Johannes Lobkowicz
Johannes princ Lobkowicz (* 22. srpna 1954 Mnichov)[1] pochází z mělnické sekundogeniturní větve šlechtického rodu Lobkowiczů.
| Johannes Lobkowicz | |
|---|---|
| Prokurátor českého velkopřevorství maltézského řádu | |
| Ve funkci: 2013 – 2022 | |
| Předchůdce | Norbert Salburg-Falkenstein |
| Nástupce | Pierre de Bizemont (jako velkopřevor) |
| Narození | 22. srpna 1954 (69 let) Mnichov  Německo |
| Choť | (1977) Johanna hraběnka zu Castell-Castell (* 1952) |
| Rodiče | Mikuláš Lobkowicz (1931–2019) a Josefina Waldburg zu Zeil (1929–1999) |
| Děti | 1. Mikuláš (* 1978) 2. Marie Sophie, provd. Maschek von Maasburg (* 1980) 3. Maxmilián (* 1982) 4. Lioba, provd. Schneider (* 1985) 5. Václav (* 1986) 6. Anežka (* 1992) 7. Ida (* 1996) |
| Příbuzní | bratr: Erich Georg Lobkowicz (* 1955) bratr: Franz Lobkowicz (* 1957) děd: Jan Adolf Lobkowicz (1885–1952) babička: Marie Anna Czerninová z Chudenic (1899–1965) strýc: Otakar Lobkowicz (1922–1995) bratranec: Antonín Lobkowicz (* 1956) bratranec: Jiří Lobkowicz (* 1956) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život editovat
V roce 1960 žil s rodiči v USA ve městě South Bend ve státě Indiana a zde chodil do školy. O šest let později byl poslán do Německa na jezuitské gymnázium. Ve 20 letech maturoval a v Mnichově vystudoval právnickou fakultu. Po skončení studia nastoupil do banky, kde působil v různých funkcích. Po roce 1989 mu bylo uděleno československé občanství, zažádal o navrácení majetku a po roce 1992 získal zpět zámek v Drahenicích a asi 1000 ha lesa, 26 rybníků a 100 ha zemědělské půdy.[2]
.JPG)
V roce 1992 zřídila bavorská banka pobočku v Praze a Jan Lobkowicz tam byl přeložen. Od roku 1993 začal opravovat vrácený zámek, který předtím užívala armáda, a už po 4 měsících se mu podařilo část zámku uvést do obyvatelného stavu. V Německu prodal rodinný dům a přestěhoval se s rodinou do Čech. Od té doby se věnuje správě majetku. Z původních 100 ha se díky nákupům a pronájmům obhospodařovaná plocha polností zvýšila na 330 ha. Po konkurzu sousedního zemědělského družstva rodina toto družstvo převzala a začala obhospodařovat asi 1200 ha půdy.
V letech 2013–2022 byl prokurátorem a kancléřem českého velkopřevorství maltézského řádu.[3]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 250.
- ↑ VOTÝPKA, Vladimír, ed. Paradoxy české šlechty.. Praha a Litomyšl: nakladatelství Ladislav Horáček, Paseka, 2005, 2013.. S. 371.
- ↑ PERGLER, Tomáš. Slavný rytířský řád bojuje o přežití. Vatikán utahuje smyčku. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2022-08-22. Dostupné online.
Literatura editovat
- Paradoxy české šlechty, Vladimír Votýpka, nakladatelství Paseka, s.r.o., Praha a Litomyšl, rok vydání: 2005, 2013, ISBN 978-80-7432-351-5, stran 371, 2. vydání, kap. 8