John Bowlby
britský psychoanalytik
John Bowlby (26. února 1907 – 2. září 1990) byl anglický psychoanalytik, který svým konceptem přimknutí (attachment) silně ovlivnil i jiné psychologické školy. Byl 49. nejcitovanějším psychologem ve 20. století.[2]
John Bowlby | |
Narození |
22. února 1907 Londýn |
---|---|
Úmrtí |
2. září 1990 (ve věku 83 let) Skye |
Povolání | dětský psychiatr a psychoanalytik |
Alma mater |
Trinity College UCL Medical School |
Témata | psychologie |
Ocenění |
Tinbergen Lecture (1979) medaile Thomase Williama Salmona (1984) William James Fellow Award (1989) |
Rodiče | Anthony Bowlby[1] |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Bowlby vyšel z darwinismu a freudismu. Od Freuda převzal důraz, že dítě je bytostí se silnými pudy, tyto pudy však vidí jinak než Freud, více darwinisticky: jako přizpůsobené miliony let přirozeného výběru k přežití. Pudové jednání dle Bowlbyho zvyšuje šance dítěte na přežití a tím základním je přimknutí k matce, které se projevuje pěti instinktivními reakcemi. krmením, úsměvem, mazlením, pláčem a následováním. Psychopatologii Bowlby odvozuje z poruch přimknutí v raném věku.
ReferenceEditovat
LiteraturaEditovat
- BOWLBY, John: Vazba, Praha, Portál 2010. ISBN 9788073676704
- BOWLBY, John: Odloučení, Praha, Portál 2012. ISBN 978-80-262-0076-5
- BOWLBY, John: Ztráta, Praha, Portál 2013. ISBN 978-80-262-0355-1
- MITCHELL, Stephen, BLACKOVÁ, Margaret: Freud a po Freudovi, Praha, Portál 1999. ISBN 80-7254-029-7