta syng sine songar, 1997), Divadelní ústav 2002, překlad Karolína Stehlíková, ISBN 80-7008-124-4
- Někdo přijde. Podzimní sen. Variace na smrt. (Nokon kjem til å komme, 1996; Draum om hausten, 1999; Dødsvariasjonar, 2002), překlad Karolína Stehlíková, in 3x3 Norén, Fosse, Saalbachová, Daniela Mrázová, Elg 2008, ISBN 978-80-904073-0-5
- Syn (Sonen, 1997), rukopis Aura-pont, 2003, překlad Karolína Stehlíková
- Zima (Vinter, 2000), rukopis Aura-pont, 2005, překlad Karolína Stehlíková
- Smrt v Thébách (Døden i Teben, 2008), rukopis Aura-pont, 2011, překlad Karolína Stehlíková. Adaptace Sofoklových tragédií Oidipus, Oidipus na Kolonu a Antigona.
RományEditovat
- Melancholie I. (Melancholia I., 1995), Dauphin, Praha 2007, překlad Barbora Závodská, ISBN 978-80-7272-104-7
- Ráno a večer (Morgon og kveld, 2000), Pistorius & Olšanská, Příbram 2007, překlad Ondřej Vimr, ISBN 978-80-87053-09-6
- Mámení (Andvake, 2007), Pistorius & Olšanská, Příbram 2009, překlad Ondřej Vimr, ISBN 978-80-87053-31-7
- Melancholie II. (Melancholia II., 1996), Dauphin, 2009, překlad Barbora Grečnerová, ISBN 978-80-7272-205-1
- Sny Olavovy (Olavs draumar, 2012), Pistorius & Olšanská, Příbram 2015, překlad Ondřej Vimr, ISBN 978-80-87855-33-1
- Na sklonku dne (Kveldsvævd, 2014), Pistorius & Olšanská, Příbram 2016, překlad Ondřej Vimr, ISBN 978-80-87855-61-4
OstatníEditovat
- Esej „Negativní mystika“ („Negativ mystikk“, 1993) in Tvar 17/2007, překlad Ondřej Vimr
Česká uvedeníEditovat
- Někdo přijde, Malá scéna ND Brno, režie: Tomáš Svoboda, premiéra 8. 11. 2001
- Jméno / Noc zpívá své písně, Činoherní klub, režie: Martin Čičvák, premiéra 26. 6. 2003
- Syn, Český rozhlas 3 Vltava, režie: Jan Antonín Pitínský, 2004
- Zima / Syn, Divadlo Petra Bezruče, režie: Jan Antonín Pitínský, premiéra 25. 11. 2005
- Někdo přijde, Divadlo na cucky, režie: Jan Frič, premiéra 27. 4. 2009
- Jméno, Divadlo Pražské konzervatoře, režie: Mikoláš Tyc, premiéra 15. 11. 2010
- Noc zpívá své zpěvy, Český rozhlas 3 Vltava, režie: Tomáš Jirman, 2012
- Zima, Pidivadlo, režie: David Šiktanc, premiéra 23. 2. 2013
- Noc zpívá své písně, Buranteatr, režie: Viesturs Rozins, premiéra 25. 5. 2014
- Podzimní sen, scénické čtení na festivalu SPECIFIC Divadla Feste, režie: Vojtěch Bárta, premiéra 14. 5. 2015[7]
- Jméno, OLDstars, režie: Tomáš Staněk, premiéra 9. 7. 2016[8]
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ BŘEZINOVÁ, Helena. Nový Strindberg, nový Ibsen. Respekt. 36/2008.
- ↑ HUMPÁL, Martin, Helena KADEČKOVÁ a Viola PARENTE-ČAPKOVÁ. Moderní skandinávské literatury 1870-2000. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2006, 470 s. ISBN 80-246-1174-0.
- ↑ STEHLÍKOVÁ, Karolína: …rovná se devět. In 3x3 Norén, Fosse, Saalbachová. Soběslav: Elg, 2008. ISBN 978-80-904073-0-5.
- ↑ HUMPÁL, Martin, Helena KADEČKOVÁ a Viola PARENTE-ČAPKOVÁ. Moderní skandinávské literatury 1870-2000. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2006, 470 s. ISBN 80-246-1174-0.
- ↑ BŘEZINOVÁ,, Helena. Nový Strindberg, nový Ibsen. Respekt. 36/2008.
- ↑ STEHLÍKOVÁ, Karolína: …rovná se devět. In 3x3 Norén, Fosse, Saalbachová. Soběslav: Elg, 2008. ISBN 978-80-904073-0-5.
- ↑ Internetové stránky Divadla Feste Archivováno 10. 6. 2015 na Wayback Machine., [online]. [cit. 2015-06-10].
- ↑ Internetové stránky umělecké skupiny OLDstars Archivováno 29. 12. 2018 na Wayback Machine., [online]. [cit. 2018-12-28].
Externí odkazyEditovat
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jon Fosse
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jon Fosse na Wikimedia Commons - O Kafkovi smýšlím jako o Čechovi[nedostupný zdroj] – rozhovor s Jonem Fosse v Lidových novinách (29. června 2007)
- Už mě u vás trochu znají – rozhovor s Jonem Fosse v časopise Host (8/2007)
