Johann Rittig
Johann Rittig (anglicky John, 26. března 1829 Praha – 17. června 1885 na palubě parníku Neckar, Severní moře) byl německo-americký novinář a fejetonista, účastník revolučních událostí roku 1848 a 1849 a politický emigrant ve Spojených státech.
| Johann Rittig | |
|---|---|
| Narození | 26. března 1829 Praha  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 17. června 1885 (ve věku 56 let) na palubě parníku Neckar Severní moře |
| Národnost | německo-americká |
| Povolání | novinář, vydavatel a politický emigrant |
| Funkce | šéfredaktor |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život editovat
Mládí a studia editovat
Narodil se v Praze do německé rodiny. Studoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. V roce 1848 vstoupil do německého studentského spolku Teutonia Praha, v roce 1849 do bratrstva Montania Prag a Markomannia Prag.[1]
Revoluční dění v letech 1848 a 1849 editovat
Jako student se v roce 1848 zúčastnil, jakožto předseda spolku Markomannia Prag, revolučního dění v Praze, které vyvrcholilo tzv. Pražským červnovým povstáním. Uvádí se jako jeden z hlavních velitelů při boji na barikádách s Windischgrätzovým vojskem v ulicích města. Koncem podzimu 1848 byl zatčen, ale podařilo se mu uniknout z vyšetřovací vazby a uprchl do švýcarského Curychu. Byl rovněž zapojen do tzv. Májového spiknutí připravující v Praze liberální převrat.
Prostřednictvím společných známých se Rittig seznámil s přírodovědcem Carlem Vogtem a v roce 1851 se stal jeho sekterářem v Nice. Voglovým prostřednictvím Vogta se Rittig v Nice setkal s Michailem Bakuninem a Pierre-Josephem Proudhonem. V Rakouském císařství byl mezitím odsouzen k trestu smrti v nepřítomnosti (tzv. in contumaciam) a nechtěl tak čelit nebezpečí možného dopadení v Evropě. Roku 1852 pak Rittig emigroval do USA.[2] Zde začal používat anglickou podobu svého křestního jména, John.
V USA editovat
V roce svého příjezdu, 1852, založil Rittig v Cincinnati ve státě Ohio německy psané noviny The Independent, kreré se vyslovovaly proti otroctví, zanedlouho však zanikly.[3] Posléze se přestěhoval do New Yorku, kde v letech 1857 do roku 1861 psal pro německy psaný New Yorker Staats-Zeitung. Poté roku 1862 založil deník New Yorker Journal, v jehož čele stál prvních pět let jako šéfredaktor. Poté, co na funkci rezignoval, psal téměř deset let pro různé, hlavně německy psané, noviny a časopisy vycházející pro německé komunity ve Spojenách státech: v Baltimore, Maryland, v Louisville, Kentucky a St. Louis, Missouri.
V roce 1873 dostal Rittig práci v redakci nedělníku New Yorker Staats-Zeitung, které pracoval až do své smrti. Rittig je připomínán jako mistr fejetonu, jejichž sbírka, kterou vydal krátce před svou smrtí, byla jeho současníky široce respektována.
Úmrtí editovat
Roku 1885 se pohyboval v Evropě. V červnu 1885 nastoupil na německý parník Neckar lodní společnosti North German Lloyd plující ze Southamptonu do Bremerhavenu. Zde Johann Rittig 17. června náhle skonal ve věku 56 let.[4]
Dílo (výběr) editovat
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Helge Dvorak: Biographisches Lexikon der Deutschen Burschenschaft. Band I: Politiker. Teilband 5: R–S. Winter, Heidelberg 2002, ISBN 3-8253-1256-9, S. 82.
- ↑ DOKUMENTATION, Österreichisches Biographisches Lexikon und biographische. Rittig, Johann. ISBN 978-3-7001-3213-4 [online]. 2003 [cit. 2022-01-03]. Dostupné online. (německy)
- ↑ JR, Miloslav Rechcigl. Encyclopedia of Bohemian and Czech-American Biography. [s.l.]: AuthorHouse 692 s. Dostupné online. ISBN 978-1-5246-1987-9. (anglicky) Google-Books-ID: 34KQDQAAQBAJ.
- ↑ The Nation. [s.l.]: J.H. Richards 546 s. Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: 4eRGAQAAMAAJ.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johann Rittig na německé Wikipedii.
Literatura editovat
- Helge Dvořák: Biografický lexikon německého burschenschaftu. Svazek I: Politici. Dílčí svazek 5: R – S. Heidelberg 2002, ISBN 3-8253-1256-9, s. 82-83.
- TRAUB, Hugo. Květnové spiknutí v Čechách roku 1849. Praha: Šolc a Šimáček, 1929.
- DENIS, Ernest. Čechy po Bílé Hoře, II: Probuzení. K federalismu. Praha: Bursík a Kohout, 1905. s. 333.
