John Paul Stevens
John Paul Stevens (20. dubna 1920 Chicago – 16. července 2019 Fort Lauderdale) byl americký právník, soudce Nejvyššího soudu Spojených států amerických od roku 1975 až do své dobrovolné rezignace v roce 2010. Během svého dlouhého působení v Nejvyšším soudu (byl druhým nejdéle sloužícím soudcem Nejvyššího soudu),[2][3] psal názory na většinu témat amerického práva, jmenovitě občanských svobod, trestu smrti, vládních pravomocí a duševního vlastnictví. V případech, týkajících se amerických prezidentů, formuloval názor soudu, že i oni mohou být voláni k odpovědnosti podle amerického práva.[4] Aćkoli byl registrovaným republikánem a většinu života zastával konzervativní názory,[5] v posledních letech před odchodem na odpočinek byl považován za stoupence liberálního křídla Nejvyššího soudu.
| John Paul Stevens | |
|---|---|
 John Paul Stevens (2006) | |
| Narození | 20. dubna 1920 Chicago |
| Úmrtí | 16. července 2019 (ve věku 99 let) Fort Lauderdale |
| Příčina úmrtí | cévní mozková příhoda |
| Místo pohřbení | Arlingtonský národní hřbitov |
| Alma mater | Chicagská univerzita (do 1941) Northwestern University Pritzker School of Law (1945–1947) Laboratorní škola Chicagské univerzity Právnická fakulta univerzity v Chicagu |
| Povolání | námořní důstojník, soudce a advokát |
| Ocenění | Prezidentská medaile svobody (2012) společník Americké akademie umění a věd Bronzová hvězda Brandeis Medal medaile Za vítězství ve druhé světové válce |
| Nábož. vyznání | protestantismus |
| Rodiče | Ernest James Stevens[1] |
| Funkce | Judge of the United States Court of Appeals for the Seventh Circuit (1970–1975) Soudce nejvyššího soudu USA (1975–2010) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Narodil se v Chicagu, během druhé světové války sloužil v americkém námořnictvu a poté získal právnické vzdělání na právnické fakultě Northwestern University. Začínal jako asistent soudce Nejvyššího soudu Wileyho Blounta Rutledge. Následně založil v Chicagu soukromou právnickou firmu, v níž se věnoval antimonopolnímu právu. Prezident Richard Nixon jej v roce 1970 jmenoval soudcem Odvolacího soudu pro sedmý okruh. Pět let nato jej prezident Gerald Ford nominoval do Nejvyššího soudu, na uprázdněné místo po soudci Williamu O. Douglasovi. Po úmrtí soudce Harryho Blackmuna v roce 1994 se stal seniorním soudcem. Na odpočinek odešel během vlády prezidenta Baracka Obamy a na jeho místo byla nominována Elena Kaganová.
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Paul Stevens na anglické Wikipedii.
- ↑ Geni.com.
- ↑ John Paul Stevens Second-Oldest Justice Ever [online]. abajournal, November 19, 2007 [cit. 2020-12-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-18.
- ↑ From Justice Stevens, No Exit Signs. The Washington Post. November 18, 2008. Dostupné v archivu pořízeném dne November 12, 2013.
- ↑ LANE, Charles. Hyde Park to High Court. Chicago Tribune. July 17, 2019, s. 1.
- ↑ NAYLOR, Brian; TOTENBERG, Nina. Former Supreme Court Justice Stevens Lies In Repose. NPR. July 22, 2019. Dostupné online [cit. July 22, 2019]. (anglicky)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu John Paul Stevens na Wikimedia Commons 
Osoba John Paul Stevens ve Wikicitátech (anglicky)
